„Leoše znám v podstatě od narození. Je to syn maminčiny kamarádky, bydlí ve stejné ulici a společným hraním jsme strávili podstatnou část dětství. Pamatuju si, že už když jsme byli docela malí, naše mamky vtipkovaly o tom, že by bylo skvělé, kdybychom se do sebe v dospělosti zamilovali a spojili tím naše rodiny ještě víc. Jenže postupem času se ukázalo, že to nebyla jen legrace,“ tvrdí Petra.
Foto: Shutterstock
Před několika lety započaly jejich matky „nenápadné“ dohazování, a přestože Petra nemá o Leoše žádný hlubší než kamarádský zájem, dohazovačky se nehodlají jen tak snadno vzdát.
„Leoše mám ráda jako kamaráda, nikdy mě nijak nepřitahoval a myslím, že já jeho taky ne. Jenže je hrozně snadno manipulovatelný svou matkou, u které bydlí, i když mu už táhne na třicet, a tak se mi v posledních letech dvoří. Já sice taky bydlím u rodičů, ale mají velký dům a já si v něm zrekonstruovala byt s vlastním vchodem. Bohužel ani ten nezabrání tomu, aby se mi matka pořád montovala do života,“ popisuje Petra.
Přestože Leošovy vytrvalé pokusy o sblížení vytrvale odmítá. Doma je jí Leoš pořád předhazován jako skvělá partie. Petra si připadá jako v jiném století, kdy bylo běžné, že sňatky svým dětem domlouvali rodiče.
„Pořád doma slyším, že Leoš je inženýr, má dobrou práci a měla bych se s ním skvěle, ne jak s těmi pochybnými individui, s nimiž jsem během života chodila. Zcela běžně se stává, že se na nedělním obědě, kam mě rodiče pozvali, zjeví taky Leoš se svou mámou a většinou má pro mě třeba kytici růží nebo bonboniéru. Když mě navíc přede všemi pozve třeba do kina, musím mu to slíbit, abych nebyla nevychovaná. Občas takhle někam vyrazíme, ale spíš mě to otravuje a je to pro mě ztráta času. Bohužel teď jsem skoro dva roky nezadaná, takže jsou tyhle dohazovací eskapády poměrně časté a máma si prostě nenechá vysvětlit, že nemám zájem. Se sousedkou se nehodlají vzdát snu o společných vnoučatech,“ uzavírá Petra.
Zdroj: respondentka Petra
Čtěte také:
- Po milování přišla ledová sprcha. Přítel mě vykázal z ložnice, svěřuje se Judita (27)
- Přítelkyně si přála psa do kabelky, teď máme doma krvelačnou bestii, stěžuje si Dominik (28)
Nový komentář
Komentáře
Jak už bylo řečeno, přivést někoho na oběd, oni pak dají pokoj.
Ono to je těžké, když je s rodiči v jednom domě a ten nápadník bydlí v téže ulici. Práci má Petra asi taky blízko. A je tam doma. O sourozenci h nepíše. Nemá to snadné.
I tak bych ale matce jednou, leč důrazně řekla, že pokud mi bude dohazovat toho Kašpara, měním práci a bydliště a doma mě uvidí možná jen na Vánoce. Ona by si to maminka rozmyslela velice rychle.
A pozvat domů chlapa s bourákem, který mamince doveze kytku a povypráví ji o tom, jaký má barák a kde všude byl, by taky nebylo špatné řešení. To by za ty prachy a za tu legraci stálo. Až by se dostavilo obědu chvíli po usednutí ke stolu, to by Leošovi a jeho mamince ihned přestalo chutnat...
Přivést domů přítelkyni a je vymalováno na několik let dopředu.
Tak když toho Leoše nechcete a nezajímá vás, tak od něj nepřijímejte bonboniéry a květiny a pozvání do kina odmítněte. Odmítnout pozvání nebo dárek není nevychovanost. Odmítnout se dá zdvořile. Své matce řekněte svoje nekompromisní rozhodnutí, že prostě Leoše nechcete a ať se vám neplete do života. To je jak ze Slunce, seno a pár facek: Kdepak paní inženýrka, peníze má, auto z tuzexu.... V mých 28 letech by se moje matka ani neodvážila něco tak stupidního mi navrhovat. A mne, vůči mým dětem, by toto také ani nenapadlo.
Tady vidím tři možnosti: Nekompromisně rodičům i Leošovi oznámit, že NEMÁTE ZÁJEM. Tečka. Při každém dalším pokusu o dohazování odcházíte z místnosti. Proboha, je Vám 28!! Zadruhé: Najděte si přítele a všem ho představte. Voďte si ho domů, do svého bytu. Zatřetí: Když to fungovat nebude a pořád Vám budou kecat do života, nezbyde než se odstěhovat. Přijde mi, že trávíte zbytečně moc času posloucháním rodičů a dáváním falešných nadějí Leošovi.
Ať si najde jiného a přijde s ním na společný oběd, až tam budou všichni. Samozřejmě mu dopředu řekne, jak moc jí tyhle sedánky lezou krkem a neví, jak to zarazit.
"Přestože Leošovy vytrvalé pokusy o sblížení vytrvale odmítá" - a jak odmítá? Vždyť píše přesný opak. Přijme od něj kytice i bonboniéry, jde s ním do kina, chodí na ty obědy, i když ví, že se tam Leoš vyskytne... kde je to odmítání? Navíc to trvá podle článku roky - nejméně dva. Proč mu hned na začátku neřekla "sorry, jsi fajn kámoš, můžeme jít sice spolu někdy do kina, ale nic víc z toho nebude, kytky nenos a bonbošky taky ne, je to marný a ztráta času". Nebo, když to teda slečnu otravuje, tak měla být tvrdší a říct, že kamarádi byli jako děti, ale to již minulo, a že s ním ten čas trávit nechce vůbec, nikdy, ani příležitostně, že časy se mění a už si holt společně "hrát" nebudou. Totéž mohla říct rodičům. Což si patrně netroufá proto, že u nich bydlí, ale Leošovi to vyčítá - že on bydlí u rodičů a je jimi manipulovatelný. Že by se koukla do zrcadla, protože ona je na tom úplně stejně?
Co když Leoš to cítí podobně, o žádný intimní vztah s Petrou nestojí a jen se snaží vyhovět svým rodičům? Bylo by nejspíš načase, aby oba dva dospěli a přestali být na rodičích závislí.
Fakt je jí 28 let? Milá Petro, můžeš si za to sama. Věta, že přijímáš pozvání do kina, abys nebyla nevychovaná? V pondělí nemám energii na milá slova - Petro, dej si pár facek. A hned potom odmítni další pozvání na oběd, dokud se tvoje matka nevzpamatuje. Jakmile ke stolu dorazí ten šašek bez vlastní vůle, společně s maminkou, zvedni se a odkráčej středem. Opravdu nemusíš trávit čas s nikým, s kým nechceš. NEMUSÍŠ. Moje tchýně na toto chování má krásnou větu. "Jak jsi stará, tak jsi blbá."