Máte potíže ve výchově? Někdo má zjevně horší...

Saturninka: bohužel nejsou všichni rodičové jako ty Já to chápu, protože když mám hlad nebo žízeň, tak jsem taky protivná , ale nechápu lidi, kteří učí děti spořit tak, že jim dovolí se mezi regály zadarmo nacpat

Baronka z Kratihájů: ještě včil se mi srdíčko klepe, jak mne to tehdá bolelo s ní . Ale věř mi, že od té doby opravdu nic takového neprovedla a když jí tatínek nabízel koupi pohledu, na který koukala za výkladem, řekla mu poslušně že nee, že to má zakázané, protože zlobila .

Vivian: Taky jsem dávala dcerce pitíčko či kus rohlíku v obchodě a občas to udělám i dnes - ale nemyslím tím běžnej supermarket tady u nás, ale když jedu do Brna a jsem v hypersuperextraspeciálmarketu , kde je spousta lidí, tak tam strávím kolikrát hodinu - když vezmu, že třeba u pokladny čekám díky frontě 20ti lidí + platební karty u každého 2. člověka = i více jak 30 minut ve frontě u kasy, takže malé dítko, které má žízeň či hlad a nemá to štěstí, že ho maminka mohla někam před nákupem odložit , takže to celé musí absolvovat s ní, je značně nevrlé, uplakané, ukňourané.... a není nic protivnějšího, než po celodenní kolotoči stát ve frontě s hlkadovým a žíznivým uplakánkem . Takže v téhle situaci je lepší zacpat spratečkovi pusinku rohlíkem, koláčem či brčkem . Nepatřím mezi lidi, co něco sežerou a nezaplatí, vždy jsem dala jen část, zbytek byl v pytlíku a hlásila jsem u pokladny - kolik máte rohlíků??? 5 a půl . Paní pokladní se zasmála, naúčtovala 6 a hotovo.

Odemětobě: konzumace nezaplaceného zuboží se mi ani trochu nelíbí, a už vůbec mi přijde děsné, že se k tomu vedou i děti Dokud to nezaplatím, není to moje. Pokladně je sice opravdu jedno, jestli přečte kód z prázdného obalu, ale všimni si někdy v obchoďáku, kolik prázdných obalů a lahví se válí v regálech Vypije se limonáda, snědí se sušenky a prázdná petka nebo obal se po cestě šoupne do regálu, ve velkých obchoďácích si toho nikdo nevšimne.
Myslím, že nikdo nemůže mít tak strašný hlad ani žízeň, že by nevydržel pár minut

Dětičky mám 2 . Chlapeček byl jak na baterky, hodnej a poslušnej (kdeže loňská sněhy jsou = puberta a na zabití ), holčička zlatíčko byla od přírody živel, co lítal po bytě sem a tam, ale byla poslušná. V obchodě při každodenním nákupu věděla, že může vybrat 1 malou sladkost. Vždy brala 2 - pro sebe a pro brášku . Kolem 2,5 roku měla vášeň v pohlednicích - jakékoli, to bylo fuk, ale musela je mít!!! Takže sem tam za odměnu se jí nějakej koupil. Jednoho
krásnýho dne uviděla v našem supérmárketu stojan s pohlednicema, byla tam spoooousta těch malovaných a ona byla mimo. Já jí tedy dovolila vybrat si 2. Jenže.... naráz měla plnou ruku. Takže né, vyber si 2 a jdeme dál. A začalo to - nebylo to sice jako na tom videu - nerozhazovala kol sebe nic, ale decibely byly pořádný - řvala jako tur - kup mi ty pohlednicéééééééé . Já nic, pohledy jsem vrátila do regálu všechny a šla zaplatit nákup. Drahoušek stála vedle mne, fialová pláčem, zasoplená, mokrá a odporná a vytrvale řvala. Domů nám to trvá cca 10 minut pěšky stále do kopce. Já v každé ruce tašku, k tomu navíc na levém rukávě pověšenou běsnící dceru, která celou cestu domů plápolala za mnou visíc a nohama škobrtajíc o zem a ječela - vrať se do toho obchoduuuuu a kup mi ty pohledýýýýýýýý . Já nic. V obchodě lidi čuměli, pokladní nechápala.... nikdo nechápal, proč toho spratka neztřískám , jenže já věděla, že by to nemělo cenu , tak jsem se tvářila, jako že nic. Dotáhla jsem nákup a uřvanýho usoplence domů, svlékla sebe ze zimních věcí a bot, svlékla jsem i , vzala ji - stále řvoucí, no, spíše už chroptící - za ručičku a šla do koupelny. Chudinka se naivně domnívala, že jí jdu umýt ruce . Já popadla velkou vařečku, co mi podpírá dvířka na pračce , obratně jsem dítko přehnula přes koleno a uštědřila jejímu pozadí 3 dobře mířené rány. Při každé jen zděšeně vykřikla AU AU AU. A byl klid. Poslala jsem ji vedle do pokoje, ať přijde, až se uklidní. Zpět byla hned a chtěla se tulit. Já se jí zeptala, zda ví, co provedla a proč dostala. Vysvětlily jsme si, že TOHLE už NIKDY, a že pohledy už kupovat taky nebudem a ona to odkývala a pak teprve se mohla přitulit. No - a účinek byl . Od té doby si nikdy nic takového nedovolila. Byla z toho opravdu mimo, protože do té doby nebyla nikdy bita. No a já, já z toho mám výčitky dodnes, ač to budou brzy 4 roky .
Takže poučení z toho plyne - dobře mířená a hlavně nečekaná rána je lepší, nežli... nežli cokoli jinýho .

Baronka z Kratihájů: taky dobra story bíloučká opravdu jen chvilku

Baronka z Kratihájů:vzala jsem si ponaučení-moji potomci od 7 let píší ježíškovi,ksichty se nekonají a je klid.Udělat já toto s panenkou,tak mě mamka přizabije.Ale máš aspoň na co vzpomínat.Co kočičák,už je jednobarevný?Naše nádhera včera zjistila,kde máme na kuch.lince med a v noci chodí olizovat sklenici.Úspěšně to tajím před rodinou.

Baronka z Kratihájů: já jsem byla jako malá taky prý pěkně vypečená když mě sundali na matějský z kolotoče, tak jsem si prý lehla v bílém kožíšku a bílých punčocháčkách do jakési louže a tam jsem se se řevem převalovala řeknu ti, že já být v té době moje matka, tak mě

Baronka z Kratihájů: já jsem zase pokazila jedny vánoce,protože jsem pod stromkem nenašla obrovký nafukovací míč z barevných dílů.Zklamání na mě bylo hodně vidět.Dnes si říkám,že vlastně naši ani neměli šanci ten míč v zimě sehnat.

něco podobného na mě zkusila nejstarší dcera, když byla malá už si nepamatuju, co jsem s ní udělala ale asi to bylo dost odstrašující bo už to na mne nikdy nezkusila nesnáším vzteklouny, malý ani velký

Odemětobě: kinder vajíčka, to je kapitola sama o sobě ... To mohli děcka pořád ...
Také jsem svá robátka vedla k tomu, že si můžou vybrat jednu věc. Je to taková malá škola sebeovládání a učí se sami rozhodovat, když je těch lákavých věcí v obchodě spousta ...
Ale fungovalo to! A navíc byli pyšní na svůj úlovek.
A když někdy kluk smutně koukal na autíčko u pokladny, které stálo do 20,- Kč, tak jsem mu jej koupila také ... on byl šťastný a mi to udělalo radost také, když jsem jej viděla, jakou má radost. Musím podotknout, že někdy je mi líto, že je ta doba už pryč, bylo to príma s prckem nakupovat a špekulovat, co uvaříme a komu uděláme radost nějakým dárkem.
Dnes sice se mnou také rád chodí, ale mám pocit, že je to jen z důvodu, aby mne nasměroval na "mekáče" ... ... rošťák jeden ...

kapa: Přesně takhle to fungovalo u nás,před nákupem jsme se dohodli,co chtějí-ujížděli na kinder vajíčkách.Pokud zatoužili po něčem jiném,měnil se kus za kus.A nakupovali jsme v klidu.Ještě tady někdo rozebíral konzumaci před zaplacením.Já sama mívám takovou žízeň,že si otevřu pití.Pokladní je jedno,z čeho si přečte kód,jestli je petka prázdná nebo plná.Takže já osobně nic nenamítám.

Gabi: Já se někdy s asertivitou moc daleko nedostanu - dcera tak dlouho zkouší, jestli nás naštve, až se jí to podaří. Např. když jí řekneme, aby na něco nesahala, tak si sáhne. Myslím, že jediná logická reakce je plácnout přes ruku.

Manx: Strašně záleží na konkrétní konstelaci rodič-dítě, ale obvykle pomáhá: a) asertivně opakovat: "Ne, tohle ti nekoupím" a věci vracet do regálu, b) vztekajícího dítěte si nevšímat (ať si ten cizí spratek řve, jak chce ) nebo c) prostě dítě zabavit něčím jiným - třeba živými rybami. Ale jedno je podstatné - ani na vteřinu nezaváhat a nepřipustit, že by se věc vůbec někdy mohla koupit, neuplácet, nenechat se vydírat (když přestaneš řvát, tak ti to koupím). Dětem také někdy musí jejich ego dozrát a potřebují hranice - proto zkoušejí, kam až se dá zajít. Každé normální dítě občas mívá nějaké amoky ve smyslu: "(ne)chci, (ne)chci, (ne)chci".
Mě spíš s..ou dospělí, kteří se chovají jako nedospělé děti - a těch mám kolem sebe požehnaně. Vem si třeba příklad "silného" šéfa, který z nejasných příčin dostane hysterický záchvat (něco jako: "to auto je červené, i když je modré, protože jsem to řekl"), který stále stupňuje - vyhrožuje, mlátí s věcmi ... A okolí? Místo, aby zavolali psychiatra nebo se začali smát, poslušně sklapnou kufry a začnou přemýšlet, který z nich a čím šéfíka rozdráždil. A ti samí by určitě uměli poradit mamince, jak vychovávat dítě!

danluk: já to neviděla, ale i když bych byla já náhradní máma, tak za ni mám zodpovědnost, tak by dělala to, co chci já a mám pocit, že by to byly její poslední "svobodná a demokratická" slova ...

Nyotaimori: ... asi tak nějak, výchova by byla okamžitá a trvalá

peguša: Tak "to první" jsem nedávno aplikovala na dceru - teď když jdeme do obchodu, vždycky předem vykládá, jak tam bude hodná a že ječet uvnitž, to se teda nedělá tak jen aby to vydrželo.

danluk: Nemysli si, zkusila jsem to. Čuměla na mě jako na vola a řekla, že je ještě malý. Jo, mimochodem, taky ho denně uspává v náručí. Ne, že by ho šoupla do postýlky a třeba u něj seděla, ale houpá ho tak dlouho, než usne. Fakt děsný.

danluk: Jednoduše, nechat nákup nákupem, popadnout dítě a vyvléct ho ven. Tam ho buď seřezat, nebo ho nechat. Já bych volila to první.