Možná jste si toho také všimli – kamarádka, před svatbou hýřící aktivitou, se po svatbě najednou stane doslova domácí puťkou.
Jako argument používá – „manžel by mi to nedovolil“. 
Takhle tedy, milé dámy, ne.
Muži jsou totiž důslední, co se týče jejich zájmů.
Fajn ve středu máš fotbal – já budu v úterý chodit cvičit – už mám permanentku.
Muž se totiž taky neptá, ale suše oznámí. Taky obvykle namítne – „ty jdeš jen plkat s kamarádkami, ale já mám schůzi myslivců“.
Tak, holoubku, ale tyto aktivity jsou rovnocenné a stejně důležité.
Já jsem po svatbě svedla úspěšný boj s manželem a tchánem.
Jednalo se o zahrádku.
V jejich provedení se po příjezdu zakleklo a skalka, záhony…znáte to.
Postupně jsem si vymohla zrušení celých dvou záhonů a založení trávníčku, abych měla kde chytat bronz a rovnat záda. Pochopili, že budu dělat jen tehdy, když k tomu budu mít sama chuť.
Taky jsem přemýšlela o tom, že nebyl marný zvyk vyhlášení určitého dne jako návštěvního. Bavily jsme se o tom s kamarádkou Věrou – a 
Vyřešila tím nepříjemný zvyk jedné z babiček.
Ta přepadávala rodinu naprosto nečekaně v nejnemožnější dobu a dožadovala se vnoučátek. Takže jí byla vyhražena středa. Věra navíc může počítat s volnem, které využije, jak právě potřebuje.
Ony totiž ženy, co právě odešly do důchodu, pokud nemají nějaké koníčky, najednou nemají čím vyplnit volný čas a soustředí se na rodiny svých dětí – a těm je někdy ouvej.
Nebo jaké zkušenosti máte vy?
Nový komentář
Komentáře
Já si myslím, že taková výroba placek není stále pasé. Vím, že tohle se dělalo hlavně v roce 2002, no podle mě se to může brzy vrátit a firmy jako třeba https://www.udelejsiplacku.cz/blog/od-vyroby-az-na-kabelku-dobrodruzna-cesta-placek/ budou mít mnohem více práce než mají dnes. Je to samozřejmě jen můj skromný názor, který vás asi nic neřekne, no já se aspoň vykecala.
Nyotaimori: taky nejsem pro omezování, ale dřív, než
oznámím, co budu dělat, nebo než něco někomu slíbím, tak se s ním domluvím, jestli náhodou on neměl plány jiný. A od něho bych to chtěla taky. Aby to nakonec v případě, že bychom se nedomlouvali nedopadalo tak, že bychom se sešli doma a oba měli na druhej den dva lístky, jenže každej na jiný představení. A to je jedna z těch relativně dobrejch kombinací 
Jejda, vypadlo mi slovo "pořídili"!
Jejda, vypadlo mi slovo "pořídili"!
Se svým ex-expartnerem jsme si dvě britské
. A pak ještě dvě. Chtěli jsme je oba. A když jsme se v míru rozcházeli, rozdělili jsme si je podle toho, jak si ony rozuměly. 
Takže teď mám dvě kočky a je to velmi spolehlivý filtr na chlapy. Protože na argument "Buď kočky, nebo já!" odpovídám "Sbal si kufry, kočky tady byly dřív!" 
