V jedné ruce konvici, běžím vypnout pračku a přitom odhazuji do koše na prádlo nalezené ponožky. Plním konvici vodou, zapínám, slyším klapnutí zámku na pračkových dvířkách. Zapaluji plotýnku pod hrnkem s máslem a čokoládou, jdu vytáhnout prádlo z pračky. Prádlo nesu k balkonu, odkládám na parapet a po cestě zpátky sbírám nádobí ze stolu. Vkládám nádobí do dřezu, zamíchám čokoládou, jdu věšet prádlo, cestou u počítače naklapu na icq dotaz pro Áju, jak to bude s tím víkendovým grilováním. Sbírám prádlo na balkoně, odbíhám míchat tající čokoládu, plním konev na zalévání, zalévám květiny a věším prádlo na balkoně. Odbíhám míchat čokoládu, vypínám troubu s dortovým korpusem, věším zbytek prádla na balkoně a houpu u toho kníkajícím kočárem… Kočár tichne. Nesu lavor od prádla do skříně, beru kbelík na podlahu, pouštím do něj vodu, jdu vypnout čokoládu, znovu zapínám vodu na kafe a jdu zastavit vodu na podlahu. Židle nahoru, poleva na dort, hadr na podlahu.
Střih
Sedím u počítače, čtu noviny, piju kávu. Mrk na hodiny… hm… že bych si zahrála piškvory? Asi bych měla umýt to nádobí… hmmm… takže piškvory.
Střih, střih, střih - je navečer, za mnou ještě dva odstavce podobné tomu prvnímu, ale s dítětem v podpaždí, na hlavě, za krkem, na hřišti, u nohy, na okně, na okně?! NA OKNĚ??!! No dobře, máme tam zámky, ale tu stoličku teda budu muset dát jinam. Pohled na náves našeho bytu: hora nádobí, hora prádla, 250 brček a 65 drátkových čističů dýmek na podlaze, vykrámovaná tři spodní šuplata prádelníku, okna jako kdyby je olízal baset. Co jsem dělala celý den? Přichází muž.
Vybíhám si koupit vyhlédnuté pantofle do bazénu. Po cestě drogerie, lékárna a třídní boj v Tescu. Mrk do schránky, složenky do kapsy a hurá do schodů. Odmykám dveře a vypadám báječně, protože místo jedné gamesy piškvor jsem si projela řasy maskarou a zuby jalovcovou větvičkou. Bytem hřmí něco jako Sto zvířat, kluci právě protahují autíčko na provázku mezi brčky a dýmkovými čističi. Uáááá!
Nebudu sbírat ty kalhoty v předsíni. Nebudu, nebudu, nebudu!!!! Už je nesu k pračce. Sveřepý výraz Koniáše vyškrtávajícího v seznamu již spálené knižní tituly, vytahuji nákup. Krájím chleba, vytahuji další prádlo z pračky, kvedlám něčím na plotně…
„Ty se zlobíš?“ ptá se muž.
„Ne, jen to chci stihnout...“ usmívám se, až mi to půlí hlavu. Mám totiž turborychlost, a to mi strhává kůži na líci až k zátylku, když se ženu kolem umyvadla s krémovým čističem, který mi šetří práci po celé týdny.
„Chceš něco pomoct?“ ptá se muž a rozhlíží se bytem s výrazem turisty prvně vkročícího do Athén. „My jsme vyleštili stůl! Krásně to voní, viď, to dřevo!“
Bum! Náraz tváře o stěnu z těch slov. Stůl, jo? Rozhlížím se bytem pokrytým prádlem, nádobím a brčky. Přetížení mi nahnalo všechnu kůži ze zad do obličeje, ale díky vykuleným očím se to pomalu začíná srovnávat. Tak oni vyleštili stůl.
Sedáme si ke stolu, nalévám víno. Vím, že večer muž to nádobí umeje. Vím, že kdybych si nehrála piškvory, mohlo být to nádobí umyté. Tak co to zas mám za tik? Nejsem magor? Máte taky turborychlost? Nebo prostě plynule jedete?
Nový komentář
Komentáře
sahleb: A´t mu vrazí děti až bude doma a zdejchne se apoň na půl dne třeba se mu rozsvítí
sahleb: On je debil, ale ona lehce nepraktická. Prádlo na balkóně mě nerozhodí, když zmokne, tak zase uschne, stejně ho tam dávám mokrý, ne?
Rozhodně kvůli tomu, že začalo krápat, nepřeorganizuju denní program celé rodiny 
sahleb: nechápu, že si s takovým udělá tři děti
Nedavno jsem byla u kamaradky, ktera je se tremi detmi na materske. U ni je to jeste podstatne horsi nez v clanku. Kdyz vecer uvari (predtim nakup, atd, se tremi detmi, kazdy obliknout, prevliknout), da jim najist, jedno po druhem vykou-
pat, prevlict do pyzama, ostatni hlidat, usinat, uspavat pohadka tohle tamto, povesit pradlo, pradlo do pracky, uklidit stul, podlahu, nadobi umejt,.zacina prset.....pradlo na balkone..........PRICHAZI CHOT, dopely muz trech deti, rozvlacne, byl s kamarady...."CO bude k jidlu???ty jsi jeste neuvarila?????? Ja jsem prala...."Pracka snad pere sama, ne?" odpoved pana, "tak co bude k veceri?????" Musim letet sebrat pradlo, prsi...
