Protože stále probíráme téma rodinné rituály, rozhodli jsme se některé dobře zažité rituály probrat detailněji. Usínání je chvíle pro přání dobré noci, pro chvíle dítěte s rodiči. Dítě se ukládá ke spánku, musí se zklidnit, naladit svou mysl na příchod noci a spánku. Mnoho z nás si dobře pamatuje, jak nám četli rodiče před spaním pohádky či jiné příběhy a díky této zkušenosti v tom pokračujeme dál, čteme my, dospělí našim dětem. Jakou zkušenost s tím má naše redakce?

kid

Klára Křížová: Rodiče nám četli, byly to nádherné chvíle. Protože tatínek nebyl moc doma, pracoval mimo Prahu, byly chvíle, kdy nám četl on, o to svátečnější. Moc jsme si to užívali s mými mladšími sourozenci. Dodneška si pamatuji, jak ležel na zemi, svítil si baterkou do knížky a četl nám strašidelné příběhy profesora Zamorry nebo knížky pro děti od Alfreda Hitchcocka. S tátou to bylo vždycky něco tajuplného, strašidelného, ještě dramaticky měnil hlas, prostě to byl zážitek. Svému staršímu synovi jsem četla pravidelně, pak jsme si i pohádky vymýšleli. Někdy, když jsem byla unavená, tak jsem je zkracovala, což dopředu tušil, a protestoval. Mladšímu Albertovi četl táta Radek, myslím si, že to děti opravdu vnímají jinak, když čte máma a když táta.

Dana Svobodová: Já si vybavuju černé hodinky, které jsme podnikali s tatínkem. To se zhaslo, rozsvítila se jen jedna svíčka a tatínek vyprávěl. Uměl to krásně. Ještě lepší bylo, když si postupně ke každému z nás sedl na postel a probírali jsme různá témata. Táta měl obrovský přehled a uměl odpovědět na každou zvídavou otázku. Kam se hrabaly pohádky.
A moje děti? Od útlého dětství jsem je chodila „uspávat“. Měly v pokojíčku patro na spaní, kam jsem se za nimi vždycky vyšplhala a četla jim pohádky. Nebo vyprávěla pohádky, které jsem si sama vymýšlela. Horší bylo, když nějakou chtěly slyšet znova, a neřekla jsem ji přesně. Děti mají úžasný postřeh a paměť a vždycky mě opravovaly. Byly to nádherné doby, škoda, že už se nikdy nevrátí.

Klára Wimmerová: Na nějaký úplně speciální usínací rituál z dětství si nevzpomínám, vím, že vždycky, když jsem si šla lehnout, tak za mnou máma ještě přišla, „pořádně“ mě přikryla (jako bych to snad nezvládla sama) a dala mi pusu. Od šesti let, kdy jsem začala číst, jsem měla vlastní usínací rituál - před spaním jsem hltala knížky. V pubertě se takové večerní čtení často protáhlo do pozdních nočních hodin, vzpomínám si, že táta i několikrát za noc hudral za dveřmi mého pokoje: „Ty ještě čteš?“ (viděl světlo u prahu pode dveřmi) „Zhasni a spi, ráno jdeš do školy!!!“
No a dneska převzal úlohu mých rodičů můj manžel, který chodí spát později než já. Nikdy nezapomene přijít a dát mi pusu, tak jako to dělávala moje máma, často si ke mně i lehne a ještě si něco povídáme. Někdy, když si chci číst, tak připomíná pro změnu mého tátu: „Ty ještě čteš? Teda ale už to honem zhasni, ráno zas budeš naříkat!“ :)

Saša Stušková: Ještě když jsem neuměla číst, četla mi moje maminka pohádky, táta ne, protože ten si u toho vymýšlel nesmysly. Jen co jsem se naučila číst, četla jsem si sama. Bez knížky jsem prakticky neusnula. Milovala jsem strašidelné pohádky (př. o Kostěji Nesmrtelném, Baba Jaga ad.), později strašidelné povídky, které jsem si však nečetla jako každý normální člověk u rozsvícené lampičky, ale pod peřinou u rozsvícené baterky. Strašně ráda jsem se u knížek bála, tak jsem musela navodit i tu správnou atmosféru. V dospívání knížky nahradila hudba, čím tvrdší, tím lepší, a tak to mám dodnes. Oba s manželem usínáme u hudby, která by probudila i mrtvého. Když nehraje a je ticho, přijde nám, že už jsme v hrobě. :) Našim dětem, když byly malé, jsem se snažila číst pohádky, ale i přesto, že mám pěkný přednes :)), tak je to moc nezaujalo. Raději se dívaly v televizi na pohádky. Tedy na kazetách a později na DVD. Ale usnuly i bez nich. Dnes usínají se sluchátky na uších nebo u zapnutého počítače.
Při usínání musím mít odjakživa pokud možnou naprostou tmu!!! Ale ne ticho a klid.
Jsem divná, co? :)

Zajímalo nás, jaký význam má usínací rituál pro dítě z hlediska odborníka, proto jsme oslovili paní Alenu Weberovou, ředitelku občanského sdružení Dítě, rodič, prarodič s několika otázkami:

Jaký má význam pro dítě uspávací rituál a čtení knížek před spaním?
Dítěti navozujeme zklidnění, získává pocit bezpečí a jistotu.

Je rozdíl pro dítě, když čte pohádky máma nebo táta?
Myslím si, že rozdíl není, ale s každým z rodiny si to dítě „užívá“ jinak.

Do jakého věku si myslíte, že děti tento rituál potřebují?
To je velmi individuální, ale nejdůležitější je období do nástupu základní školy. I děti v první a druhé třídě tyto rituály uvítají.

V dnešní době hodně rodičů pouští dětem před spaním film nebo cédéčko s pohádkou či písničkami. Co si o tom myslíte?
Film bych před spaním nepreferovala vůbec. Cédéčko bych občas použila, neboť rodiče toho mají někdy sami dost, ale pokud je to možné, čtenou pohádku preferuji. Pokud to rodiče dobře zkombinují, je to v pořádku a ku prospěchu dítěte.

Alena Weberová
Ředitelka O.s. Dítě, rodič, prarodič www.osdrp.cz

Pokud i vy prožíváte rodinné rituály, máte na ně vzpomínky z dětství, zapojte se do naší krásné soutěže:

Velká rodinná soutěž „Jaké máte rodinné rituály?“ pro čtenářky Žena-in.cz
Každá rodina má své rituály. Co pro vás takový rituál znamená? Pamatujete si na nějaké rituály z dětství, přenesla jste si nějaký rituál do své nové rodiny? Přijala jste nějaký rituál z rodiny vašeho partnera? Napište nám svůj příběh, vzpomínku, vyjádření a zapojte se tak do soutěže, kterou jsme pro vás připravili.
Partnerem soutěže je značka Oreo a její zábavný rituál Otoč, olízni a omlékuj!
Do soutěže se můžete zapojit ZDE (klikni).

Oreo

Reklama