Stála jsem ve frontě na dámy a přede mnou čekala mladá maminka se synkem, kterému mohlo být něco kolem tří let. Nic zvláštního, řekli byste, jenže to by nesměla přijít postarší dáma, kterou fakt, že se na dámské toaletě vyskytuje někdo mužského pohlaví, evidentně vytočil doběla!

Chlapeček byl roztomilý, to se musí nechat, během čekání po mně házel kukadla a laškoval se mnou, jeho máma se vždy jen pousmála. Mlčky jsme čekaly, až se uvolní místo na toaletě, v tom vstoupila postarší paní, a ihned začala do mladé maminky šít, ale to naprosto nesmyslně!

fas

 

Začala vykřikovat a házet rukama: „Jak si to představuje chodit s klukem na dámské toalety? Má snad chodit na pány, tohle se prostě nehodí, učíte ho pěkným věcem!“
Samozřejmě že si to maminka nenechala líbit a začala jí argumentovat, že je ještě malý, aby šel sám na záchod, čímž dětskou sestřičku, jak paní na sebe prozradila, rozpálila do běla.
Postarší sestřička hned začala plivat oheň, že jako dětská sestra asi ví lépe, co chlapec v tomhle věku dokáže, a že je to vše jen výchovou, kterou očividně chlapec nemá moc dobrou. Co vám budu povídat, strhla se neskutečná hádka, která mi chvilkami připomínala tvrdý souboj kudlanek, docela jsem čekala, kdy začnou lítat facky. Chtěla jsem se vypařit jako pára nad hrncem, ale při mém „nenápadném“ posouvání se ke dveřím mě zmerčily a začaly mě do jejich hádky zatahovat, což mi bylo dost nepříjemné. Sice se považuju za holku od rány, nebojím se říct svůj názor, ale opravdu nevidím důvod, proč bych zrovna já měla dělat rozsudek, která z nich má pravdu. Za prvé se mě to netýká, a za druhé je mi to úplně jedno.

Je ale fakt, že při pohledu na toho prcka, který se krčil za svojí mámou a natahoval, jsem se rozhodla jim něco říct, respektive paní sestřičce, jak stále opakovala. Ta mě totiž opravdu rozčilovala. Nebyla jsem nijak vulgární, naopak jen jsem jí řekla, že je hezké, že má toto zaměstnání, ale že jí absolutně není nic do toho, jak si tato maminka vychovává dítě, a že by se měla zamyslet nad svým chováním, že zbytečně vyhrotila situaci a vystrašila malé dítě. Takže jsem sprchu nadávek schytala i já, jenže jsem se smála, a to paní dorazilo. Celá dívčí válka skončila tím, že postarší paní cosi odsekla, že my mladý, to je hnus, a odešla, ale hudrovala ještě při odchodu, byla slyšet i přes zavřené dveře. My s mladou slečnou/paní jsme se jen na sebe podívaly, usmály se a šly si každá po svém.

Byla jsem z toho rozčarovaná a nechápala jsem to. Mně tedy malý klučina nějak nevadil, proč taky, vleze na záchod, a tím to končí. Navíc chápu jeho matku, že se bojí ho pustit samotného v tomto věku na záchod, když dnes a denně čteme o různých úchylácích.

„Aby byl ženský hněv komický, stačí zachovat klid a přitom mlčet.“
Vladimír Roy

Mě by, milé dámy, na závěr zajímalo, co o této hádce soudíte vy?

Reklama