Protože stále probíráme téma rodinné rituály, rozhodli jsme se některé dobře zažité rituály probrat detailněji. Usínání je chvíle pro přání dobré noci, pro chvíle dítěte s rodiči. Dítě se ukládá ke spánku, musí se zklidnit, naladit svou mysl na příchod noci a spánku. Mnoho z nás si dobře pamatuje, jak nám četli rodiče před spaním pohádky či jiné příběhy a díky této zkušenosti v tom pokračujeme dál, čteme my, dospělí našim dětem. Jakou zkušenost s tím má naše redakce?
Klára Křížová: Rodiče nám četli, byly to nádherné chvíle. Protože tatínek nebyl moc doma, pracoval mimo Prahu, byly chvíle, kdy nám četl on, o to svátečnější. Moc jsme si to užívali s mými mladšími sourozenci. Dodneška si pamatuji, jak ležel na zemi, svítil si baterkou do knížky a četl nám strašidelné příběhy profesora Zamorry nebo knížky pro děti od Alfreda Hitchcocka. S tátou to bylo vždycky něco tajuplného, strašidelného, ještě dramaticky měnil hlas, prostě to byl zážitek. Svému staršímu synovi jsem četla pravidelně, pak jsme si i pohádky vymýšleli. Někdy, když jsem byla unavená, tak jsem je zkracovala, což dopředu tušil, a protestoval. Mladšímu Albertovi četl táta Radek, myslím si, že to děti opravdu vnímají jinak, když čte máma a když táta.
Dana Svobodová: Já si vybavuju černé hodinky, které jsme podnikali s tatínkem. To se zhaslo, rozsvítila se jen jedna svíčka a tatínek vyprávěl. Uměl to krásně. Ještě lepší bylo, když si postupně ke každému z nás sedl na postel a probírali jsme různá témata. Táta měl obrovský přehled a uměl odpovědět na každou zvídavou otázku. Kam se hrabaly pohádky.
A moje děti? Od útlého dětství jsem je chodila „uspávat“. Měly v pokojíčku patro na spaní, kam jsem se za nimi vždycky vyšplhala a četla jim pohádky. Nebo vyprávěla pohádky, které jsem si sama vymýšlela. Horší bylo, když nějakou chtěly slyšet znova, a neřekla jsem ji přesně. Děti mají úžasný postřeh a paměť a vždycky mě opravovaly. Byly to nádherné doby, škoda, že už se nikdy nevrátí.
Klára Wimmerová: Na nějaký úplně speciální usínací rituál z dětství si nevzpomínám, vím, že vždycky, když jsem si šla lehnout, tak za mnou máma ještě přišla, „pořádně“ mě přikryla (jako bych to snad nezvládla sama) a dala mi pusu. Od šesti let, kdy jsem začala číst, jsem měla vlastní usínací rituál - před spaním jsem hltala knížky. V pubertě se takové večerní čtení často protáhlo do pozdních nočních hodin, vzpomínám si, že táta i několikrát za noc hudral za dveřmi mého pokoje: „Ty ještě čteš?“ (viděl světlo u prahu pode dveřmi) „Zhasni a spi, ráno jdeš do školy!!!“
No a dneska převzal úlohu mých rodičů můj manžel, který chodí spát později než já. Nikdy nezapomene přijít a dát mi pusu, tak jako to dělávala moje máma, často si ke mně i lehne a ještě si něco povídáme. Někdy, když si chci číst, tak připomíná pro změnu mého tátu: „Ty ještě čteš? Teda ale už to honem zhasni, ráno zas budeš naříkat!“ :)
Saša Stušková: Ještě když jsem neuměla číst, četla mi moje maminka pohádky, táta ne, protože ten si u toho vymýšlel nesmysly. Jen co jsem se naučila číst, četla jsem si sama. Bez knížky jsem prakticky neusnula. Milovala jsem strašidelné pohádky (př. o Kostěji Nesmrtelném, Baba Jaga ad.), později strašidelné povídky, které jsem si však nečetla jako každý normální člověk u rozsvícené lampičky, ale pod peřinou u rozsvícené baterky. Strašně ráda jsem se u knížek bála, tak jsem musela navodit i tu správnou atmosféru. V dospívání knížky nahradila hudba, čím tvrdší, tím lepší, a tak to mám dodnes. Oba s manželem usínáme u hudby, která by probudila i mrtvého. Když nehraje a je ticho, přijde nám, že už jsme v hrobě. :) Našim dětem, když byly malé, jsem se snažila číst pohádky, ale i přesto, že mám pěkný přednes :)), tak je to moc nezaujalo. Raději se dívaly v televizi na pohádky. Tedy na kazetách a později na DVD. Ale usnuly i bez nich. Dnes usínají se sluchátky na uších nebo u zapnutého počítače.
