Velice zajímavé vyprávění zaslala k dnešnímu tématu čtenářka Ekleinovka. Píše v něm o své matce, která si k ní nikdy nevytvořila vztah jako k dceři a o otci, kterého bezmezně milovala...

Na rodiče vzpomíná ve svém příspěvku čtenářka Ekleinovka. S nostalgií, láskou ale i s pocitem utrpení...

Téma by mne nadchlo v případě,že by moji rodiče ještě žili,zvláště otec....Takže se mne na chvíli zmocní nostalgie a zavzpomínám si s lítostí v duši i srdci....
Jak jsem se tady již zmiňovala,matka si ke mně nikdy nevytvořila vztah jako k dítěti.Trpěla jsem tím celý život.Poznamená vás to,aniž byste chtěli.Zemřela,když mi bylo 25 let a narodil se mi druhý syn.Musím říci,že ke konci se ke mně chovala úplně jinak.Umírala v hrozných bolestech.Těžce jsem její odchod nesla..Jezdila jsem za ní každý den,objímala mne a plakala.Poslední den jsem odjížděla a v duchu se s ní loučila,aby odešla bez bolestí a v klidu,že jí všechno odpouštím.Ráno mi otec volal,že krátce po mém odjezdu zemřela.Usnula a neprobudila se.
Tak jsme se navštěvovali s otcem.Toho jsem milovala nade vše.Byl smrtí matky hodně zdrcený,jezdil k nám skoro denně a rozptylovaly ho moje děti.Postupně se dal zase dohromady a jezdili jsme my také k němu.Měl vždycky naklizeno,navařeno,napečeno.Dbal o sebe,vždy oholený,navoněný.Prostě,můj jediný táta na světě.Měla jsem těžký úraz na lyžích.Táta se celý rok staral o mladšího syna,vařil mu,jezdili za mnou denně do nemocnice.Byl hrozně hodný a obětavý.Po roce se mi narodila dcerka.Celé těhotenství rizikové.Kdo jiný mi nejvíce pomohl???Táta! Manžel už v té době pil a střízlivého jsem ho neviděla.
Naše soužití trvalo do jejích šesti let.Myslím s tátou.Najednou přestal chodit,ucpala se mu tepna na noze.Musel na operaci a bypasy.Starala jsem se zase já a ráda.Ne z povinnosti,ale z lásky.Mám jeho školu i povahu.Dostal sepsi a následovala reoperace.Vyvíjelo se vše dobře.Zase začal jezdit s dcerkou na balet a nazpěv.Nikdy nevynechal jediné její vystoupení.
Musela jsem na operaci čelních i vedlejších dutin - polypy mi ucpaly dýchací cesty a prorůstaly nebezpečně kolem nervových center - přestávala jsem chvílemi vidět atd...Byla to tehdy těžká operace - naštěstí se už  neotvírala lebka,ale provrtávala se dutinami.Táta to věděl a hrozně se o mně bál.,,Já se vrátím“,objímala jsem ho.To bylo naše poslední objetí.Po operaci jsem začala mít divné stavy - viděla jsem tátu,jak se ode mne vzdaluje...pořád odcházel...Najednou jsem začala hrozně plakat - ,,Táta mi umřel,táta tu není!!!!!!“ .Opilý bývalý manžel nasedl na mé naléhání do auta a jel.Našel jej v posteli - bez známek života.Byla to pro mne strašná rána.Bylo zase před Vánocemi a já nemám toho nejlepšího tátu na světě.Můj spojenec,moje opora,člověk mému srdci nejbližší.Už mne neobejme,nepohladí,nepopovídáme....
Dcerka měla vánoční vystoupení v Hiltonu v Praze.Bylo jí skoro sedm let a zpívala svým nádherným hláskem ,,Angela“ od Kelly Family.Nechtěla jsem jet,přemluvili nás a tak zazpívala.Zpívala pro dědu..krásně..procítěně,čistě..V duchu jsem na něj myslela,jestli ji ještě slyší...určitě ano.....Protože lidé v hledišti stáli,byl ,,standing ovation“ a dojetím plakali.Já také přes slzy neviděla, i kluci....a mráz mi lítal po celém těle ještě dlouhou dobu...a mám zimnici i teď,když jsem si na to vzpomněla.
Takže kdo máte ještě rodiče a navíc jste snimi v dobrých vztazích,važte si toho.Řekněte jim,jak je máte rádi,dokud je čas...
 
Ekleinovka

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 17. února 2012: Jak často se vídáte s rodiči?

  • Jak často se vídáte s rodiči?

Kontakt s rodiči, to je velké téma. Každý vnímáme jinak a každý k nim máme jiný přístup. Někdo kladný, někdo záporný. Pevně ale věřím, že nikomu nejsou rodiče tak říkajíc „jedno“. Pište mi své příběhy o tom, jak často se s rodiči stýkáte a proč. Modelů je mnoho, někdo vídá rodiče každý den, někdo další jednou za rok. Jsem zvědavý, jak je to u vás! Za svůj příběh můžete získat dárkový balíček čokolád Merci v hodnotě 500 korun s díkem pro rodiče za to, že jsou.

Váš příspěvek ať je dlouhý alespoň jako předchozí podstavec a zašlete ho nejpozději 17.2.2012 do 15.30 hodin na e-mailovou adresu redakce. Tedy chcete-li mít šanci na uveřejnění.

Merci

Reklama