Těhotenství probíhalo bez problémů a Aneta se nemohla dočkat, až konečně bude mámou. Po celém tom snažení se jí konečně splnilo největší přání. Nemyslela na nic jiného. Už na konci prvního trimestru měla doma nakoupenou celou výbavičku, včetně postýlky a kočárku. I přes nevoli její maminky.Ona je na rozdíl ode mě děsně pověrčivá. A mít doma kočárek ještě před narozením miminka pro ni bylo něco nepředstavitelného. Prý to přináší smůlu,“ vzpomíná Aneta, která na její rady nedala.

Foto: Shutterstock

Ve 23. týdnu těhotenství jí ale z ničeho nic začalo tvrdnout a pobolívat břicho, takže se vypravila do porodnice. „Tam mě lékař vyšetřil a oznámil mi, že budu muset porodit, protože mám v plodové vodě infekci. Syn se narodil živý, ale bohužel přežil jen pár hodin. Kdo to neprožil, nedovede si představit, jak moc to bolí. Porodit miminko a hned na to ho ztratit. Zůstala mi po něm obrovská díra v srdci a každý večer brečím. Bohužel mi to neulehčuje ani moje matka,“ povzdychne si Aneta a vypráví, jak jí dává celé neštěstí za vinu.

„Místo toho, aby mě podpořila, zlobí se na mě, že jsem své dítě vlastně zabila já! Vůbec jí nedochází, že mi tím ubližuje ještě víc. Taková pitomost! Jako by záleželo na tom, jestli má někdo doma blbý kočárek…“ kroutí hlavou Aneta s tím, že se teď s matkou raději vídá sporadicky.

Čtěte také:

Reklama