Kateřina právě končila první třídu, když jí matka sbalila kufry a odvezla ji do dětského domova. Řekla jí jen, že musí na pár dní pracovně odjet, ale pak se pro ni vrátí. Jenže holčička čekala marně. Svou matku od té doby neviděla téměř dvacet let.
„Nepřála bych to žádnému dítěti na světě. Pamatuji si, jak jsem mámu každý den vyhlížela z okna, tetám v domově dalo hodně práce odvést mě od něj. Probrečela jsem tolik dní i nocí, až jsem pak úplně otupěla a začalo mi být všechno jedno. Hodně věcí z té doby jsem úplně vytěsnila, ale vím, že jsem docházela k dětské psycholožce,“ nerada vzpomíná na nejhorší období svého života Kateřina, která se dlouho nemohla zbavit pocitu vlastní zbytečnosti a myšlenky, že za matčin odchod může ona sama. Protože asi nebyla dostatečně hodná a poslušná. Dodnes, kdy už ví, jak se věci měly, se jí o tom těžko mluví a snaží se ponechat dětství a dospívání minulosti. Jenže ji nedávno přece jen dostihlo.
Zdroj foto: Shutterstock
„Koncem zimy mi na dveře zaklepala moje matka. A já ji po těch letech poznala. Srdce se mi úplně zastavilo. Stála tam a brečela. Měla jsem sto chutí jí okamžitě zabouchnout před nosem, ale slušnost mě donutila zeptat se alespoň, co chce. Řekla, že omluvit se mi. A žvatlala, že ona to nechtěla, to ten její nový přítel, který mi odmítal dělat tátu. A prý že mě s sebou nemohla táhnout až do Itálie, kde jim našel novou práci. Upřímně, moc to nevylepšila,“ kroutí hlavou Kateřina, pro niž takový argument byl naprosto malicherný pro to, aby matka opustila své dítě. Dobře ví, o čem mluví. Sama už je tři roky maminkou. A dokonce dvojnásobnou. Nic si totiž v dětském domově nepřála víc, než mít brzy svou vlastní rodinu. Jenže jak zjistila za pár minut, byl to i pravý důvod matčiny návštěvy.
„Po chvilce slzení a omlouvání samy sebe z ní vypadlo, že by moc ráda viděla svá vnoučátka, o nichž jí vyprávěl její bratr. Prý by mi s nimi mohla pomáhat, když mě si užila tak krátce. Chtělo se mi z ní zvracet!“ zlobí se Kateřina, která se znovu cítila minimálně na druhé koleji. Matka nepřišla kvůli ní, pořád jí není dost dobrá.
„Zase mě úplně rozhodila, stará bolest se vrátila. Řekla jsem jí, ať se nezlobí, ale že jde pozdě. Svou příležitost už propásla. Odešla, ale zase mi začala vypisovat zprávy a dopisy. Přiznávám, že je ani nečtu. Nemám na to sílu, zase bych se psychicky složila. Stejně od toho stojím krůček,“ přiznává Kateřina s tím, že odpustit matce a zapomenout, jak jí někteří radí, možné není. „Kdo si to peklo neprožil, nikdy nepochopí,“ dodává.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Plně souhlasím s Kateřinou, odpustit nelze.
Jak vypátrala je celkem jedno. Ale odstrčit dítě takovýmto způsobem je neodpustitelné. Byla bych vůči této paní hodně rázná, víckrát by určitě nepřišla. A Vy se tím netrapte, to Vám přece za to nestojí. Máte svoji rodinu, s tou si užívejte radosti.
Já bych se svých dětí nevzdala kvůli žádnému chlapovi... téhle matce chyběla láska k dítěti asi od začátku.
Jak ta matka svou dceru po 20 letech vypátrala? Přes "Pošta pro tebe"? Mám 2 syny. Kvůli žádnému chlapovi na světě bych je nikdy nestrčila do děcáku. Já ne.
Bez ohledu na autentičnost příběhu se podobnému jednání říká pozdní lítost. Paní matce zřejmě vztah nevyšel a uvědomila si, že na stáří bude jako kůl v plotě. Za sebe dodávám, že zaslouženě. Opustit dítě kvůli chlapovi a vidině bohatého života v cizině je neomluvitelné a pro mě absolutně nepochopitelné. Taková matka zaslouží, aby ji dcera řekla, dej mi adresu a bez domů, já ti dám vědět. A aby ji taky nechala čekat dvacet let...
Technická - jak někoho najdete po dvaceti letech? Ta matka odjela do ciziny, dceru vůbec nenavštěvovala. Kateřina je vdaná, asi má jiné příjmení, pochybuju, že by hlásila do toho děcáku, kde teď bydlí, s kým žije. Aha, on je tam nějaký bratr, tedy Kateřinin strýc. Proč se ten nepostaral o Kateřinu a nechal ji v děcáku? To si ji tenkrát nemohl vzít do péče? Nebo jiní příbuzní? S ním Kateřina v kontaktu je, protože on ví o jejích dětech a patrně to bude on, kdo to tedy vyslepičil své setře, matce Kateřiny. Proč jí to vůbec vykládal, on nevěděl, že Kateřina nechce žádný kontakt s matkou? Neměl se snad prvně Kateřiny zeptat, než dal někomu její adresu? Celé je to jakési divné. Druhá věc je, že Kateřina se zjevně za ty roky vemluvila do stavu, kdy si udělala z matky viníka všech svých problémů a přirozený zájem babičky o vnoučata vnímá jako něco zlovolného vůči své osobě. Prostě si matku tak dlouho představovala jako tu nejhorší osobu, ztělesněné zlo, že už není schopná přemýšlet jinak. Přitom to Kateřině ale v ničem nepomáhá, naopak, sama píše, jak je krůček od zhroucení. Evidentně by se potřebovala nějak lépe vypořádat s minulostí, ale pokud odmítá o tom byť i jen uvažovat, tak to asi lepší nebude.
Upřímně řečeno, představit si to nedovedu. Tatínek, babičky, tety, nic? Nechala malou dcerku v děcáku s úplně cizími lidmi? Asi bych jí ty dveře zabouchla před nosem. Snad matka nečekala, že ji po 20 letech uvítá s otevřenou náručí.
já s mojí náturou bych jí ty dveře zabouchla zrovna - pro odložení dítěte nemám omluvu (teda v tomto případě)
Jo, to taky znám, takové ty kecy jako měla by ses s mámou bavit, máš jen přece jen jednu mamiku a jednou toho budeš litovat (jako asi až umře nebo kdy) atd. Tihle lidé vůbec nechápou, že každý nemá s matkou dobrý vztah a že ne každý má matku rád a bude mu dost jedno, až umře, koukají na vás jak vy můžete být tak zlí nebo co a přitom ví úplné prd, jak se ten rodič choval k vám a mají pocit, že se s ní určitě nebavíte jen z nějakého malicherného důvodu.
Imho stejné jak kdyby vás nutili stýkat se s otcem a mít ho děsně rád a asi mu i finančně pomáhat, když se o vás nezajímal a ani platit alimenty se mu nechtělo. Jo, taky máte takového fotra jen jednoho a co jako? Nikdo nemá k rodičům žádné povinnosti a už vůbec je nemusí mít rád.
Mně to připadá, že přes vnoučátka chce napravit to, co vlastní dceři způsobila. Nevím, jestli je správné ji kvůli tomu zavrhnout a nedat jí šanci. Ona tady bude pořád a Kateřina na ni bude myslit i tak.