"Tak to du do hospody" odkraci lehce nasrany chot.
Opravdu jsem zazila.
to je ženský styl práce, co nejvíc toho stihnout, taky to tak dělám
Meander: jo a ještě to udělám líp.
Meander: Mám naprosto stejný problém, doma i v práci. Nesmírně mě unavuje říkat 10x dceří, ať si uklidí pokoj, radši bych to udělala sama. Dnes mě vytočila sekretářka, která dala úplně blbě můj text dohromady a pak na mě ještě blbě koukala, že jsem jí to asi tak poslala.
Ale nepolevuj!!! Jen ať to ti ostatní udělají!
Včera jsem zjistila, že zadávání úkolů mi trvá déle, než když to udělám sama. Takže to radši udělám sama. Doufám, že si na tento postup nezvyknu, musela bych se za to denně fackovat.
Teď to docela zvládám, denně peru, vařím, týdenní úklidy. Ale to sbírání kalhot, ponožek a trenýrek - upřímě nenávidím a ne a ne to manžela naučit. Nezabírá ani to nechat ležet - on to prostě neuklidí. Akorát nevím, jak to budu dělat, až budu chodit každý den do 4 hod. do práce. Vařit se každý den nebude - já se najím v práci a malý ve školce - konečně tam bude chodit a doma bude menší binec na uklízení. Jednou týdně chodím do práce a hlídá muž - mají navaříno a uklizíno. Přijdu z práce, na zemi hračky, oblečení vytahané ze skříní, nadobí neumyté a puštěná televize. A muž mě vítá slovy, malej nebyl venku, nestih jsem to. Vem ho ven, já si musím něco zařídit - aspoň,že pracovně a nejde do hospody - a je v tahu. Akorát nevím co celý den dělali, když nic nedělali.
Super článek.
Někdy jsem na tom podobně. To když furiantsky podcením čas a naplánuji moc věcí najednou. To pak mám pocit, že svět kolem sebe vidím jen jako rozmazanou šmouhu.
Hezky napsané. Já to mám na střídačku, pár dní relax a pak turborychlost
Sweeney: taky čtu rychle a reklamy mi slouží taky k tomu, abych něco udělala
až na to, že se nelíčím 
Sweeney: já jsem taky rychlá
ale když na mě padne lenora, tak bych potřebovala od někoho obrátit na sedačce na druhý bok 
Sweeney: já měla kolegyni, které všichni říkali tryskomyš
Rychlost neřeším. Odvíjí se podle momentálních dispozic či indispozic. Turborychlost mívám buď v návalu euforie a nepochopitelné chuti k práci domácí, nebo naopak v návalu vzteku (jedno z jakého důvodu).
Kadla: a co takhle přenechat část těch činností někomu jinému z rodiny?
gerda: tak to je presne muj pristup, udelat vsechno, co nejrychleji, ale ne na ukor kvality, to zas ne, ale pak si uzivat klidek, sednout si k televizi, jit s detma nekam ven..proste z toho zivota taky neco mit
ja tedy nevim, ale take mi to prijde prehnane, deti mam take, delam take kolikrat deset veci najednou, ale ze bych takhle naprosto nestihala, to tedy az na vyjimky neznam, temer nikdy se mi nestalo, ze bych doma mela po celem dni nejaky vyrazny bordel, kdyz se to vsechno dela prubezne, tak se snad nemuze stat, ze by v tom zenska litala tak, jak je vyse popsano,kazdej si proste zije, jak si to zaridi a kdyz je nekdo nepraktickej a pomalej, tak holt nestiha..kazdeho vec..ridim se tim, ze kdyz to nejde, tak nektere veci vynecham nebo lehce osidim, odsunu, ono to vetsinou pocka na druhy den. Pri tom to u nas doma nikdy nevypada jako po vybuchu a nikdo to tak nevypadalo, ani kdyz byly deti uplne male
Kadla: ano, tomu rozumím dokonale. Já mám nejradši, když si brzo ráno - třeba o víkendu - všecko udělám, třeba i vyžehlím, nakoupím, uklidím a pak mám stráášně moc času na to, abych se válela s četbou. Abych si prací zapráskala celý den, tak na to mě neužije. Radši sebou mrsknu.
Já pravidelně nasadím po příchodu z práce rychlost 3 mach, takže během hodiny umyju nádobí od snídaně, vyluxuji, nakrmím kočky, uklidím kočičí záchůdky, zaliju zahradu, umyju koupelnu, udělám s klukem úkol a uvařím večeři. A pak se jdu válet s tou knížkou (a klidně se válím třeba 2 hodiny). Prostě si sama sobě udělám náskok a pak se válím