Kdo má doma náctileté/tá stvoření, už možná tuší, o čem bude řeč. Říká se, že je lepší je živit než šatit, ale s tím bych polemizovala.
Teď se možná vzedme vlna protestů matek „pubošů“ mužského pohlaví a zcela jistě mě zavalí sprškou nářků, že jejich ratolest může klidně chodit rok ve stejných hadrech, jen když bude plná lednice. Nemohu soudit, neboť mé zkušenosti jsou zkušenostmi matky dvou dospívajících dcer, dvojčat. Nepopírám, že je také nehoní mlsná, ale touha líbit se začala být silnější než vlčí hlad. A to něco stojí.
Dávno tomu, kdy jsem jim kupovala oblečení dle vlastního výběru. Jak rostly, začaly se naše názory na to, co je hezké, diametrálně lišit a bylo to čím dál riskantnější. Když jsem něco objevila a vítězoslavně přinesla domů, zchladily mé nadšení otázkou: „To sis koupila pro sebe?“ V překladu to znamenalo: „Nechceš náhodou, abychom to nosily?!“
Někdy se ráno hrnu do skříně, pro určitou věc a ona tam není. Záhadně zmizela, vysublimovala, vyšuměla, zkrátka je fuč.
Proběhne kontrolní otázka směrem k dcerám, ale žádná z nich samozřejmě o ničem neví. Za pár dní se stejně záhadným způsobem objeví v koši se špinavým prádlem. Aha, tak najednou už není můj vkus tak nemožný, trapně konzervativní a staromódní. To mi docela lichotí a nedělám z toho vědu. Navíc tyhle „výpůjčky“ probíhají v naprosté tichosti a většinou na ně ani nepřijdu.
Horší průběh mívají vzájemné „výměny“ šatstva mezi dcerami. A to jsou pak i výměny slovní nepublikovatelné:
„Tys mi zase šlohla to nový tričko!“
„A kdo furt tahá moji bundu?“
„Když už mi něco zasmradíš, tak to aspoň vyper! Minule jsem si koupila troje krátký ponožky a nemám ani jedny, to asi mají nožičky, co?“
„Někam sis je zabordelila a svádíš to na mě! Mamííí!“
Raději za sebou zavřu dveře a s něčím se vám svěřím. I já jim občas kradu. Ale na svoji obhajobu musím říct, že tím vlastně provádím užitečnou recyklaci, neboť jsou to věci, které už mé malé roztomilé dcery dávno nenosí.
Jak je to u vás doma, milé ženy-in? Máte podobné zkušenosti? Krade vám někdo oblečení? Kradete ho vy někomu? Myslíte, že je výhoda, když má dcera s matkou podobnou postavu, nebo je to spíš k zlosti?
Nový komentář
Komentáře
Naštěstí mám ještě děti malé.
Májík — #2 tak to tě lituju, to by mě asi jeblo
já mám dva syny, takže tohle neznám
ani když jsem já byla slečna, protože moje maminka byla silnější postavy, takže její oblečení nosit nešlo
Tak tohle u nás nikdy nenastalo, protože matka má minimálně o 30 kilo víc než já. Ale kousky si občas kupuje dost slušný. Já mám ovšem smůlu, protože bych v tom byla jako v pytli na brambory, i kdyby to bylo sebehezčí...
Jestli, milá autorko, máš doma dcery, pak je to k zulíbání jednoduše jasné. Jsou to ony, kdo vykrádá krásné kousky. I já jsem to matce dělala už od základní školy.
Ona totiž měla úžasné, tehdy Tuzexové, svetry. 
Druhá stránka věci je, že já mám syna a přesto se i mně stává, že ráno ve skříni nenajdu např. sukni, ve které zrovna chci jít a jsem skálopevně přesvědčená že ji ve skříni mám. Narozdíl od Tebe, autorko, ji ale ihned najdu v lepším případě na kupce s nevyžehleným prádlem - to ji rychle vyžehlím a jdu, a nebo v horším případě v koši na vyprání - to má ráno smůlu. A své věci opravdu nosím jen já. Syn je malinký a muž by se do mých věcí asi tak 3x nevešel.
