„Dřív máma taková nebyla. Pamatuju si, že jako dítěti mi koupila, na co jsem si vzpomněla. Měla radost, když mám radost a dělala mi ji opravdu často. V posledních letech ale začala strašně řešit finance a mě to otravuje,“ přiznává Šárka.
Foto: Shutterstock
Podle Šárky mají její matka i otec slušné platy. Šárka už je navíc dospělá a živí se sama, takže jim odpadla jedna velká finanční zátěž, protože ji živili během studií. Žijí ve zrekonstruovaném domě, na který splácejí poměrně nízkou hypotéku. Přesto Šárčina matka stále dokola omílá peníze.
„S přítelem jsme dva roky po škole, snažíme se šetřit, ale není to žádná sláva, protože všechno je hodně drahé. Jsme v nájmu a o vlastním bydlením si s dnešními cenami zatím můžeme nechat leda zdát. Objektivně je kvalita našeho života nižší, než jakou mají rodiče, ale nestěžujeme si. Oni už vydělávají řadu let, a tak je jasné, že jsou na tom lépe než my. Vytáčí mě ale matka, která o penězích pořád mele. Nedávno si třeba koupili docela luxusní dovolenou a matka mi to odprezentovala tak, že je to hrůza, kolik to stálo peněz a že si teď budou muset chudáci utáhnout opasky a uskromnit se v běžném životě. Nevěřila jsem svým uším. Mně se může o takovém zájezdu leda zdát a ona mi to bude prezentovat jako oběť,“ tvrdí Šárka.
Tím ale lamentace její matky o penězích ani zdaleka nekončí. Když jde s dcerou čas od času do obchodu, podivuje se nad tím, že si Šárka do košíku dává o dvě koruny dražší jogurty, než kupuje ona a hlasitě to komentuje.
„Prezentuje mi to skoro tak, jako by žili od výplaty k výplatě, ale já moc dobře vím, že peněz mají hodně, akorát je většina uložená na různých spořících účtech. Jejich zakládáním je moje máma posedlá. To, že peníze nemá okamžitě k dispozici, v její hlavě znamená, že je jakoby nemá vůbec. Děsně mě to vytáčí. Zvlášť když je kolem tolik lidí, kteří žijí v opravdové chudobě,“ uzavírá Šárka.
Zdroj: respondentka Šárka
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Třeba maminka zakládá spořicí účty a na ty peníze nesahá proto, aby měla na stáří dost peněz na placení domova (dnes je to 30 tis. měsíčně jako nic) a nebyla na dceru odkázaná. A třeba také v Šárčině věku na tu dovolenou neměla.
Ta dnešní drahota naštve chudého i bohatého. Chudý na to nemá, bohatý má, tak si koupí ale nadávají všichni. Ale řešit rodiče, že mají víc to je divné. Tak si spolu zanadávejte na drahotu a mezi sebou si nezáviďte.
Až bude mít Š. děti na školách, pochopí. Možná. Ono to pro průměrný rodiny není žádná prča v kterýkoliv době. Naši (asi 2 generace zpět) si sakra museli odtrhovat od huby, Š-ni rodiče určitě taky, proč se tedy divit, že jim řeči o šetření občas uniknou?
Až teď, když už mámu a tátu nemám (hodně dlouho) se jim začínám v duchu omlouvat, chápat je a obdivovat, jak to zvládali - taky nám s bráchou nikdy nic nechybělo.
A v životě by mě nikdy nenapadlo přemýšlet o něčem takovým, že mají víc než já. Kéž by tu byli a měli se klidně stokrát líp než já
.
Šárka může být ráda, že jí rodiče umožnili studia. Já se třeba nedivím, že její matka mluví o penězích, to loňské zdražení téměř všeho překvapilo i mě, i když oba s mužem pracujeme, tak jsme někdy nestačili zírat kolik co stojí. A když jsem se ptala mamky, řekla, že se sice zdražilo, ale zvládají to dobře.
No a? Jsou to přece její peníze. Možná v dětství zažila chudobu, to se často takhle projevuje.
Tak s matkou nechoďte nakupovat. Takových lidí, jako je vaše matka je spousta.