Aspoň to říkávala maminka. A protože maminka má vždycky pravdu (aspoň když je člověku šest a zrovna nastupuje do školy), vzala jsem toto tvrzení za své a zařídila se podle něho. Už v první třídě jsem dostala svou první dvojku z počtů (tehdy se říkalo „matematika“ až od druhého stupně) a hluboké přesvědčení, že „na matiku jsem prostě blbá“, mě věrně doprovázelo až k maturitě. Fakt, že jsem se v každém časopise vrhala na zebry, rébusy a hlavolamy, s tím neměl co do činění. To přece není žádná matika, ale zábava. No ne?
Přesto jsem k tomuto předmětu nikdy nepociťovala vyložený odpor. Svou zásluhu na tom určitě měla i naše matikářka na gymnáziu, hubená, klukovsky ostříhaná profesorka nadaná suchým anglickým humorem a smyslem pro spravedlnost. Na rozdíl od většiny svých kolegů netrpěla komplexem nenahraditelnosti svého oboru a nežila v přesvědčení, že bez perfektní znalosti logaritmů nemáme v praktickém životě ani tu nejmenší šanci. Velmi rychle zjistila hranice mých možností, a když jsem začala vydávat školní časopis (a skoro celý ho stačila popsat sama), pochopila, že moje cesta povede jinudy a že nemá smysl snažit se ze mě vydolovat nového Eulera nebo Fermata. Nechala mě žít, a když jsem se jen trochu zasnažila, dávala mi stabilní slušnou trojku.
Ano, přiznávám bez mučení, i když maminka by to určitě nepochopila: V matematice opravdu je něco krásného. Je to čistý, přesný svět rozumu, proti kterému se společenské vědy opravdu mohou zdát rozplizlé a ukecané. Ta radost, když člověk dospěje ke správnému výsledku! Kolik je oborů, které jsou jako nikdy nekončící proud a k výsledku se v nich nedohrabete nikdy – a i kdyby, rozhodně si nemůžete být jistí, že je správný, že platí pro všechny nebo že bude platit ještě za týden.
Matematik by mi asi řekl, že ani poznatky té jeho vědy nejsou absolutní, že se mohou měnit a revidovat. To už se ale naštěstí odehrává v úrovních, kam normální smrtelník nedosáhne. Naštěstí!
Velice dobře si vzpomínám na den, kdy nás naše skvělá paní profesorka seznámila s existencí výmyslu zvaného „imaginární číslo i“. Abyste rozuměli: Každé malé dítě ví, že druhá mocnina nemůže mít zápornou hodnotu. Prostě to tak je a tento zákon je hojně využíván při řešení rovnic. Některé rovnice prý ale kvůli tomu řešení nemají. No a tak páni matematici prostě vymysleli fungl nové číslo, které má podle nich výjimku: i2 = -1. No chápete to? Já tedy ne a hrozně mě to tenkrát v tom třeťáku pobouřilo. To bych si taky mohla vymyslet nové číslo, když mi rovnice nevychází, a zrovna by se mi hodilo do krámu! Nazvala bych ho třeba číslo E. Imaginární číslo i zasadilo těžkou ránu mé bezmezné víře ve spolehlivost matematiky. Krátce nato jsem začala vydávat ten časopis, zamilovala se do češtináře… a kolo osudu se zas o kousek pootočilo.
Když jsem se po roce stráveném studiem češtiny a francouzštiny přišla do své staré „boudy“ podívat, potkala jsem paní profesorku na chodbě. Vlídně se mnou porozprávěla, poptala se, jak se mám a jak jde škola, a na závěr se ještě jednou spokojeně ujistila: „Ale s matematikou už nemáte nic společného, že ne?!!“ O čemž jsem ji k úlevě nás obou ubezpečila.
A jaké počtářky jste vy, ženy-in?
Myslíte si, že matematika „není pro holky“?
Dokážete si spočítat daně nebo DPH?
Baví vás luštit početní hříčky a rébusy?
Patřila matika k vašim oblíbeným předmětům, nebo spíš k nočním můrám?
Kdy jste se v životě nejhůř „přepočítala“?
Napište mi o tom na redakce@zena-in.cz, já to sečtu a autorce nejlepšího výsledku pošlu dárek. Můžete posílat i zajímavé příklady pro ostatní!
Nový komentář
Komentáře
Když jsem se dostala na VŠCHT, věděla jsem, že to nebude úplně zívačka, ale to, co mě čekalo, bych si nemyslela ani v nejhorším:)) Dva semestry matiky zahrnující totálně všechno od funkcí po dvojné integrály. A i s ústní zkouškou, dámy. Hodiny matiky na gymplu jsme trávily s kámoškou na záchodě nebo na kávě v bufetu a teď tohle. Jedna definice vedle druhé, věty a důkazy - COŽE?:) No, ale zvládla jsem to, dokonce i matiku II., kterou, nevím, proč, potřebuji pro svůj obor, takže teď už mě čeká "jen" aplikovaná statistika:))
Ve snaze vyznut se matice a chemii jsem šla na zemědělku. To jsem netušila, že budu ještě matiku mit dva semestry plus šest semestrů chemie a dva genetiky a dva semenářství - tedy furt nějaké počítání. škoda, že mi nešly jazyky, kdybych se dostala na ekonomku byla bych na tom líp.
gentiana: Historie? Abych o faktech mohla mluvit, tak jsem se je musela našprtat. A nakonec jsem o nich stejně mluvit nemohla, protože jsem mezi nimi neviděla souvislosti.
gentiana: Nemluví o čestině, ta mi problémy nedělá, hodně čtu. Jen mi nic neříkají války, letopočty, čarodějnice, koneckonců dějepis je jen upravená historie pro určitou skupinu lidí.
gentiana: Klidně se ohrazuj, mě prostě tak připadají, ať je učí kdo chce. Prostě mě nebaví.