Já to sama neznám, že bych si něco půjčovala od mamky, spíš jsem já jí dávala svetříky, co už jsem odkládala. A boty taky, to měla ráda, že jsou už vyšlapané.
Ale moje dcera, která byla na internátě, kde se to asi naučila, tak jí přišlo samozřejmé, že si klidně vypůjčila nějaké oblečení. Nemohla pochopit, že mně to vadí.
Oblečení, které nenosím ráda někomu předávám, protože je mi líto ho vyhodit. Většinou nejde o nějakou hrůzu, ale ještě slušné nositelné věci.
U nás je to naopak, mamka nosí ségřiny věci - nakupujou spolu, mamka je nejštíhlejší, ségra má trochu zadek a nejtlustší jsem já
Já to neznám, abych si šla k mamce do skříně půjčit věci! A to bych se do nich vešla a i něco se mi líbilo, ale prostě jsem asi tak vychovaná, že to je "mámina" skříň a v ní nemám co dělat.
zrovna moje dcera, občas si půjčí tričko nebo šaty .
V současnosti mám pocit že bydlím se skřítkem.Zmizel mi rolák a svetr.Vyhlášené pátrání k ničemu nevede.Není kdo by si je půjčil
.Mamky věci jsem si půjčovat nemohla,je o dost silnější než já.Ale pokud nezačnu opět cvičit a chumlat se v rámci podzimní depky do peřin,tak ji brzy doženu
.Jinak u nás byl boj s bráchou,o kostkované flanelové košile,volné mikiny a trika.Kolikrát jsme se tak porvali,že nás museli od sebe tahat
.To byla moda,takové to období jak holky nosily klučičí věci.1994 cca
Podobná postava se sedmnáctiletou dcerou je výhoda jak kdy. Pár kousků z mojí skříně si půjčuje, ale pak jsou jasně definovaná pravidla, že určité oblečení je pro ní tabu - bílé kalhoty a extrémně drahé tričko, které jsem jí vykoupila před nosem (přišla do obchodu s kamarádkou, aby jí ukázala co si chce koupit, ale to už bylo 30 minut u mě ve skříni
). v současné době se střídáme o koženou bundu.
Májík — #2 Měnit si tričko a spodní prádlo každý den považuji za samozřejmost, ale 3x denně a i kalhoty???
Já si dneska ráda vzpomínám, jak jsme se ségrou nosily máminy věci
Mám děti, které je lepší šatit než živit. věřím, že když nechám na stole patřičně veliký kus propečené kýty, nechají mě vyrabovat klidně všechny skříně. Bohužel jsou zatím ve věku, kdy bych v jejich oblečení vypadala spíš jak infantilní diblík,
Mám sice syna, takže výměna oblečení nehrozí,ale jinak přemýšlím,jestli je lepší šatit než živit,nebo naopak. Mám totiž dojem,že s prominutím žere za 4 ( a to mě všichni ujišťují,že ho to přejde - no, nevím,už takhle futruje asi 4 roky ) a co se oblečení týká,tak je možná horší,než kdejaká holka. Jen tak něco si na sebe nevezme, všechno mu k sobě musí ladit. Koš se špinavým prádlem je plný vzápětí po tom,co jsem vyprala několik praček,protože je schopný si během dne i 3x vyměnit tričko a 2x kalhoty, apod.
jj mám to za sebou, mám dvě dcery, postavu jsme měly stejnou, kolikrát jsem nadávala a určitý oblečení našla v jejich skříni
, jsem si zanadávala a vzala si něco jinýho 
Dnes už mají smůlu, nejen že se mnou už nebydlí, ale v mém oblečení by byly holky jako strašidla, pěkně jsem přibrala