Ne, nejedná se o příběh z červené knihovny, ale o realitu, neboť věková hranice porodnosti se neustále posunuje a dvaačtyřicetiletá maminka dnes není ničím výjimečným.
Mám spolužáka, který je gynekologem. Já sama k němu nechodím, poněvadž jsem do něj byla na střední škole zamilovaná, a tak mi to přijde poněkud žinantní. Ale občas se spolu sejdeme na víno nebo na kávu a on od té doby, co ví, že pracuji v ženském magazínu, tak si se mnou povídá o případech z jeho ordinace. Ne všechny jsou veselé, ne všechny se hodí publikovat, ale tu, kterou mi vyprávěl před nedávnem, o tu se s vámi ráda podělím. Jména jsou samozřejmě pozměněna.
Příběh těhotné maminky a dcery
Maminka, říkejme ji třeba Martina, měla první dítě v šestadvaceti, před nedávnem dokončila vysokou školu. Byla to dcera. Porod byl velmi komplikovaný, ale i přesto si s manželem přáli ještě jedno dítě. Bohužel nějak to nešlo, a tak se smířili s tím, že budou mít jedináčka, o umělém oplodnění neuvažovali. Navíc Martina po čase získala prestižní zaměstnání, které jí zabíralo spoustu času, a tak by ani druhé dítě nezvládala. Stejně tak i její manžel měl velmi náročné povolání.
Děti si nečetly pohádky
Říká se, že jedináčci jsou rozmazlení, ale to nebyl případ Martininy dcery, říkejme jí třeba Aneta. Kvůli velké zaměstnanosti svých rodičů byla zvyklá se sama o sebe postarat už od školních let, ale byla také neustále sama. Jednu babičku už neměla a druhá bydlela na opačném konci republiky.
Samota tíží... a tížila i Anetku. Na konci sedmé třídy začala chodit se svým spolužákem. Martina o jejich vztahu věděla, ale nepřikládala mu nijak zvlášť pozornost. Jsou to ještě děti, alespoň není Anetka tak sama, když oni jsou s manželem kolikrát do noci v práci. Jenomže tyto dvě „děti“ si nečetly pohádky, po nějaké době spolu začaly žít i sexuálně.
A tak se stalo, že milá Anetka v šestnácti otěhotněla, to už byla na střední. Pro Martinu to byl šok, a ještě větší ji čekal, když zjistila, že je těhotná i ona. S něčím takovým už s manželem nepočítali.
Absurdita této nečekané rodinné události
První rodinné rozhodnutí bylo jasné a rázné. Aneta má život před sebou, chodí na střední školu, ještě stihne miniinterrupci. A Martina? Její věk pro těhotenství je už vysoký, a navíc má práci, o kterou nechce přijít.
Jenže jakkoliv se tato dvě rozhodnutí zdála v počátku jasná, uskutečnit je bylo obtížnější. Martině čím dál víc vrtala v hlavě absurdita této nečekané rodinné události. Podle gynekologického vyšetření otěhotněly obě zhruba ve stejný čas, plus mínus pár dní. Oběma jim byl seslán dar nového života a obě ho odmítají.
Neustále se jí honila hlavou myšlenka: „je to jen shluk buněk, nic víc“, ale vzápětí ji přebíjela další: „dva životy, dva nové životy by v naší rodině přibyly a oba současně odmítáme“.
Martina si vždycky přála druhé dítě, ale teď, ve dvaačtyřiceti? Ksakru, co to všechno znamená? Proč to nepřišlo dřív?
Budu respektovat vaše rozhodnutí
Můj kamarád gynekolog měl také těžkou volbu. Udělat oběma miniinterrupci, nebo jim vystavit těhotenské průkazky? Obě ho žádaly o radu a on jim odpověděl: „Ať se rozhodnete jakkoliv, budu to respektovat, je to vaše rozhodnutí. Já vám něco navrhnu, a vy mi to pak budete vyčítat.“ A dal jim týden na rozmyšlenou.
