Foto: Shutterstock
„Když jsme si s partnerem postavili domeček, matce jsme od něj dali klíče pro případ nějaké nouze nebo nenadálé situace. Ona si o ale zřejmě vyložila tak, že k nám může kdykoli přijít. Mnohokrát už se stalo, že přišla bez ohlášení a rovnou si sama otevřela. Prostě se zničehonic zjevila v obýváku, jako by se nechumelilo. Samozřejmě jsem se jí snažila naznačit, že to není úplně nejvhodnější, ale ona mě odbyla s tím, že když jsem s ní tolik let bydlela, tak si teď přece nebudu hrát na nějakou extrémní ochranu soukromí. Do větších hádek jsem se s ní nepouštěla, protože je bohužel velmi urážlivá a s člověkem, který jí něco nepříjemného řekne, je pak schopná nemluvit i několik týdnů,“ popisuje Ivana situaci, které čelí.
Narušování soukromí není nepříjemné jen jí, ale samozřejmě i jejímu příteli. A společně naplánovali na Ivaninu matku lest. Doufají, že ji tím vytrestají a ona už bude při každé návštěvě minimálně zvonit a čekat za dveřmi, až jí někdo přijde otevřít.
„Moc se mi do toho nechce, ale nevím, jak to jinak udělat. Proto jsme se s přítelem dohodli, že matku pozveme na oběd. Ten sice obvykle servírujeme ve dvanáct, ale ona má ve zvyku nám vpadnout do zad už o několik hodin dřív. A tak jsme vymysleli, že budeme oba chodit doma celé dopoledne nazí. Doufáme, že když nás přistihne bez oblečení, dostatečně ji to vytrestá. Je přeci jen ze staré školy a i u intimních scén ve filmech se červená,“ prozrazuje Ivana svůj plán.
O vyjádření jsme požádali životní koučku, párovou poradkyni a konzultantku Lucii Horkou:
Matka jedná podle vzorců, na která byla léta zvyklá. Dříve bylo běžné, že měla ke všemu přístup a vše se odehrávalo v jednom prostoru. Po přestěhování se však podmínky změnily a hranice, které dříve nebyly potřeba, se teď ukazují jako nezbytné. Když o změnách lidé nemluví otevřeně, přichází napětí, nepochopení a někdy i snaha reagovat vzdorem. Naschvály ale nejsou cestou ke klidu. Vypovídají spíše o tom, že už nevíme, jak jinak situaci uchopit. Pokud i po rozhovorech matka dál přichází bez ohlášení, je vhodné přejít k jasnějším krokům. Lze jí dát pochopení, že rozumíte, že nové hranice jsou pro ni těžké a nepochopitelné, ale i přesto se teď mění pravidla, jelikož už nejste sama, ale žijete partnerský život.
Nový rytmus vztahu vzniká až tehdy, když se hranice začnou žít, nejen vyslovovat. A nestačí jednou hranice ustát a poté zase polevit, to jen ukazujete, že existují chvíle, kdy nerespektovaní je možné. A pokud příběh zajde až příliš daleko, přistupte k variantě vrácení klíčů a předem domluvených návštěvách. Nejde o odmítnutí, ale o nový rámec, který dává vztahu větší jasnost a hranice. A je v pořádku, že váš nový přístup může u matky vyvolat nepochopení nebo uražení. Dejte jí, sobě i procesu čas. Když v něčem léta žijeme a přijde změna, je přirozené, že chvíli trvá, než se v ní zorientujeme a také je možné, že to budeme brát jako životní křivdu. Cílem není matku trestat, ale najít takový způsob, aby se vám v něm dobře dýchalo. Je to velmi citlivým tématem a jasné rady neexistují. Důležité je, aby to bylo vaše a v souladu s tím, co je pro vás ještě možné a únosné.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
V padesáti letech by mě něco takového vůbec nenapadlo. Kolik je mamince ? Přes sedmdesát ? Snažila bych se s ní o tom promluvit ,aby nechodila bez ohlášení ,když ji nečekáme a nebo bych si dala na dveře řetízek a když bychom byli doma ,tak bych ho použila a musela by zazvonit. Je dobré mít u někoho komu věříme klíče, může se stát cokoli. My máme klíče u dcery a souseda a oni zase u nás. K sousedovi i mu byt pronajímám ,nechodím a když jdu k dceři ,tak dopředu volám, zda budou vůbec doma a nebo zvoním.
