Z jakéhosi vysílání pro ženy mi uvízla v hlavě věta…“ když jsem porodila třetí dítě, začala jsem studovat vysokou školu“…
Ale pak nastalo údobí, kdy vše běželo jako na drátkách a najednou nastalo duševní prázdno. Takový ten pocit, že sedíte doma a život běží okolo. Zákonité.
Dnes tu ženu chápu, být doma tak dlouhou dobu…
Než se na mě sesypete. To nemá nic společného s rolí matky. Člověk se přeci musí dál vyvíjet.
Myslím, že tady je příčina nespokojenosti tolika žen.
Chápu, jsme různé.Pro některou je opravdu vrchol života svatba + dítě a po ničem jiném netouží… Ale většina je jinde.
Já to řešila tak, že jsem sáhla po knížkách, které jsem měla v knihovně s tím, že jednou si je určitě přečtu. Z krásné kožené vazby na mě mrkal F. L. VĚK. Při čtení mi před očima běžely obrazy ze známého seriálu. Potom už to šlo pěkně po řadě – Jih proti Severu – Scarlett, „jižanská kráska“ a její krédo, že ženská v krinolíně vydrží víc než člověk. A Nina Bonhardová a její „rožmberská“ trilogie. A…
A co vy, maminky na mateřské, čtete?
A mimochodem, jedna moje kamarádka, žena-in, si při prvním dítěti dodělala maturitu a teď čeká druhé a začala studovat na vysoké…
Jak to řešíte vy?
Nový komentář
Komentáře
ramida: tak tomu rozumím, já jsme taky mohla dělat jen věci, které nebyly až tak soustavné
A přiznávám, domácnost asi trochu ošizena byla 
Rikina: vidíš, já si myslím, že obecně se toho dá na mateřské zvládnout víc než jen ta mateřská péče o děti, ale není to smaozřejmě povinné
Souhlasím s Manx, na mateřské je člověk především proto, aby pečoval o děti, ne aby studoval. Co dětem nedáte, dokud jsou malé, to se nedožene, až jim bude 15 a víc let. Taky znám ženy, co studovaly, ale za jakou cenu. Unavené, na nic neměly dost času, ani na studium, ani na děti, ani na nic jiného. Museli jim pomáhat jiní - hlavně rodiče. Aby ty ženy stíhaly studium, musely buď něco jiného ošidit, obvykle domácnost nebo vaření, nebo mít někoho ochotného část práce převzít. Zpětně pak všechny říkaly, že by to znovu nedělaly. Mě by teda musela hanba fackovat, kdybych hodila své dítě a svou domácnost na krk například mé matce, abych mohla studovat.
Andula: nemluvila jsem o rezignaci na cokoliv jiného, než je péče o dítě, mám koníčky a věnovala jsem se jim i na mateřské, jen ty plány o dlouhodobějším systematickém studiu čehokoli jsem musela změnit. Protože třeba doktorandské studium mého oboru bylo možné pouze v Brně, já jsem ze severu Čech a dojíždět s naším malým fakt nešlo (taky byl skoro do 22 měsíců kojený, přestala jsem až kvůli návratu do práce). A nemáme hlídací příbuzné, muž dojíždí do práce 100 km každý den tam a zpátky, vrací se kolem sedmé... prostě nikomu neberu názor, že on to zvládne, obdivuju ty, které to zvládly nebo zvládají, ale prostě vím, že u mne to na MD nešlo - pokud jsem tedy chtěla např. studovat vážně svůj obor. A to jsem chtěla, protože ho miluju
. Howgh. Jste všechny bezva, já jen prostě nemám ráda tyhle soudy o možnostech druhých. To je ale taky profesní deformace.
ramida: je fakt, že život s hyperaktivním dítětem je jiný než s klidným
, ale i tak si myslím, že není nutné rezignovat na ostatní život, práci, koníčky a podobně
kubikm: díky to je přesné, kdo chce - hledá způsob, kdo nechce hledá důvod,
v době dávno-nedávno minulé taky nic nešlo!
Já mám asi víc energie a organizačního talentu, ale starat se jenom o domácnost a rodinku (a chodit do práce), mi přijde, že bych byla silně nevyužitá.
