Děkujeme za další příspěvek na dnešní téma. Poslala nám ho čtenářka Iveta

Když jsem byla malá, moje mamka se se mnou neučila, za prvé neuměla česky a za druhé se ji ani moc nechtělo. Vždycky jsem záviděla kamarádkám, s kterýma se rodiče učili.  Možná proto se ráda učím se svými dětmi.

Nikče je už 14 let a je v devítce, a jsem ráda, když občas přijde, že potřebuje něco vysvětlit a s něčím pomoct. Nejvíce ji pomáhám v matematice. Ta mě baví. Ale i u ostatních předmětů se snažím pomoct - co nevíme, tak vyhledáme.

V dnešní době internetu jde najít snad všechno. A zároveň se učím s ní i já. Nejvíc mě zahřálo u srdíčka, když byla tak ve třetí třídě, a řekla mi : „ Mami já jsem tak ráda, že nejsi herečka". Přitulila se ke mně a dala mi pusu.

Nejdřív jsem nechápala proč. Ale hned mi to vysvětlila. „ Protože bys nebyla pořád doma a já bych byla sama". Nejhezčí vyznání. Teď učím svého synka. Je mu 19 měsíců. Učíme se - jíst příborem, čůrat do nočníků, napodobovat zvířátka, mluvit, kreslit ..... Celý život rodiče učí své ratolesti něčemu, ale i sami rodiče se od svých ratolestí učí nové věci.

Posílám fotku - jak se Fíla učí s Nikčou. Iveta

učení

Děkujeme za fotku. Kdo je Fíla?

Také se ráda učíte se svými dětmi? Máte trpělivost, nebo jste spíš nervák? Máte nějakou příhodu o učení? Vzpomínáte, jak šlo učení vám? Kdo se s vámi učil, když bylo potřeba? Co byste se chtěla ještě vy sama naučit?

Napište nám na dnešní téma na: redakce@zena-in.cz

 

Reklama