Musí žena na mateřské dovolené zákonitě strádat a blbnout?
Často z ohlasů na zdejší články vypadá, že jednoznačně ano. Pisatelky uvádějí, jak zoufale jednotvárné a ubíjející byly jejich dny v prvních měsících či letech po narození potomka. Jak se snažily co nejrychleji vrátit zpět do života (rozuměj do zaměstnání), aby totálně nezdegenerovaly.
A mladé dívčiny, čtoucí tyhle příspěvky, se, ač jejich těhotenství je ještě v nedohlednu, už dnes zapřísahají, že i ony se budou velice rychle snažit zapojit zpět do pracovního procesu… Copak je nás, spokojených maminek na mateřské, fakt tak málo? Copak ženská musí být domácí puťka, aby byla na mateřské šťastná ?

Svou první mateřskou dovolenou jsem zažila pár měsíců po sametové revoluci a musím přiznat, že to bylo někdy docela dost náročné. Zvláště ty zimní měsíce, kdy člověk pro špatné počasí nemohl vytáhnout paty z domu.... a když se přeci jen odhodlal, pak jen na chvilenku na nákup. Dnes si ovšem mateřskou užívám naprosto jinak. Vždyť možností, kam s miminkem jít, je podstatně víc! A těch nových přátel, co jsem za mateřskou poznala!

Nechodím do zaměstnání, a přesto jsem stále v jednom kole. A rozhodně to není jen péčí o ratolesti, domácnost či manžela. Máme s mojí holčičkou opravdu pestrý program - 2 x týdně lekce plavání, 1 x týdně cvičení. Chodí nás už pár měsíců stejná parta a je tam fakt dost veselo. Ze cvičení zaparkujeme kočárky s většinou spícími, unavenými dětmi, a dopřejeme si kafíčko či nějakou dobrotu v místním gril baru. Je to už takový rituál.
Před 14 dny jsme s několika dalšími maminkami otevřely nové mateřské centrum. A kolem toho je teda práce! Vedu klub miminek, tvořivé kurzíky pro maminky. V MC máme taky konverzační hodiny angličtiny. S dětmi je to sice trošku složitější, ale jde to. Jednou týdně schůzujeme. Než se centrum pořádně rozběhne, chceme „vychytat všechny mouchy“.
No a jeden večer v týdnu jsem si vyhradila pro sebe. Přenechám děti manželovi a odcházím třepat prdélkou na lekce orientálních tanců. Skvělá relaxace. Domů přicházím nabitá energií. Přes týden se snažím stihnout i další své záliby a koníčky, internet, knihovnu… No a o víkendech jezdíme na chaloupku a na výlety, potkáváme se s našimi kamarády…

Tak, kde je ta izolace? Osamění? Frustrace? Myslím, že i tady platí – každý svého štěstí strůjcem. Kdo chce, může si mateřskou užít a ne přežít. No a kdo nechce, bude sedět doma a závidět manželovi, že denně vyráží mezi lidi. Já bych s tím svým neměnila ani za milion. Jsem na mateřské a jsem klidná, spokojená a šťastná.

Takže, pokud nežijete na samotě u lesa, či nemáte nemocné děťátko, které do kolektivu nesmí, shánějte informace, co se dá ve vašem městě podniknout, anebo něco vybudujte samy. Když už ne pro sebe, tak to udělejte pro vašeho mrňouska. Vždyť platí úsloví – spokojená matka - spokojené dítě.