Po týdnu obě přišly. Anetka se rozhodla pro miniinterrupci, mít dnes dítě v šestnácti, to je opravdu brzy. Je to zdravá holka, začne potom ihned brát antikoncepci a děťátko si pořídí, až bude starší.
Dvaačtyřicetiletá Martina se po obrovském vnitřním boji a domluvě s manželem rozhodla, že pokud dopadnou dobře genetické testy, dítě si ponechá. Vzdá se i svého prestižního zaměstnání.
Happy end
Genetické testy dopadly dobře. Martina už je v pátém měsíci těhotenství. Má rizikové těhotenství, ale na miminko se všichni moc těší. Gynekologovi neustále opakuje, že ji až mrazí při myšlence, že by de facto zmařili v jedné rodině, ve stejný čas dva životy. I když ne, u Anetky šlo pouze o shluk buněk, díky kterému se poštěstí druhému miminku už na tento svět přijít. To Anetčino musí ještě nějakou chvíli počkat.
Čtěte také:
- Malou Natálku vychovává babička, vlastní máma od ní utekla
- Změnilo manžela narození dcerky nebo rozum, přibývající s věkem?
Nový komentář
Komentáře
OlgaMarie — #71 Ještě bych uvedla jeden případ - dcera jedné známé - byla v sedmnácti těhotná,donutili ji jít na potrat - otec,rodiče přítele.Když přišla po zákroku,ještě ji chválili,že byla tak statečná..Zanedlouho se s klukem rozešla a našla si přítelkyni.Měla jich už několik,teď žije s další asi 3 roky- takže - co je příčinou toho,že přešla z hetero na lesbický vztah?
no je to podle mně v dnešní době docela běžné,ženy mateřství posouvají čím dál tím víc na pozdější dobu
OlgaMarie — #68 Já poučovala od mala jak divá, doma k dspozici kondomy i postinor a stějně se děti při prvním styku nechránily a postinor si nevzaly... Taky nad nimi pánbůh držel ochrannou ruku
OlgaMarie — #87 Pro mě jsou procesy IVF absolutně jednou velkou neznámou, nikdy jsem to nezkoumala a věřím, že ani v budoucnosti nebudu. Reportáže zásadně přepínám, protože mi z praktik IVF není dobře od žaludku, natož to podstoupit. Pokud mi příroda nedopřeje dítě, tak se holt nedá nic dělat, budu nejlepší rozmazlující teta na světě pro ostatní děti v rodině. IVF bych nepodstoupila ani za zlatý
Makova_panenka — #86 wich — #85 U toho bylo děsběs, když nadbytečné "shluky buněk" pak odsávali. Ty podrobnosti je lepší nečíst a i zde jsou rizika dost vysoká.
Suzanne — #65 myslím, že by ivf vyvolávalo větší vášně, kdyby do toho lidi víc viděli.
OlgaMarie — #84 Umělé oplodnění, prostě shluk buněk
A jsme zase zpět 
wich — #82 Dostala i mě! Teď jsem si četla podrobnosti o IVF a lepší je o tom nepřemýšlet.
Makova_panenka — #78 "musí zanechat na ženu vliv" a proto je souzení, že účastníci příběhu udělali chybu tam, či onde, potřebovali by nafackovat, budou si vše vyčítat a neměli by vlastně mít děti vůbec... od nezainteresovaných lidí na diskuzi ženského magazínu úplně mimo. Lidé zažili i mnohem horší věci a život jde dál
Suzanne — #65 Přišla jsi se zajímavým pohledem, to ještě v podobné diskuzi na ženě-in nebylo
Makova_panenka — #78 Ať přemýšlím, jak přemýšlím, stále si myslím, že matka myslela spíš na sebe než na dceru.
kareta — #77 Proč měli děti? To se tak někdy stane, když spolu lidi souloží
.