Já mám prostorovou představivost, takže co se dalo nakreslit ve 3D jsem byla schopna pochopit. Jako vektory, integrály a jinou havěť. Hyperbola by byla horší, natožpak související rovnice.
A trojčlenku umim.
Také se velmi, ale velmi nakvašeně ohrazuju proti tomu, že čeština nebo dějepis jsou šprtací a okecávací předměty. Nejsou, pouze je tak občas nějaký kretén učí.
phoebe24:
To je dobrá hláška!!!
LídaKo: Ale nejhorší je blbec učitel na základce, co sám matematiku neumí a má ji učit jiné!! Náš Kuba měl jednu takovou... Nerozenala nárys od půdorysu a bokorysy, při pití kafe u známkování písemek dala na bezchybnou písemku za pět, neuměla vypočítat rozměry ubrusu, který z KAŽDÉ strany stolu přesahuje 10 cm - věčně jsem doma po ní něco opravovala. Ještě že hoši umí matiku po mně...
matika pro holky....a co teprve taková prvouka pro kluky ve 3.třídě.... Dcera přišla tuhle s hláškou: "Naše paní učitelka Irenka plakala, když opravovala desetiminutovky z prvouky" - "A proč?"
"No, Jelínek a Novák na otázku napiš tři skupenství vody napsali - perlivá, neperlivá a málo perlivá."
S manželem jsme oba usoudili, že Irenka pravděpodobně plakala smíchy - vypadá totiž celkem v poho. Ale Jelínek má napínáka z češtiny...
LídaKo: Jo, to je to, co matematici v čele s matematikáři budou hásat až do soudného dne.
A my, matematicky nenadaní, víme, že nemají pravdu...
LídaKo: no jo... kdyby se mohl učitel věnovat každému žákovi individuálně a měl na to neomezené množství času, tak by matematiku asi chápalo mnohem víc lidí (třeba i já
), ale holt smůla
xzuzikx:
LídaKo:
Matika a deska byly jediné dva předměty, o kterých jsem věděla, že se je nemusím k maturitě učit. Šly mi do hlavy tak nějak samy. Zato nenávidím "šprtací a kecací" předměty jako dějepis, zeměpis... atd...
Tobbi: Právě že to tak je. Už jsem matiku vysvětlovala i hooooodně natvrdlejm lidem, a pokud měli jen trošku snahu, vždycky to šlo.
LídaKo: To je právě ten omyl. Když ti něco jde, máš pocit, že to musí zvládnout každý. My jsme se první den na ruštině učili azbuku a další hodinu už jsem chtěla číst. A taky mi připadalo, že někteří jedinci na kurzu schválně zdržují.
A ono to tak není...
asi takhle, co spočítat chci, to spočítám
Já jsem celý život tvrdila,že matematika je sice jednoduchá, ale rozhodně se jí nebudu zabývat. Stejně tak jsemodmítala počítače, jako rodinnou kletbu.
Kletba mne dostihla. Můj hlavní předmět jsou "Výpočetní metody v informatice". Jinak učím statistiku, diskrétní matematiku atp.
Ale jinak jsem fakt normální ženská.....
Mně teda coby dítěti nikdo nikdy neřekl nic ve smyslu, že "matyka není pro holky", já jsem sama záhy pochopila, že pro mě není...
Mám sice dobrou paměť na čísla a dokážu si spočítat všechno, co potřebuju, ale třeba trojčlenku jsem nikdy nepochopila (a taky nikdy nepotřebovala) a na střední škole se mi dokonce podařilo z matyky prolítnout (naštěstí jen v pololetí, do konce roku jsem si to s vypětím sil opravila na trojku)
.
Vzpomínám si, že ve škole mě bavilo řešit rovnice, ale to je pro život celkem na nic... A školní matematika bohužel nebyla jen o rovnicích
1. proč ne
2. j dokážu daně dělám tátovi
3. baví a jak
4. milovala jsem matiku na základce a byla jsem nejlepší ze třídy ale nma střední jsem dlouho bojoväla abych vůbec prošla ale pak se top zlepšilo
5. nevím
Ťapina: Já mám techniku,4 semestry vysokoškolské matematiky,která mě vyloženě bavila...a k životu mi v praxi ta trojčlenka taky stačí
Koukám,že mi nějak naskočila divně znaménka.Tedy si to přepište ABC+FG=AAF,DB+BH=FG,EB x DB=ABC