„Zatímco moji spolužáci museli třeba pravidelně uklízet, mýt nádobí apod., po mně mamka nikdy nic takového nechtěla. Vždycky říkala, že se mám soustředit hlavně na školu. Částečně to bylo proto, že skutečně chtěla, abych se soustředila na školu a částečně taky kvůli tomu, že si ráda domácí práce dělá po svém a je přesvědčená o tom, že uklidí prostě nejlépe,“ svěřuje se Dita, která byla v minulosti ráda, že není do podobných aktivit nucená jako její vrstevníci. Matka ovšem za svou dceru vyřizovala úplně vše. Dokonce svou devatenáctiletou dceru stále objednává k lékařům a následně jí dělá v čekárně doprovod.
Foto: Shutterstock
Dita je za to na jednu stranu ráda, ale každá mince má dvě strany. Nedávno nastoupila na vysokou školu a uvědomila si, jak moc je oproti ostatním pozadu a že jí nedostatek zkušeností s tím, jak to chodí v běžném životě, limituje.
A dokonce i záležitosti ohledně nástupu ke studiu za ni vyřešila matka – online ji zapsala na předměty, sehnala bydlení, a dokonce ji první den školy doprovodila i do přednáškové místnosti. To Ditě zpočátku divné nepřišlo, ale když viděla, že je tam její matka z rodičů jediná, zastyděla se.
„Během let jsem si zvykla na kompletní servis. Teď bych se ráda trochu osamostatnila, ale mám ze všeho hrozný strach. Nikdy jsem nejela sama vlakem, protože mě máma všude vozí. Kdybych měla třeba poslat dopis nebo zaplatit složenku, tak vůbec nevím, jak se to dělá. Spolubydlící na bytě se domlouvali, že budeme vařit pro všechny a střídat se v tom a já se jim stydím říct, že si dokážu maximálně namazat chleba s máslem. A i ten za mě většinou maže mamka. Nevím, jak se pere, jak se vyměňuje žárovka. Nikdy jsem to příliš neřešila, ale nástup do školy byl velký střet s realitou. Všichni působí tak dospěle a já si připadám jako malá holka a bojím se, že už to všechno nikdy nedoženu,“ uzavírá Dita.
Zdroje: respondentka Dita
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Pár takových jsem poznala, není ojedinělá.Bude muset mít v sobě vůli,aby něco sama dokázala jinak s tím bude mít problémy celý život.Je mladá a vše může dohonit.Horší je někteří si to neuvědomují fungují celý život a jsou s tím ještě spokojení!!Dnes mladí nejsou většinou nejsou o moc lepší a jak říkám učený z nebe nespat.I já se musela naučit, abych fungovala i když mně moje máma vedla a mě se nechtělo a ten kdo to kritizuje,ať se podívá na sebe byl taky mladý. Tím jsme si prošli všichni a teď na to ve stáří vzpomínáme a vyprávíme to svým dětem
.
.
Je to mírně přitažené za vlasy. Souhlasím s příspěvkem "rikina" - za 19 let se ta matka nikam nevzdálila? Nikam neodjela? Nebyla nemocná? Co se týká vaření na koleji - Dita si koupí balíček špaget - tam je návod k použití. Ostatní spolubydlící její "vaření" buď přijmou nebo ne. Dita si teprve na VŠ koleji připadá divná? To už jí mělo docvaknout na střední. Co na střední, už na základce, ve třinácti.
Tak já tomu taky nevěřím. Za celou dobu nebyla ta matka ani jednou nemocná? Nikdy nikam neodešla, neodjela, na dovolenou, do lázní? Skutečně byla slečně za pozadím každou minutu její existence? Dita neměla žádnou pubertu, žádné období vzpoury proti rodičovské autoritě?
Každopádně jestli to tak skutečně bylo, Dita umí číst a pravděpodobně není hloupá, to by ji na VŠ nevzali, a bude umět zacházet s počítačem, internetem, mobilem. Tam je spousta blbovzdorných návodů na úplně všechno. Čili se tam dozví i to, jak se pošle složenka nebo dopis. Ale uklízet a vařit se bude muset naučit vlastními silami a rukama, to se holt nedá nic dělat. Ty spolubydlící předem lituju. 
