„Zatímco moji spolužáci museli třeba pravidelně uklízet, mýt nádobí apod., po mně mamka nikdy nic takového nechtěla. Vždycky říkala, že se mám soustředit hlavně na školu. Částečně to bylo proto, že skutečně chtěla, abych se soustředila na školu a částečně taky kvůli tomu, že si ráda domácí práce dělá po svém a je přesvědčená o tom, že uklidí prostě nejlépe,“ svěřuje se Dita, která byla v minulosti ráda, že není do podobných aktivit nucená jako její vrstevníci. Matka ovšem za svou dceru vyřizovala úplně vše. Dokonce svou devatenáctiletou dceru stále objednává k lékařům a následně jí dělá v čekárně doprovod.

635279506aa5aobrazek.png
Foto: Shutterstock

Dita je za to na jednu stranu ráda, ale každá mince má dvě strany. Nedávno nastoupila na vysokou školu a uvědomila si, jak moc je oproti ostatním pozadu a že jí nedostatek zkušeností s tím, jak to chodí v běžném životě, limituje.

A dokonce i záležitosti ohledně nástupu ke studiu za ni vyřešila matka – online ji zapsala na předměty, sehnala bydlení, a dokonce ji první den školy doprovodila i do přednáškové místnosti. To Ditě zpočátku divné nepřišlo, ale když viděla, že je tam její matka z rodičů jediná, zastyděla se.

„Během let jsem si zvykla na kompletní servis. Teď bych se ráda trochu osamostatnila, ale mám ze všeho hrozný strach. Nikdy jsem nejela sama vlakem, protože mě máma všude vozí. Kdybych měla třeba poslat dopis nebo zaplatit složenku, tak vůbec nevím, jak se to dělá. Spolubydlící na bytě se domlouvali, že budeme vařit pro všechny a střídat se v tom a já se jim stydím říct, že si dokážu maximálně namazat chleba s máslem. A i ten za mě většinou maže mamka. Nevím, jak se pere, jak se vyměňuje žárovka. Nikdy jsem to příliš neřešila, ale nástup do školy byl velký střet s realitou. Všichni působí tak dospěle a já si připadám jako malá holka a bojím se, že už to všechno nikdy nedoženu,“ uzavírá Dita.

Zdroje: respondentka Dita

Čtěte také:  

Reklama