V tomhle příběhu jsou snad všichni nesvéprávní?
Pisatelka Ivana se chce chovat jako puberťák, přítel zřejmě taky. A zmiňovaná matka je nevychovanej drzoun.
Nejlépe by bylo, aby si Ivana v klidu s maminkou promluvila, Třeba se dohodly na určitém dni v
týdnu, kdy půjdou spolu na kávu, projdou se v parku, posedí v zahradě.
Neočekávané návštěvy zrušit.
Pobíhat bez oblečení v bytě - nedoporučuji . . .
Já nechápu, proč padesátiletá ženská tohle řeší nejdřív se všema lidma na internetu, než aby si o tom nejdřív promluvila se svojí matkou, které se to hlavně týká. A to když se eda plánují nechat přistihnout, to spolu budou celý dny v posteli nahatí čekat na to přistižení?...
To by mě teda nenapadlo.
Říct jí, ať vrátí klíče, to ano, kdyby odmítla vyměnit zámky. Že se uprdne? Tak bude asi sama.
Muj dum, moje pravidla.
Bud matinka vrati klice, nebo vymenit zamky a hotovo!
Co je ale fakt divne, ze padesatileta dospela zena na tohle neumi prijit sama.
Je snad nesvepravna?
Jen aby se nesvlíkla taky
Nevím, proč mě napadl název filmu Blbý a blbější. To jsou holt někdy takové asociace. K článku - dávno měl být vyměněn zámek a oba vlastníci nemovitosti tímto vývojem událostí poučeni, že klíče se nedávají nikomu. Je to nejjednodušší řešení. Odebrat matce klíče si koleduje o hysterickou scénu, navíc si mohla nechat udělat duplikáty, nový zámek zase nestojí jmění, za hodinu je hotovo a vyřešeno. Možná se matka urazí, v pořádku, tak bude uražená. Ono ji to přejde. Teď máme říjen, do vánoc se odurazí určitě.
Kdyby ne, tak holt bude uražená až do nového roku, stane se něco? Asi ne, že. 
Jako nápad je to moc hloupé. Prostě, nechť matka odevzdá klíče od domu a na návštěvu chodí jen po předchozí domluvě. Jestliže je ta matka tak neomalená, pohled na dva starší lidi, kteří spolu kopulují, ji asi z míry nevyvede.
Hodně dětinské na někoho komu je už 50. Prostě matce vysvětlit co se hodí a co ne. No a když se maminka urazí, tak aspoň bude mít Ivana pár týdnů klid.
Raději matce říct, že nemůže vpadnout do domu kdykoliv se jí zachce. Když jsou doma existuje zvonek a ten by měla používat. Raději to s ní probrat i za cenu že se urazí než jí překvapovat svou nahotou. Jestli se pokaždé, když jí vytknou že narušila jejich soukromí, urazí, budou mít alespoň pár týdnů klid než se zase objeví. V nejhorším případě jí odebrat klíče od domu.
Mám alternativní, podle mne na rozdíl od vás více dospělý návrh. Matce řekni, že ti tohle není příjemné, že to je tvoje soukromí, že je vítaná na ohlášenou návštěvu, ale že to je tvůj dům a ty rozhoduješ, kdo půjde dovnitř a kdy. A že sama dovnitř chodit nemůže. A jelikož to nejspíš nebude respektovat, tak potom, co se tedy za těch pár týdnů odurazí, tak zas přijde, no a ty vyměníš zámek. Anebo ho prostě vyměň hned, a žádné klíče ji nedávej. Dospělí lidé se mají chovat dospěle. Takže vydržíš fázi urážení se, není tvůj problém, že maminka nemá sociální chování. Je ti padesát, ne patnáct. Řešit to tak, že necháš svého chlapa mávat pinďourem matce před očima, aby "jí to konečně došlo", je jak z nějaké nablblé knížky. A kdybych byla tvým chlapem, tak se ti na to vykašlu, ale možná jste v tomto oba pěkní ťuňťové ;). Dávno jste měli mít nový zámek a nové klíče. First world problems, fakt. Ale zase je hezké, že jsi po X desítkách let dokázala aspoň trochu přestřihnout pupeční šňůru a začala bydlet bez maminky. Bez ironie.