"Ježiši, kdo vymyslel ten název?"

Celou dobu za svobodna při mých různých povoláních jsem se v koutku duše těšila, až budu mít to svoje roztomilé děťátko a ještě roztomilejšího manžela, a budu si v klidu prát plíny a večer štrykovat malinkaté svetříky.

Zaměstnání jsem zkusila hodně. A jen abyste věděli, že nejsem povaha líná ani bez nápadu, tak je vyjmenuji a co nejstručněji popíši. Začala jsem svou pracovní éru jako kadeřnice, po čase velice úspěšná, oblíbená a tudíž vytížená. Po dalším čase unavená a se zády, která byla čím dál tím víc nakřivo.

„Tady je čas pro změnu“, řekla jsem si, a okusila jsem práci servírky. Vydržela jsem „jen dva roky“ a s lehkou tendencí k alkoholismu jsem rozumně přešla k práci hotelové recepční.

Hezká práce. Kontakt s lidmi, zdokonalování se cizím jazykům, hezké prostředí atd. Jenže časem člověk zjistí, že je v jistém slova smyslu sluhou a obzvláště američtí turisté jsou schopni vás požádat i o odnesení do pokoje na vašich bedrech, v případě malé alkoholické nevolnosti. A tak tedy. Ráda bych se usadila v kanceláři a zkusila si práci, která se tváří tak nějak jaksi více na úrovni. S pomocí kamarádky a právě dostudované dálkové školy jsem se uhnízdila v letecké přepravě, kde jsem se po čase vylíhla  coby manažerka zahraniční společnosti. Obrovská zodpovědnost, ale konečně jsem měla pocit seberealizace.

Ale co čert nechtěl, třicítka se blížila mílovými kroky, mateřské city se nezalekly mého postavení a otěhotněla jsem. Pocit štěstí zdaleka převažoval, a hlavně – konečně vypnu, vymaním se z každodenní pracovní docházky, a jako trénink jsem začala po večerech s tím štrykováním. Vůbec to těhotenství už dávalo tušit, že teprve teď začíná jakýsi test odolnosti. Chodila jsem kvůli své zodpovědnosti do práce až do začátku devátého měsíce a vypětí jsem zaháněla jídlem. A tak jsem přibrala 35kg. Nemusím vám asi říkat, jaký to mělo dopad na můj organismus, ale vypadala jsem jako otylá obryně (měřím 180 cm) těsně před slehnutím. No to jsem vlastně byla. No nic.

A porodila jsem. A už to začalo. Vynechám zde s vašim dovolením kladné stránky věci, protože jsou ryze a jen emocionální. Mluvím zde totiž o nesmyslnosti termínu „mateřská dovolená“. V šestinedělí jsem si říkala, že se to určitě upraví a zklidní a že se časem třeba ještě někdy vyspím. Abych byla upřímná a objektivní, tak se to v prvních měsících opravdu zlepšilo. Tedy jen dokud bylo miminko ležící a nepohybující se. Měla jsem čas se řádně starat o domácnost a už už jsem se začínala starat i o sebe. Období lezení ještě také vcelku šlo ustát. Dala jsem jen vše do výšky, no a oželela pár okousaných kytek, a politých koberců. Pak nastalo období prvních krůčků a už jsem obalovala rohy stolů, vše strkala ještě výše a koberce vyhodila. Fázi chození jsem přestala zvládat. Nedělala jsem nic jiného než sledovala kroky a činy svého potomka. A když usnul, tak jsem s velkým „uf“ začala hystericky luxovat, vytírat, vařit a žehlit najednou.

Jeden čas jsem byla hodně na dně a tak jsem si šla postěžovat své mamince a tatínkovi. Maminka se lehce jedovatě zeptala "jak že jsme na tom s děláním sestřičky nebo bratříčka“, a tak mi spadla brada. Podívala jsem se s nadějí na tatínka, který mne vždy v krizových situacích spolehlivě podržel, ale hned mi spadla i čelist. Tatínek suše poznamenal: „A bude hůř!“

A nastala opravdová krize. Nezvládala jsem domácnost, roztomilé miminko přešlo do období negace a vzdoru, a já se úplně přestala starat o svou osobu. Veškerý můj čas vyplnila starost o naše hnízdo a snad i kdyby měl den 48 hodin, tak by to bylo málo. Mé bezdětné atraktivní kamarádky se na mne začaly dívat trochu pohrdavě a četla jsem v jejich očích myšlenky typu: „To si nemůže koupit něco nového na sebe?“ Anebo: “Ta je pořád nějaká nervózní a vlasy má snad mastný!“ Apod. Občas se také stočila řeč na jejich práci a jak že jsou unavené a vystresované a taky že jsou nespokojené kvůli tomu věčnému vstávání do práce apod. A taky říkaly, že se už tak moc těší až budou doma se svým miminkem jako já. Jó, jó já se mám.  Ale - vyvracejte jim to!

A pro úplnost. Ten první rozháčkovaný svetřík, který jsem začala nadšeně tvořit již v těhotenství, mám stále doma pečlivě uložený. Čekám na chvíli, kdy mi zbude na mé dovolené trocha času ho dodělat.

A tak tedy - jestli někdo z vás tuší, kdo vymyslel ten populární termín mateřská dovolená, dejte mi prosím vědět. Je nad slunce jasné, že to byl chlap. A s ním si to teda vyřídím!  

  
Reklama