Ale vážně - nejsem proti interrupcím, chápu je zvlášť u mladých holek, ale jak píše Makova_panenka — #78, mnohdy jde spíš o rozhodnutí rodičů než té dívčiny - a to je špatně. A v téhle situaci bych se fakt bála, že když ne teď, tak za pár let mi to dcera vyčte. Ale třeba ne, třeba si případnou frustaci z ne-mateřství vyrovná péčí o sourozence a vše bude v pohodě.
A ještě k úvodu článku - podobná situace byla možná dřív častější než teď - vzpomeňme si třeba na klasiku "Tchán Kondelík a zeť Vejvara".
Ačkoli jsem nezažila dobu, kdy se chodilo ke komisím (a nesouhlasím s tím, muselo to být potupné), dovolím si srovnání. Bylo to vyhnané do extrému (a nebo vlastně ne, extrém je úplný zákaz), ale dneska je to zase moc jednoduché. Ty 2-3 tisíce se našetřit dají docela rychle a navíc si myslím, že se dostatečně nezdůrazňuje psychická stránka věci. Po fyzické stránce se jedná o banální zákrok (i když taky má rizika) A navíc mám dojem, že se příliš tlačí- je třeba stihnout vše do nějaké doby, není moc času na rozmyšlenou, nátlak okolí. Když už se těhotenství "přeruší", není cesty zpět. A taky mám dojem, že jsem v nějakém výzkumu četla, že ženy, které šly na interrupci, uvedly, že jim nikdo příliš neobjasnil co může následovat a psychická rizika. Které se ve valné míře taky dostavily, jak by ne...
Neuznávám potraty, ale úplně je zakázat je taky blbost, protože se prostě dělají, dělaly a nejspíš i dělat budou. A když nebudou legální, tak se budou dělat nelegálně s většími riziky.
Jen bych prostě zavedla více se věnovat ženám, které otěhotní neplánovaně. Musí být z celé situace vyplašené a v takových chvílích se snadno udělá ukvapené rozhodnutí.
OlgaMarie — #68 Pojmenování shluk buněk taky nemám ráda. O to víc, že to v době, kdy se o těhotenství dozvídá a kdy se jde na "zákrok", už tento shluk buněk má tvar člověka, i když pidi.
A taky si myslím, že u mladých holek, co otěhotní, převezmou kolikrát vedoucí ruku rodiče a často dívky tlačí k potratu. Takže se ani nedivím, že po nějaké době, kdy opadne ten šílený stres a všechno se tak nějak uleží a rozleží, mnohým z těchto dívek přijde líto, že těhotenství "skončilo". Do toho hormonální změny a vůbec celý ten zákrok, ač je kraťoučký a v narkóze, musí zanechat na ženu vliv.
risina — #75 no co už...zvorali co mohli, tak teď už se můžu jen modlit, aby to holka zvládla- celkově mi připadají strašně emočně ploší! Kruci, proč vlastně měli děti???
Tak to je hodně kuriozní příběh.
Jak se v tom všem cítí Aneta? Vůbec té rodině tuhel situaci nezávidím a měla bych velké obavy, že mě bude dcera nenávidět, že já mám dítě a ona ne...
Kytinkak — #73
nevidím sama na 16 leté být matkou, mi bylo 17 a nemyslím si, že bych kluci vychovala špatně a ani moji rodiče nenapadlo abych šla na potrat, budeme s manželem slavit brzy 30 let spolu...
K takové situaci nemělo vůbec dojít. Velkou "zásluhu" na tom má právě Martina. Měla si dcery více všímat, ne honit kariéru.
Nová situace podle mého názoru příliš vztah matky a dcery nezlepší. Nechci malovat čerta na zeď, ale ani vztah mezi sourozenci asi nebude ten pravý sourozenecký.
Nakonec si ale myslím, že bylo vybráno ze všech špatných řešení to nejlepší. Martina by starost o dvě děti nezvládla. Teď jen musí Aneta doufat, že potrat nebude mít v budoucnu následky. Anebo se smířit s případnou adopcí.