Jo, jediná cesta je jim včas říct, že nic neumí, a požádat o pomoc. Radost z toho mít nebudou, komu by se chtělo doučovat dospělou ženu základní věci, ale jestli s nima chce nějak vydržet, tak to nepůjde jinak. 
Jo holka, co uz. Neco podelala maminka, neco jsi podelala ty. To jsi uz tak cca od 15 nepremyslela, ze se budes chtit osamostatnit?
Co uz, to vsechno se da naucit. Stydis se spravne, ale na druhou stranu, spousta dospelych zenskych nevezme varecku do ruky tak to zas takova hruza nebude....takze kde je vule , bude i cesta.
Já taky musím u každého nového spotřebiče nebo telefonu číst návod k obsluze. Vařit ji naučí hlad. Složenek asi moc neuvidí. Žárovka se vyšroubuje a nová se našroubuje. Takže dál, co má chuděra ještě za problém? Se sociální fobii by měla asi zajít za odborníkem nebo někam se spolužáky do hospody.
Ehm, já sice třeba žehlila, luxovala apod., ale v kuchyni jsem dělala jen pomocné práce. A když jsem pak ve věku 28 let začala jezdit do rodiny budoucího manžela, stalo se, že budoucí tchyně odjela do lázní a nechala mi v lednici kuře s tím, že ho mám upéct (budoucí tchán ani budoucí manžel nevařili). Tak jsem holt zašla za budoucí švagrovou se slovy, že vím, že je to blbé, ale že jsem ještě kuře nepekla, jestli mi může poradit. Kuře dopadlo na výbornou. No, a pak mamka v podstatě ze dne na den onemocněla a já přebrala veškeré vaření pro pět lidí - a ono to šlo, myslím (nebo rodina a další případní strávníci říkají), že dnes vařím hodně dobře. Všechno jde, když se chce.
A co jako? To chce do smrti svádět svoji neschopnost na opičí lásku své maminky? Co jí brání chopit se úklidu, praní nebo vaření? Číst snad umí a návody přečte. A že neumí poslat dopis....to už je za vlasy přitažené natolik, že článku nevěřím.
Tak to dopadá když maminečky opečovávají své květinky a hošíčky do dospělosti. Jedna maminka tady vodila synka ještě v druhém ročníku na průmyslovku. Jednou onemocněla a kluka hned první den srazilo auto. Samozřejmě, maminka se na křižovatce rozhlédla a kluk vedle šlapal jak ovce. Byl tak naučen. Bohužel takových, dá se říci skoro dospělých lidí je mnoho.
Hehe, to půjde samo, jen se do toho vrhnout
Jde jen o to, překonat počáteční ostych a neváhat přiznat svoji troubovitost. Fráze "byla byste prosím vás tak hodná a poradila mi..." a "já vůbec nevím jak... poradíš mi...", případně "vím, že jsem blbá" se budou velice hodit. Mluvím z vlastní zkušenosti, moje velice efektivní rodička a prarodička už v prvních letech mého života usoudily, že nejbezpečnější bude za mě zařizovat a dělat úplně vše, takže přesun na VŠ koleje (poprvé v životě sama vlakem a rovnou až do Liberce!) byl pro mne pořádný šok. Společná kuchyňka na kolejích by mohla vyprávět příběhy. Dita nemusí dlouze hloubat, u mladé holky nikoho nepřekvapí, že třeba v něčem tápe (a nikdo nemusí vědět, že tápe ve všem). Jen s tím vařením by bylo dobré zpočátku se s někým domluvit. Někdo, kdo se nikdy nedostal do kontaktu se sporákem, by mohl být nebezpečím pro sebe i okolí. Vybavuji si, jak jsem si jednou při výrobě dušeného sojového masa s mrkví a hráškem podpálila vlající rukáv mé nejoblíbenější hipísácké haleny. Některé poznatky se získávají bolestně