Velice zajímavé vyprávění zaslala k dnešnímu tématu čtenářka Ekleinovka. Píše v něm o své matce, která si k ní nikdy nevytvořila vztah jako k dceři a o otci, kterého bezmezně milovala...
Na rodiče vzpomíná ve svém příspěvku čtenářka Ekleinovka. S nostalgií, láskou ale i s pocitem utrpení...
Téma by mne nadchlo v případě,že by moji rodiče ještě žili,zvláště otec....Takže se mne na chvíli zmocní nostalgie a zavzpomínám si s lítostí v duši i srdci....
Jak jsem se tady již zmiňovala,matka si ke mně nikdy nevytvořila vztah jako k dítěti.Trpěla jsem tím celý život.Poznamená vás to,aniž byste chtěli.Zemřela,když mi bylo 25 let a narodil se mi druhý syn.Musím říci,že ke konci se ke mně chovala úplně jinak.Umírala v hrozných bolestech.Těžce jsem její odchod nesla..Jezdila jsem za ní každý den,objímala mne a plakala.Poslední den jsem odjížděla a v duchu se s ní loučila,aby odešla bez bolestí a v klidu,že jí všechno odpouštím.Ráno mi otec volal,že krátce po mém odjezdu zemřela.Usnula a neprobudila se.
Tak jsme se navštěvovali s otcem.Toho jsem milovala nade vše.Byl smrtí matky hodně zdrcený,jezdil k nám skoro denně a rozptylovaly ho moje děti.Postupně se dal zase dohromady a jezdili jsme my také k němu.Měl vždycky naklizeno,navařeno,napečeno.Dbal o sebe,vždy oholený,navoněný.Prostě,můj jediný táta na světě.Měla jsem těžký úraz na lyžích.Táta se celý rok staral o mladšího syna,vařil mu,jezdili za mnou denně do nemocnice.Byl hrozně hodný a obětavý.Po roce se mi narodila dcerka.Celé těhotenství rizikové.Kdo jiný mi nejvíce pomohl???Táta! Manžel už v té době pil a střízlivého jsem ho neviděla.
Naše soužití trvalo do jejích šesti let.Myslím s tátou.Najednou přestal chodit,ucpala se mu tepna na noze.Musel na operaci a bypasy.Starala jsem se zase já a ráda.Ne z povinnosti,ale z lásky.Mám jeho školu i povahu.Dostal sepsi a následovala reoperace.Vyvíjelo se vše dobře.Zase začal jezdit s dcerkou na balet a nazpěv.Nikdy nevynechal jediné její vystoupení.
Musela jsem na operaci čelních i vedlejších dutin - polypy mi ucpaly dýchací cesty a prorůstaly nebezpečně kolem nervových center - přestávala jsem chvílemi vidět atd...Byla to tehdy těžká operace - naštěstí se už neotvírala lebka,ale provrtávala se dutinami.Táta to věděl a hrozně se o mně bál.,,Já se vrátím“,objímala jsem ho.To bylo naše poslední objetí.Po operaci jsem začala mít divné stavy - viděla jsem tátu,jak se ode mne vzdaluje...pořád odcházel...Najednou jsem začala hrozně plakat - ,,Táta mi umřel,táta tu není!!!!!!“ .Opilý bývalý manžel nasedl na mé naléhání do auta a jel.Našel jej v posteli - bez známek života.Byla to pro mne strašná rána.Bylo zase před Vánocemi a já nemám toho nejlepšího tátu na světě.Můj spojenec,moje opora,člověk mému srdci nejbližší.Už mne neobejme,nepohladí,nepopovídáme....
Dcerka měla vánoční vystoupení v Hiltonu v Praze.Bylo jí skoro sedm let a zpívala svým nádherným hláskem ,,Angela“ od Kelly Family.Nechtěla jsem jet,přemluvili nás a tak zazpívala.Zpívala pro dědu..krásně..procítěně,čistě..V duchu jsem na něj myslela,jestli ji ještě slyší...určitě ano.....Protože lidé v hledišti stáli,byl ,,standing ovation“ a dojetím plakali.Já také přes slzy neviděla, i kluci....a mráz mi lítal po celém těle ještě dlouhou dobu...a mám zimnici i teď,když jsem si na to vzpomněla.
Takže kdo máte ještě rodiče a navíc jste snimi v dobrých vztazích,važte si toho.Řekněte jim,jak je máte rádi,dokud je čas...
Ekleinovka
Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.
Téma dne 17. února 2012: Jak často se vídáte s rodiči?
- Jak často se vídáte s rodiči?
Kontakt s rodiči, to je velké téma. Každý vnímáme jinak a každý k nim máme jiný přístup. Někdo kladný, někdo záporný. Pevně ale věřím, že nikomu nejsou rodiče tak říkajíc „jedno“. Pište mi své příběhy o tom, jak často se s rodiči stýkáte a proč. Modelů je mnoho, někdo vídá rodiče každý den, někdo další jednou za rok. Jsem zvědavý, jak je to u vás! Za svůj příběh můžete získat dárkový balíček čokolád Merci v hodnotě 500 korun s díkem pro rodiče za to, že jsou.
Váš příspěvek ať je dlouhý alespoň jako předchozí podstavec a zašlete ho nejpozději 17.2.2012 do 15.30 hodin na e-mailovou adresu redakce. Tedy chcete-li mít šanci na uveřejnění.
- E-mail redakce: Redakce@zena-in.cz
- Heslo (předmět e-mailu): KONTAKT S RODICI
Nový komentář
Komentáře
gaba23 — #15 To máš pravdu,asi jich tolik není,byl to dobrák od kosti,na rozdíl od matky
Danulka K. — #18 Také si myslím,že je to smutné téma a to pondělní zřejmě bude nevazující na tohle
Au. Krásné a bolavé.
ToraToraTora — #6 Máš pravdu,už se nevyplní....
LudPa — #25 Je to tak,život si s námi někdy hraje......
to je moc smutné, tolik bolesti
Moc pěkné,na dnes nám redakce vybrala opravdu silné téma,slzám se člověk neubrání.
Je to smutný příběh. Jsme různé povahy, je to dost drsné v životě.
nádherně napsané

Krásně napsané...smutné a dojemné...i takový je život, bere nám i to na čem nám záleží
Hezky napsané, takový je život.
Opravdu dojemné!
A zase bulím..
hezký příběh,ale smutný
Hezky napsané
Slzy v očích mám moc pěkně napsané.
smutné, ale krásně napsané
Tak to by pro dnešek stačilo - teď tu brečím a představuji si,jaký by b yl můj manžel dědeček,protože táta byl skvělý. Krásně dojemný článek.
krásný i když smutný
moc hezky napsané a smutné