Je fakt, že jsem se musela vzdát svého největšího koníčku - spíš koně, to bylo hraní v ochotnickém souboru, protože to se fakt nedalo stíhat. Studuji kombinované studium, což obnáší tři konzultace za semestr, jinak samostudium a jako kontrola, že opravdu studuju vypracováváme úkoly, v podstatě každý týden něco. Ano musela jsem nastavit noci, když chci klid, ale přijde mi jedno jestli čučím do knížky nebo do učebnice.
ramida: se hned nečil, já taky řekla, že postižené dítě chce větší péči a hyperaktivní dítě je svým způsobem postižené.
A jestli něco jde nebo nejde, a jestli něco chci nebo nechci - to si musí ujasnit každý sám!
já si neumím život bez dětí a vnoučat představit - ale chápu, že někdo si to představit umí a zrealizuje to
ale proč to stavět proti sobě? prostě život je rozmanitý a tak to má být...
Andula: přesně, taky si to neumím představit...mám trochu menší byt,. muže a psa...stiohnu denně haldu věcí a přesto mám pocit, že nejsme ve špíně...vařím teplé večeře....
je to jako se vším
kdo chce - hledá způsob
kdo nechce - hledá důvod
Lotka: budeš studovat dálkově?
Manx: asi to má fakt každý jinak, já si zase neumím představit, co se dá s dvoučlennou domácností na 80 metrech pořád vyvádět
Markýza: promiň, ale řeči, že všechno jde... mi fakt lezou na nervy. Já jsem vážně chtěla, ale nešlo to - pokud jsem nechtěla začít odbývat malého. Nechci se rozepisovat o denním režimu našeho hyperaktivního dítka, jen věř, že hodnotit, jestli to jde u někoho jiného, než u tebe, je nemožné.
Já jsem na mateřské fakt nenudila
První dítko jsme si pořídila v době, kdy jsem chodila na vš i do práce, ve škole jsem pak ještě nějaký čas pokračovala a v práci pokračuju dodnes 
, jen jsem zmírnila tempo v době, kdy byly děti hodně malé. Ale nestěžuju si, byla to moje volba, já bych "jen" na mateřské asi zcvokla 
Radka27: A můžu se zeptat, co studuješ? Já jsem se letos nedostala na pajdák. Přijímačky jsem udělala, jen brali z 500 50 a tak mi to nabídli za 20000za semestr. A to opravdu teď nemáme. Takže příští rok to zkusím a možná i za ty peníze!
Samozřejmě uvidímm, jak to bude s miminkem, ale myslím, že když mám podporu v manželovi, tak to zvládnu!!! a hlavně moc chci!
Jo a mé studiu je samozřejmě již nyní při zaměstnání.
apfele: Podpora kvůli hlídání samozřejmě, ale existují i individuální programy, kdy nemusíš chodit na přednášky vůbec. Dále pak e-learninng s tutoriálem max. 1xza měsíc a to se dá klidně i s dítětem - samo, že při kojení to není ideální, ale když se chce, tak jde prostě vše.
Já tu vysokou právě studuji a asi budu studovat i na mateřské. Bez knihy? Jasná smrt nudou
a to mi nehrozí. Jestli ráda čteš, doporučím Ti výborného Paula Coelha a nebo senzační Barbaru Wood a to cokoliv. Ačkoliv já preferuji od Paula Alchymistu a od Barbary Kletbu svitků a Desm démonů.
Já si myslím,že studovat se dá vždy i s miminkem,jen to chce velkou oporu přítele či manžela.
Já se moc těším až budu na mateřské s mimčem a budu se moct vzdělávat, nebo prostě číst a vytvářet nějakou činnost. Ráda bych zvládala vést to mateřské centrum. Nerada bych se upla na dítě, to není dobré ani pro něj ani pro mě. Ale do práce zpět se nepoženu, to zase ne. Prostě si odpočinu od práce a zaměstná mě něco jiného, možná to bude náročné, ale moc se těším!
já jsem teda při mateřský nestudovala, to už jsem nějak měla komplet hotový, ale začala jsem dělat a vlastně až ke konci mateřský jsem začala pomýšlet na tu moji dlouho odkládanou grafologii.. no a teď mě jedna žena-inka, žekla bych, že právě ta, o které je zmínka v posledním odstavečku, nahlodala a začnu asi něco na té vysoké, co studuje... doma už to manžel odkýval, že se mám klidně realizovat..
petruška 2:
nikdo nikoho neodsuzuje...naopak tady obdivuje ty, které dokáží ještě něco udělat...
ono upnout se zcela na dítě taky není dobré, ale to poznáš, až děti mít budeš...potom přijď a my tě povzbudíme