S mým přítelem chodíme už rok a nedávno jsme začali společně bydlet. Vcelku nemáme žádné zásadnější problémy, kromě toho, že Pavel je hodně rodinně založený, což mi na jednu stranu docela imponuje, ale někdy mi to komplikuje dost život.
Skoro každých čtrnáct dní musím spolu s ním jezdit k jeho rodičům, kteří bydlí v jednom malém městečku v Podkrkonoší. Celý víkend pak navštěvujeme jeho příbuzné a přátele a přiznám se, že ačkoli mám lidi ráda, bývám z té záplavy tváří docela unavená.
Je to opravdu docela vyčerpávající po celém týdnu, který trávím v práci, se oddat ještě takovým společenským orgiím. Několikrát jsem se pokusila z toho vymluvit, ale Pavel moje námitky přešel s tím, že se na mě všichni těší a mají mne rádi. A že to přeci nemůžu udělat – nepřijet! A já se nechala vždy přemluvit…
Jenže když jsem se tedy už tak nějak vyrovnala s četnými návštěvami u nich, maminka mého přítele začala docházet na jakési kurzy meditací, což znamená, že minimálně dvakrát měsíčně jezdí do Prahy na víkend. Místo, aby využila levného ubytování přímo v místě konání kurzu, bydlí samozřejmě u nás. A s ní vždy přijede i Pavlův tatínek, který se v pátek večer rozloží v obýváku u televizoru a toto místo opustí až v neděli při odjezdu.
Zjistila jsem, že Pavlovy příbuzné vídám vlastně častěji než mou rodinu, na kterou mi nezbývá čas vlastně vůbec. Pavel ale nějak stále nechápe, co mi vadí a proč. K šílenství mě dohání taky to, že jeho matka nás neustále oslovuje zdrobnělinkami jako Liduško, Pavlíčku, dětičky moje, holčičko, pořád nás pusinkuje a neustále se stará o můj šatník, především tak, že mi kupuje naprosto ohavné, nicméně dle jejího názoru praktické kusy oděvu.
Poradí mi někdo, jak na ni?
Lída
Nový komentář
Komentáře
Vyhodit je a nejezdit k nim. Máš svůj život.
Markýza:
pro samý návštěvy nebudou mít čas na vlastní život
damanka: ježiš, no vidíš to... no tak to už bych se s tím vůbec neprděla
No ale pokud jim to trpí, tak je to v podstatě její problém
Tý jo, tohle měla moje ségra se svojí tchýní, včetně toho nocování u nich v bytě. Nakonec se rozvedla a ta švárova rodina byl jeden z důvodů rozvodu.
NiKina: Mně taky chodili tchán a manželova babička střídavě „pomáhat“ s dětmi. Hrozně mi lezli na nervy, až jsem řekla manželovi, že buď v tom (našem) bytě budu bydlet já, nebo jeho příbuzenstvo. On to pak s nimi nějak vyjednal.
Ale když se na to dívám s odstupem 20ti let, tak oni mi opravdu moc chtěli pomáhat. To, že já jsem si myslela, že musí být všechno všude naklizené, královsky navařeno, ( což při třech malých dětech byla řehole) to byl MŮJ problém.
až budou mít děti, tak ji tam tcháni budou očumovat kozy....
Vivian 37: by mě zajímalo, kdy si v tom frmolu ty děti asi pořídí
Já to vidím – viz povídky G + Š : „Jsem strýc Alfons, a budu tu s Vámi bydlet…
„
Ale jen mě tak napadlo, protože jsem věkem blíž spíš té stínové tchýni, ona si možná vůbec neuvědomuje, že svou přítomností narušuje mladým soužití. Prostě dva víkendy jsou „mladí“ u nich – s veškerým servisem, tak když ona přijede na ty druhé dva víkendy v měsíci k nim, předpokládá to samé.
Nejspíš už zapomněla, že taky bývala mladá, a že jí rodiče partnera svou dlouhodobou přítomností štvali. Nebo je třeba tak kolektivní typ, že se jí ve velkém houfu líbí.
