Kudlajda – Jistě, raději bych nějaké romantičtější oslovení, ale upřímně, už jsem si za ta léta zvykla. Jen je zajímavé, že každý vymyslí pokaždé to samé. Ať jsou to děti ve škole, nebo kolegové v redakci. Věk nehraje roli.
Dáš si kafe, bulánku?
Někteří rodiče laškovně udělí svému batoleti nějaký ten „pseudonym“, pod kterým často nedobrovolně vystupuje až do puberty, jestli ne do dospělosti. To je pak ve chvíli, kdy mimoděk počastují svého odrostlého synka před jeho slečnou slovy: „Dáš si kafe, bulánku?“ i značně nemilé.
Jen málo rodičů se k tomuto roztomile infantilnímu modelu nenechá strhnout. A proč ne?
Je ale dobré přestat synovi říkat „prcíčku“ ve chvíli, kdy je mu pětadvacet, měří o půl metru víc než my a má dvě děti.
Ahoj, „Sádlo“!
Nejčastěji jde o něco, co specifikuje a hodně často také paroduje naše tělesné proporce, znalosti, zvláštnosti, míru intelektu a podobně.
Kantoři v tomto případě drží prim.
Měli jsme na základce učitelku, které jsme říkali „smeták“ podle takového vypelichaného copu, který nosívala.
Jiné kantory si vybavuji nejvíce pod jmény „smrťák“ (byl bledý), „skunk“ (zde šlo spíše o charakter než o tělesný odér), „pusina“ (oblíbená fyzikářka) a „krumpáče“ jsme měli na pozemky. (Jmenoval se Moucha, což je žůžo samo o sobě)
Seděla jsem v lavici před „prasoněm“, vedle mě seděl „smolda“ a moje družka do lumpáren nosila se ctí podtitul „hrošice“.
Nemohu nezmínit „žirafu“, která mi ovšem nebyla přítelkyní. Minimálně jednou v týdnu mi vysypala učebnice do kontejneru a následně tam obratně odeslala i mě, neb jsem neměřila ani polovinu toho, co ona.
Nakonec jsem jí musela rozbít hlavu lahví, kterou jsem akčně nahmatala pod sebou, tradičně sedíc ve tmě popelnice. (Ještě se netřídil odpad.) Byl od ní pak pokoj.
Měla tři stehy, já dvojku z chování, ale své zábavy zanechala. Nechápu, proč jsem to udělala až ke konci roku a nechala se odhazovat do odpadků tak dlouho.
Spolužák „sádlo“ z toho nevyrostl, tak mě napadá… zlatá „kudlajda“.
Emílie Kittlová? Neznám!
Takový umělecký pseudonym, to už je jiná káva. Zpravidla si jej vymyslí umělec sám. Důvod je buď politický, mnoho spisovatelů nemohlo psát pod vlastním jménem, protože tak by jim nevyšel ani návod na obsluhu rychlovarné konvice, nebo jim prostě jejich občanské jméno nepřišlo dost umělecké.
Taková Emma Destinová se ve skutečnosti jmenovala Emilka Kittlová.
Drahý pseudonym
Naprostý mistr pseudonymů je ale pod vlastním jménem téměř neznámý malíř, jehož díla jsou ovšem dnes ceněna v eurech, a to poměrně vysoko. Podívejte se, jestli náhodou nevlastníte obraz, signovaný jedním z těchto jmen: H. Carnier, Laarsen, Lambert, W. Carnier, F. Gilbert, C. Carlo, O. Halm, Carlo de Mary, L. van Howe, R. Jäger, M. Heger, Hobart, Holmstedt, Lundberg, F. Rodek, J. Rollin, F. Marchant, C. Poul.
Pokud ano, vlastníte obraz Karla Kaufmanna a možná máte dílo v hodnotě od 400 do 3000 Euro.
Jaký byl váš „klíč“?
Takový nick může podle odborníků hodně vypovídat o nositeli samotném.
Mnoho hlav z oboru se dnes domnívá, že z užívaného nicku lze například vypozorovat, jakou hodnotu si uživatel dává, nebo jakou roli hraje v kolektivu.
Tento fakt využívají prý dokonce i kriminalisté.
Nick je podle mínění policejních psychologů totiž někdy užíván už zcela podvědomě a pachatel často na tuto drobnost zapomene.
„Plácačka“ byl například nick z diskuse anonymního ohlašovatele nástražného výbušného systému.
Tento muž pracoval u dráhy a kriminalistům to výrazně pomohlo. U mnoha lidí jde ale třeba o zkráceninu jména. Někdy je to o tom, jak se dotyčný vidí: Jaký byl váš „klíč“?
Proč „Sensitivskin“?
A tak mi to nedá, abych se nezeptala i vás.
- Sensitiveskin – Máš opravdu citlivou pokožku? Nebo jsi kosmetička?
- Nunak – Je to nanuk, nebo se pletu?
- Hysteria – Nic si z toho nedělej, taky mám někdy chuť hlasitě řvát... :)
- Upirka – Koníček, nebo nutnost?
