Dnes máte poslední příležitost poslat vzkaz svým blízkým, zítra se stane něco, nikdo neví co, a nikdo se už nedozví, co jste chtěla říci. Někdy mezi námi leží křivdy, jindy naprosté hlouposti. Někdy bychom měli vědět, že nás má někdo rád. Nebo že máme někoho rádi. Pojďme to sdělit. Zítra, možná už i za hodinu, bude pozdě!
Asi to známe všichni: Chtěli jsme něco říct, ale neřekli jsme to. Pak už se to nehodilo, odjeli jsme, nebyl čas, zkrátka slova zůstala nevyslovena. A nevyslovená slova pak zůstanou v nás a kvasí, mokvají a hnisají. Nevyslovená slova, slova, která měla padnout, mají obrovskou sílu a mohou nás trápit do konce života.
Proto je přímo nutné, abychom v sobě nic nenechávali příliš dlouho. POTOM už totiž může být pozdě. Vzpomeňte si jenom, kolik jsme už slyšeli příběhů o tom, co všechno jsme nestihli říct svým zesnulým, kolik rodičů se odebralo na onen svět, aniž by se smířili s vlastními dětmi, kolikrát nás osud rozdělil s někým, komu už jsme nikdy neřekli, co jsme doopravdy cítili, komu jsme ublížili?
Milé ženy-in, já vám dnes dám příležitost, abyste to všechno řekly. Nejen to, co jste kdy zanedbaly a zmeškaly, ale i to, a hlavně to, co byste měly říci dnes, ale odkládáte to, protože by to stálo nějaké úsilí. Udělejte to. Konec světa může přijít skutečně každým okamžikem, minimálně toho světa, který je vám nejbližší. Nechci přivolávat neštěstí, chci vám jen pomoci říci to, co by mělo být řečeno.
Věnujme tomu dnešní den na našem magazínu, postarejme se, aby se naši blízcí dozvěděli to, co mají vědět (a výjimečně můžete říci i to, co už nemůžete říci pravým adresátům, přečtou si to za ně alespoň ostatní čtenářky).
Říkáte vždy to, co by mělo být řečeno?
Stydíte se za svoje city?
Vědí kolem vás, jaký k nim máte vztah?
U koho víte, že mu dlužíte něco říci?
Je někdo, kdo už se nedozví, co máte na srdci?
Máte výčitky svědomí, že jste mlčely?
Napište mi dopisy adresované JIM!
Využijte příležitosti a vyznejte se!
Nejlepší příspěvek na konci dne odměním
Pište mi na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Zdeľujem,nenechávam si to pre seba,pretože ak mi niekto ublíži vedome či nevedome,chcem,aby to vedel/la,aby sa to neopakovalo.V rámci slušnosti to poviem,ale niekedy na niekoho neplatí ani to,takže tam pritvrdím
karymary:
, mám stejný problém, chápu
asi bych se spíš svěřila kamarádce než Internetu
Po mnohaletém kolegyňství a kamarádství jsme se rozešly. Nepohádali jsme se, jen dcera kamarádky nechtěla doplatit nájem v našem bytě, kde bydlela. Navíc použila argumenty, které nebyly pravdivé - pečlivě jsem je ověřila. Když jsem chtěla jít tuto záležitost vyrovnat, manžel mi to zakázal slovy: podívej, dcerunka byla vždycky pitomoučká a matinka jí lezla až ... Myslíš, že toto vysvětlíš, aniž by ses ztrapnila? Ano, manžel má pravdu, protože si pamatuji dospívání dcery a pokoru matky. Tak jsem tam nešla a vzala jsem si z toho poučení pro vlastní výchovu dětí. Nic není hned, rodiče nestojí v pozoru a nečekají na příkazy od dětí apod. Takže tato událost mezi námi stojí, už tolikrát jsme se potkaly a já mohla začít, ale nějak to nešlo. Moc mne to mrzí, sklenice je rozbitá a střepy dohromady nedáme.
dobrý den, musím přiznat, že mě váš článek velmi rozesmutnil, jelikož jsem 1. dubna ztratila také svoji babičku, 4 měsíce válčila po nemocnicích a nakonec svůj boj prohrála. Je mi 20 let, a s babičkou jsem žila celou dobu, bydlely jsme všichni společně v rodinném domku, byla pro mě jako moje druhá máma, od dvou let mě hlídala, poté vodila do školky, naučila mě spoustu věcí, našla sem u ní vždy útočiště. Mohla sem se jí se vším svěřit, nikdy mi nic nevyčítala, nesmála se mi, vždy na mě měla čas, když sem byla malá věčně si se mnou hrála, naučila mě také vařit. Vždy se mě zastala i před rodiči. Dodnes mě velmi mrzí, že sem se k ní chovala tak jak sem se chovala. Bohužel jsem si až s odstupem času a až když jsem ji ztratila, uvědomila, co všechno sem ztratila a bohužel sem si toho moc nevážila. Dodnes mě babička doprovází v mých snech. Babi mám Tě moc ráda, prosím odpust mi mé chování, vždy zůstaneš uzamčena v mém srdíčku.
dobré téma mám moc ráda svoje rodiče
man-mimo: No jo vlastně, exhibicionismus motivovaný snahou vyhrát ve VELKÉ LETNÍ SOUTĚŽI!
Meander:
klikání o body 
miluji Petra,ale psssssssssss
monca13: Exhibicionismus je hnací silou Ženy-in.
jsem zvědavá, kolik internetových příspěvků bude na tak osobní téma
Matelka: 46. souhlas
Matelka: to je přesně ono....jen slova nestačí
Moje zlatá bejby, mám Tě moc ráda
Bóbika: Já taky ne, můj cit k druhému člověku by měl být znát z toho, jak se k němu chovám a pak nepotřebuju haldu keců, abych ho o své lásce přesvědčila.
Co je platný, když někomu řeknu, že ho mám ráda, ale pak se k němu budu chovat hnusně...
miluji
myslím si,že jsem všem řekla co si myslím
někdy mám takz pocit, ze až budu chtít něco říst, že bude pozdě
Příliš osobní...