Nedávala bych nějaká ultimáta, protože to by mohlo do budoucna poškodit vztahy, ale snažila bych se s ní (třeba prostřednictvím „mamánka“) rozumně domluvit.
A to ještě není jisté, jestli ten byt, ve kterém mladí bydlí, nemá mamánek zapůjčený k užívání od rodičů, co se "na důchod" odstěhovali na chalupu do Podkrkonoší.
Meander:
Dovedete si to představit?
... a : "Děti, tak mě tu máte. To jste rádi, že s váma budu bydlet, co?"
a jestli nemáš kuráž, dej si 
, pak Ti pusa pojede jak lokomotiva 
Mě by spíš zajímalo, jak jim to oznámila poprvé, že ruší levné ubytování a že bude spávávat u nich.
Zazvoní zvonek a ve dveřích tchýně s kufrem a s takovýmhle úsměvem
Mi to prostě zavání neskutečnou drzostí a arogancí ...
Lído, opři se do toho a chraň si své soukromí
Moje tchýně nám zase neustále říká mláďata (je nám 30 a už jsme 7 let spolu). Vždycky, když to slyším, rozpálím se doruda
Tak to je síla, to by mě taky dost naštvalo. Ale jestli je tohle po roce, Lído, umíš si s ním představit manželství? No, asi bych se ho snažila nějak usměrnit a nebo bych na víkendy, kdy k tobě přijíždí "tchyně" odjela ke svým rodičům, třeba by jí to časem došlo...
Myslím, že na takové lidi platí milé, leč rozhodné odpovědi. Každý si k tobě dovolí JEN to, co mu dovolíš ty. Pokud se z toho nechceš zbláznit (představ si, jak tohle bude fungovat, až budete mít malé děti
), musíš si jasně stanovit pravidla a vyžadovat jejich respektování. Pokud sebou necháš orat a uděláš všechno, co se ti řekne, pak se nediv, že s tebou takhle jednají, je to logické...
. Jinak ti za chvíli polezou po hlavě...
Začni třeba tím, že promluvíš s manželem a řekneš mu, že potřebuješ víc odpočívat a chceš mít pro sebe aspoň dva víkendy v měsíci. Ale žádné nejisté "víš, myslím, že bych asi měla...", ale jasné a rozhodné "potřebuju, chci, musím"... vlídně, leč pevně. Napiš si Ježíškovi o nějakou knihu o asertivitě
Gabi: ideální frekvence je 1x za 5 let
Jó, to bych chvíli rozdejchávavala a pak bych vybuchla a lítaly by cucky
mam-ča:
Lído, možná bude hůř
- viz "vánoční vynucovači", možná taky ne - ale bylo by dobré alespoň návštěvy rodičů vyrovnat, aby se dostalo na obě strany (a to hned). Nejlepší je velice nenánapadně v návštěvách polevovat, až bude nastavena nějaká snesitelná frekvence - třeba 5 krát za rok. 
Julča:
Nastěhuj si tam i svoje rodiče na víkend a běž spát ke kámošce
Přítel má naštěstí rodiče dost daleko (přes 300 km) ale jezdí tam tak jednou za dva měsíce na víkend. Jeho otec je ovšem šílenej, což jsem zjistila až když jsem tam musela strávit týden a od té doby se snažim nejezdit tam s ním pokaždé. Na Vánoce mě to ale bohužel nemine, strávíme tam 4 dny a mě už to měsíc deptá.
ja bych to tak nedramatizovala...nepises, kolik je Vam let, ale znam lidi, co jeste v 25 skutecne jezdili za rodici kazdy druhy vikend a nakonec se z nich stali pomerne normalni lid
...my jsme to s manzelem za svobodna resili tak, ze jsem v ramci uspory casu jezdili za rodici vesmes kazdy zvlast, protoze kdybysme jezdili spolu, tak fakt nemame prakticky zadny cas pro sebe 
rekla bych, ze bys mela sve pozadavky prosazovat tvrdeji, tvuj pritel musi respektovat i tva prani...na soukromi i setkavani s tvou rodinou...no a kdyz to nepujde, tak pak se mozna da uvazovat o rozchodu...ale k tomu mate, myslim, jeste daleko