Při usínání musím mít odjakživa pokud možnou naprostou tmu!!! Ale ne ticho a klid.
Jsem divná, co? :)
|
Zajímalo nás, jaký význam má usínací rituál pro dítě z hlediska odborníka, proto jsme oslovili paní Alenu Weberovou, ředitelku občanského sdružení Dítě, rodič, prarodič s několika otázkami: Jaký má význam pro dítě uspávací rituál a čtení knížek před spaním? Je rozdíl pro dítě, když čte pohádky máma nebo táta? Do jakého věku si myslíte, že děti tento rituál potřebují? V dnešní době hodně rodičů pouští dětem před spaním film nebo cédéčko s pohádkou či písničkami. Co si o tom myslíte? Alena Weberová |
|---|
Pokud i vy prožíváte rodinné rituály, máte na ně vzpomínky z dětství, zapojte se do naší krásné soutěže:
Velká rodinná soutěž „Jaké máte rodinné rituály?“ pro čtenářky Žena-in.cz
Každá rodina má své rituály. Co pro vás takový rituál znamená? Pamatujete si na nějaké rituály z dětství, přenesla jste si nějaký rituál do své nové rodiny? Přijala jste nějaký rituál z rodiny vašeho partnera? Napište nám svůj příběh, vzpomínku, vyjádření a zapojte se tak do soutěže, kterou jsme pro vás připravili.
Partnerem soutěže je značka Oreo a její zábavný rituál Otoč, olízni a omlékuj!
Do soutěže se můžete zapojit ZDE (klikni).
Nový komentář
Komentáře
chodíme si knížky půjčovat do knihovny dneska jsou strašně drahé
Já si pamatuju že rituál byl hlavně večerníček - to by jsme ani nespali.
Ano - čtení před spaním bývalo obvyklé i u nás.
zatial chodim s malym do kniznice a vecer usína pri prsníku ale uz zacal chápat zopár vecí tak sa budem usilovat mu čítat
Taky jsme povídali a četli pohádky
Nejprve pohádky a pak si oblíbily zpívání písniček,až do mého úplného ochraptění
Oběma svým dětem jsem buď vyprávěla nebo četla pohádky. Starší dcera si později četla sama, hodně a nejraději pod peřinou s baterkou.
A vůbec nejraději si děti přály hrát loutkové divadlo.
Všem třem dětem jsem četla, ale zálibu ve čtení po mě zdědila jen prostřední dcera.
Synovi jsem četla, momentálně není komu. Ale klidně si přečtu pohádku i pro sebe. Ale starou, z knížek po mamince - ty dnešní mi nic neříkají.
četli jsme každý večer, dokud byly děti malé
Pohádky na dobrou noc jsem začala číst, když byla starší dcera malá ,pak jsme plynule přešly na čtení mladší dceři. Od loňského podzimu už nečtu, holčičky odrostly ( je jim 17 a 10 let). Obě chodí do knihovny a čtou hodně. No a mně ty krásné chvilky před spaním chybí. Četla jsem každý večer skoro 16 let.
syn se nejdřív houpe na zádech manželovi,pak mě,potom převlíknout,vyčurat,umýt oblíbenou hračku vzít do postýlky,půl hodinka čtení,vyčurat,pomodlit,pápá a spinkat,a běda jak by se něco přehodilo
,jsou mu 3 a spí od 8 do 7,musí vstávat do školky
u nás se také vždy dětem četlo ,tak do těch 8 let,pak už sami,synové moc sice knížky nehlatají ,nejstarší dcera zase začalo více číst až v pubertě a té nejmladší stále čteme,idkyž už je ve druhé třídě a tak si to čtení rozdělíme,chvíli rodiče a chvíli ona
My čteme hodně a skoro pořád - před spaním, přes den a dokonce mě děti odměňují svým "čtením"
vezmou knížku a spustí fantazii na plno.
trefa:dnes uz mam deti velke,ale kdyz byli male,tak jsme cetli pohadky a kazdou nedeli jsme v radiu poslouchali pohadky.vecer to byli vecernicky v televizi.
Hodně jsme dětem před spaním s manželem četli, střídali jsme se a později už si jako větší četli sami a dodnes čtou rádi.
ja kdyz jsem povidala pohadku pred spanim tak me dcera drzela nebo soulala ucho
četla jsem, ale hodně se mi stávalo, že mě potom přišel manžel budit k dětem do postele
Když byly děti malé tak pohádka na dobrou noc byla vždycky bez ní by sni neusnuly.
Dětem jsem četla každý večer před spaním. Když byly větší, řekla jsem jim, že už si musí číst samy a je to nebavilo. Nečetly několik let a mně to dost mrzelo, ale nakonec si cestu ke knížce našly.