- Faxík – Nech mě hádat – malá kancelář, kopírka, tři telefony a dvacet faxů za hodinu?
- 13042000 – Jsi účetní? Nebo pracuješ ve Zlatých stránkách?
- Moula – Za co?
- Žabina – Tak tohle máš tutově ze školy!
- a…. – Proč se s tím vymýšlet, viď?
- Lenoška – Chápu. Nebo ne?
- Myškomedvídek – Že Ty pěstuješ hybridy? Napadá mě Tučňákojezevec. Také dobrý ne? :)
- Tyrkys – Je to kámen, který má moc dělat lidi přívětivými. Víš o tom?
- Pavel Miškovský – Zlí spolužáci? Nebo je to vážně jméno? :-)))
Bylo by to strašně dlouhé. Každý druhý nick ve mně vzbuzuje otázku.
Prozradíte klíč?
Nový komentář
Komentáře
taky jsem nick skladala ze jmena a prijmeni. kdyz jsem to zadala jendou do googlu byla jsem prekvapena, kolik cizich dazou na mne kouklo a ja si rikala, jak jsem originlni
Mně se jednou zdálo ve snu jméno Alíšja, bylo to dost intenzivní, i když si většinou sny moc nepamatuju a brala jsem to tak, že to tedy mám nějak použít a tak mám tento nick, někdy bez háčku a čárky Alisja
Januše — #193 mám sestru Janu a té se zase co pamatuju doma říkalo Janka.
Januše mi říkal a stále říká můj
tatínek, je odvozené od jména Jana
Prozaicky, blami, spojení začátku jména a příjmení.
nancy0 — #146 A co takhle Lilly nebo Ruth Blackett? To tu taky nikdo nemá
alibaba47 — #189
Jezdím na léčení společně se svou dcerou do Rehbilitačního ústavu Karviná, jehož polovičním majitelem jsou cizinci, v tomto případě Arabové. Dcera je mladá a velice pohledná,takže o nápadníky tmavší pleti nebyla nouze. Zájem byl opravdu nepříjemný, takže jsem pár hochů odchytila a pomocí angličtiny a výmluvných posuňků, jsem jim naznačila, že objekt jejich zájmu je TABU. Většina jich pochopila, takže pokud mne zahlédli, nastala v jejich řadách panika a s voláním: "Attention - Alibaba!" začínali mizet. Takže stačila přidat pouze číslice 47-rok narození a přezdívka je na světě!
Kousek mýho jména z útlého dětství a 1, protože mi to samotný nechtělo vzít. Ale co mi dali stimulátor, bych mohla být Trojprska.
Motty — #170 rozvrkočenej :))
krásný slovo
Líbilo se mi jméno Berenika, ale dcera je nakonec Veronika, Veruška
Manžel Bereniku, Berušku nechtěl, tak aspoň nick a to "q" je hezčí nežli "k", na papíře to má šmrnc. 
Schnaxy mi říkal moje velká láska,byl to velice inteligentní,moudrý,velkorysý a hodný muž.Tedˇse na mne dívá z nebe a dělá mi anděla strážného.
jo a uplne bych zapomnela, sem tam mi nekdo rekne Wikipedie - protoze miluju informace/znalosti (temer) vseho druhu a rada se o ne delim :)) (i kdyz moje prezdivka vznikla driv, nez ona encyklopedie :)) )
Ja jako dite vzdycky chtela prezdivku a spoluzaci mi ne a ne zadnou vymyslet ... chtela jsem, aby mi rikali Miki ... ale tak se rikavalo Michaelam a celkem casto. Casem jsem si oblibila pismenko W, takze prvni prezdivka, na ktere jsem se ustalila, byla Wiki :)) Druha, kterou si davavam, a jedna komunita mi tak i rikavala, je Witch. Dalsi, co pouzivavam byva Eternity - to slovo mam hrozne rada :)
cicinka — #35 Máme to stejně, ale mně manžel říkal a říká mimo těch obvyklých jako beruško, prdelko (přesto že mám prdel jako valach :-D ) taky ťutíku, ňuníku. Když mi řekne křestním, vím, že se mu něco nelíbí ........ no ňuníku už mi podle mého muže říkají i brácha s mámou, když chtějí, abych po obědě udělala kafe :-D.
Jinak nick mám podle křestního jména a příjmení.
kometa — #176 Ale zajímavá shoda :-)
ToraToraTora — #175 Za tahle slova mi nezbývá než Tě bezuzdně milovat. Děkuju :-)
zkousela jsme nekolik prezdivek pri registraci, vsechny byly obsazene - paradoxne jsme tu nikdy zadnou z nich nepotkala - a jak jsme byla nastvana, tak si rikam, chce to asi nejakou potvoru, a vzpomnela si na xenii... nic moc napaditeho
to je jednoduchý,nic nebylo před sedmi leta volné,tak jméno dítka v ženské podpobě..
Zázvorka — #174 aha tak to bude jen shoda