V rodině paní Květy se připravovala svatba.

Její dcera se vdávala a paní Květa se do příprav "obula" jak se patří.
Šťastně doprovázela dceru po úřadech, podílela se na výběru svatebního menu a sama napekla hromady nezbytných malých koláčků. Návštívila s dcerou půjčovnu svatebních šatů a zaslzela, když viděla své dítě v bílých krajkách a volánech.

"Mami, co si oblékneš ty?" zeptala se budoucí nevěsta.

Květa jen tak zamumlala, že si chystá vzít ty zelenkavé šaty, které si pořídila před lety na velkou rodinnou oslavu dědečkových sedmdesátin. Byly to šaty hezké, domnívala se, že jí sluší a také se v nich dobře cítila. Vyšly sice už trochu z módy, ale měla je ráda.

"No mami, vždyť jsou už staré, kup si něco modernějšího!"

"Dobrá, zajdu se po nějakých podívat," odpověděla dceři paní Květa a doufala, že sežene něco dle představ dcery. Vždyť je to její den a nechtěla její představy ničím kazit.
Hned další den zašla do nového obchodu, který byl nedávno otevřen blízko jejího zaměstnání. Dcera nedala jinak a doprovodila ji.

Měli zde velký výběr.
Květě se nezdálo, že by modely šatů byly příliš vhodné pro její věk, a tak si vyzkoušela nejdříve nejusedlejší střih, který se zde nabízel. Byl opět ve světle zeleném odstínu a splývavý střih ji, jak se domnívala, zakrýval nedostatky její mírně plnoštíhlé postavy. Šaty byly sice drahé, ale co by neudělala pro spokojenost dcery....

"Mami, zkus si ještě tyhle!"

Ochotná prodavačka sundala z ramínka světle hnědé šaty s odvážným výstřihem.
Květě se nezdály na první pohled, ale prodavačka vychvalovala materiál a mluvila o úžasném a oblíbeném střihu.
Když je Květa oblékla, začala její dcera i prodavačka s ovacemi.

"No, ty ti teda seděj, mami! Počkej, jak bude táta zírat, vypadáš v nich moc sexy!"
"Moc hezky Vám padnou, říkala jsem, že mají úžasný střih. Ten výstřih zvýrazňuje Váš dekolt, padnou Vám jako ulité...".

Květa namítla, že se jí zdají moc odvážné a jejich odstín příliš bledý k její barvě pleti, ale dcera s prodavačkou ji okamžitě argumentovaly, že je třeba také vyzkoušet něco nového a světle hnědá je teď ohromně v módě!

Květa byla "ukamenována" jejich neotřesitelnými argumenty a šaty si koupila. Dcera měla skutečně radost a pochválila maminku, jak si hezky vybrala. "Počkej, jak ti to bude na mých svatebních fotkách slušet!"

Nebyla to pravda.
Květě to na fotkách příliš neslušelo. Nebyla to tak zcela chyba nových šatů, ale výraz obličeje byl strnulý a nepřirozený. Květa se v odvážných šatech cítila mizerně. Po celý svatební den si posouvala výstřih šatů co nejvýše a uhlazovala sukni, která se ji zdála příliš krátká. Snila o těch starých zelenkavých, ve kterých tančila s dědečkem...

Manipulativní pověra nám vnucuje názor, že za své chování jsme zodpovědni druhým lidem, a tedy to, co děláme, jsem jim povinni vždy vysvětlit, zdůvodnit, ospravedlnit.

Často se tyto situace odehrávají s prodejci.
Avšak je dobré si uvědomit, že vždy můžeme říci: "Děkuji, že jste se mi tolik a velmi ochotně věnovala, ale já to zboží nechci a NEKOUPÍM HO."

Při jakýchkoli dalších nabídkách prodejce, které nejsou ničím jiným než vnucováním zboží, není člověk povinen zdůvodňovat a vysvětlovat, proč nechce koupit. Většina lidí se ovšem cítí "zaskočena", mají pocit viny, že připravili prodávajícího o čas a energii. Začnou se pak zaplétat do vysvětlování a zdůvodňování. Tyto slabší povahy často nakonec zakoupí to, co vůbec nechtěly, protože je jim trapné, že "obtěžovaly".
Ti silnější sklouznou do agresivnějšího jednání a vynadají prodávajícímu, že je neseriozní, a často používají věty "to přece vidí každý, jak špatně jednáte" a práskají dveřmi.

Vedle asertivního jednání existují ještě dva základní životní přístupy, agresivní a pasivní.

Pasivně jednající člověk nedokáže posadit své požadavky a neumí je ani přiměřeně sdělit. Často působí unaveně, vyčerpaně, depresivně, leckdy jako vtělená výčitka.
Ve společnosti si sedává nejraději dozadu nebo do kouta, pokud promluví, pak tichým, nesmělým hlasem.
Jeho typické postoje: "Na to já nemám, na to bych nikdy nestačil(a), nezbývá mi, než nést svůj úděl."

Agresivní člověk užívá vulgárních slov, odvolává se na hlas veřejného mínění, zvyšuje hlas a ostentativně práská dveřmi.
Jeho typické postoje: "Všichni jsou špatní, jen já jsem dobrý, vynikl bych, kdyby mi šéf neházel klacky pod nohy a zákazníci neměli nesmyslné požadavky."

Důležité tedy je, umět říci NE bez pocitu viny a také bez nějakých výmluv a omluv za své jednání. Naučte se říkat bez výčitek: "Ne, nemám zájem."
Budete poté jednat asertivně, vyhnete se agresivitě i pasivitě. Také nebudete muset trávit dny v šatech, ve kterých se necítíte dobře.

Asertivní právo číslo 2 zní:
Máte právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující vaše chování.

Zdroje: Tomáš Novák, Yveta Kudláčková, "Asertivní žena", nakl. Grada Publishing 2000
Věra Capponi, Tomáš Novák, "Asertivně do života", nakl. Grada Publishing 1994         

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY