Asi neznámějším způsobem ochrany proti infekcím je kromě budování silné obranyschopnosti organismu také očkování neboli vakcinace. V souvislosti s blížícími se zimními infekcemi připadá v úvahu očkování proti běžné chřipce, na které je čas do doby, než tato každoroční epidemie skutečně vypukne. Letos hygienici odhadují, že by to mohlo být až na konci roku.

"Vakcinace proti běžné chřipce může také podpořit i takzvanou nespecifickou, tedy obecnou imunitu, aby se s případnou neznámou respirační infekcí dokázala lépe vypořádat," vysvětluje imunolog Petr Čáp z pražské nemocnice na Homolce. Jinými slovy, očkování sice umí zabránit jen chřipce, a samozřejmě ani jí ne stoprocentně, ale zároveń podle lékaře podpoří imunitu jako takovou a tak se tělo umí lépe postavit i jiným virózám postihujícím dýchací cesty. Ty bývají v zimě častější než chřipka. Nicméně, očkování se doporučuje zejména lidem starším 65 let a zdravotně oslabeným jedincům, pro zdravé lidi a děti až takový význam samo o sobě nemá.

Pokud máte pocit, že se vás infekce drží více než jiných, možná trpíte některou z poruch imunity. Na jejím oslabení se může podílet déle trvající stres nebo nervové vyčerpání, například po rozchodu s partnerem. Lidé s podezřením na poruchu imunity by měli každopádně vyhledat pomoc odborného lékaře. Počítejte s tím, že u předních pracovišť může být objednací doba až dva měsíce. Samo vyšetření také chvíli trvá - je třeba nejprve zjistit, o jaký typ poruchy jde, protože tím se řídí volba způsobu léčby. Při konkrétním imunodeficitu může medicína zasáhnout podáváním speciálních léků – říká se jim imunomodulancia.

Někdy se však přes veškerou snahu nedaří zjistit, proč člověka trápí jedno onemocnění dýchacích cest za druhým, pak se lékaři zaměřují na zlepšování takzvané nespecifické imunity - k tomu se používají takzvané bakteriální vakcíny.

Pozor, nemá smysl brát tyto léky, pokud nemáte problémy, protože dobrou imunitu již nijak vylepšit nemohou. V každém případě se však vyplatí usilovat o zdravý životní styl.

Víte, co to je imunita?

 - schopnost organismu rozeznat „své“ od cizího a pomocí buněk a protilátek toto „cizí“ (nejčastěji choroboplodné zárodky, např. bakterie, viry) zneškodnit.

 - imunita se dělí na - buněčnou imunitu, která je vytvářena bílými krvinkami, jež se mimo jiné podílejí na likvidaci cizorodých organismů a buněk, a  humorální (protilátkovou) imunitu – její podstatou je tvorba protilátek (imunoglobulinů). Oba systémy pracují ve vzájemném propojení.

 - dále lze imunitu dělit na tzv. specifickou a nespecifickou. Specifická imunita je namířena proti přesně definovanému antigenu a funguje na základě jeho rozeznání. V obraně proti infekci se uplatňuje i tzv. nespecifická (obecná) imunita, která působí do jisté míry naslepo proti „cizímu“ a umožňuje tak obranu organismu ještě před vytvořením specifických protilátek nebo buněk přesně namířených k likvidaci vetřelce.

 - na správném fungování imunity se podílí řada orgánů: mandle v krku, brzlík (u dětí, zaniká spontánně do 20 let věku), slezina, mízní tkáň, mízní uzliny, kostní dřeň.

 - mimochodem, imunitní systém nepůsobí vždy jen ve prospěch organismu. Může se stát, že mu i škodí. Účinné mechanismy imunitního aparátu se mohou z ne vždy jasných důvodů obrátit proti vlastnímu tělu a poškozují ho, pak se mluví o autoimunitních onemocněních.

 

Reklama