Co chodím do práce, tak koníčky nemám, takže tohle se mě netýká
Ale v těch, co jsem měla, mě partner podporoval, jenom nad Ženou-in brblá 
petruška 2: 65
taky jsem se jí na to ptala...ona ho milovala...a nejdříve to brala tak nějak jako důkaz lásky, potom měla rychle za sebou 2 kluky....potom už říkala, že to vydrží....
petruška 2: souhlasím s tebou
Mezi partnery by měla snad být dohoda, a to zejména tehdy, patří-li koníček k těm dražším a zasahuje do rodinného rozpočtu. S bývalým manželem jsem bojovat nikdy nemusela, vždycky jsme se domluvili, i když jeho koníčky byly poměrně náročné. Potápěčská výbava, horolezecká výbava, kanoe, lyže ... ale můj chov německých ovčáků, kurzy esperanta, fotokomora a kolo taky nebyly levné, tak jsme si neměli co vyčítat :-) No a s mým nynějším přítelem máme koníčky společné - turistiku pěší, na kole, na běžkách, fotografování, takže jaksi nevznikají třecí plochy. Asi by mi to dost vadilo, kdyby se předpokládalo, že budu sedět doma, zatímco partner půjde na schůzi myslivců - jenže to přece sonduju hned na začátku vztahu, a takového pána zamítnu včas :-)))
Bajecne je, kdyz maji oba partneri konicek spolecny.
Ze začátku vztahu jsme s
dost bojovali o podobu trávení mého volného času. Byla jsem zvyklá na kamarádky - večeře, kafíčko, vínečko a 
byl dost majetnický - mrzelo ho, když jsme nebyli spolu. Teď už je to v pohodě - stačí se zeptat, že bych tehdy a tehdy chtěla jít, jestli nemá něco v plánu společně se mnou a je to. Navíc máme skoro všechny koníčky společné - díky němu jsem se ve 28 letech stala motorkářkou a zůstali mi i "staré" zájmy - kolo, aerobik, vyšívání.
Ifi: Jéé motorka, to by mne taky bavilo
Jenomže ji nemám
Tak já si taky nemůžu stěžovat. Můj
mě ve všech mých koníčcích podporuje (a že jich není málo 
). Spíš mě trápí co psala vlcice, že on sám těch koníčků moc nemá. Jeho největší koníček je sednout si k televizi 
. Ne vážně, v práci dělá hlavou, tak ho baví pracovat rukama, takže jako koníček dělá v létě s mým tátou tesařinu, nebo rád kutí doma. Ovšem chtěla bych aby si našel taky nějaký vyloženě odpočinkový koníček 
Opět chybí čárka v anketě, všimli jste si toho někdo? Buď se chci věnovat koníčku sama, pak má bát čárka za "koníčku", nebo s esvým chlapem, pak za "chlapem" (a ten zbytek je tím pádem nesmyslný...). Redakce by si jako koníčka měla vzít studium češtiny
Když se chci věnovat novému koníčku se svým chlapem se o tom:
Fiona: Aby TI mohl pohlídat děti??? Jsou to přece i JEHO děti, ne? Ty MU je hlídáš většinu času...
Fiona: Aby TI mohl pohlídat děti??? Jsou to přece i JEHO děti, ne? Ty MU je hlídáš většinu času...
Lenika: spinink Ti můžu jedině doporučit,chodím od začátku ledna dvakrát týdně,je to super a už začínám vidět první výsledky,a asi to hnulo s tím mým miláčkem a zkouší tolik nežr.t.Začala jsem chodit sama,čekat na kamarádky se nevyplácí,jedna co chodila loni tak začne prý příští týden a ta druhá pro jistotu otěhotněla,ostatní ani slyšet nechtějí,mají se moc rády
Stejně už se těším na jaro,až opráším kolo a budem vyrážet se synáčkem,protože ten se taky pěkně kulatí
Ahoj všem. Ta k těm koníčkům - tak bych byla ráda, kdyby můj
měl nějakého pěkného koníčka. A ne jen čučel do PC a pořád se v něm hrabal. Ani si se mnou nezahraje domino nebo karty, nechce do divadla, ani do muzea, do kina občas (je to drahé). Takže já chodím na AJ, občas zajdu na nějakou přednášku o astrologii nebo esoterice a chci začít chodit na spinning. Sedět doma na (čím dál větší) prdelce mě fááákt neba 
.
Tak s tím omezování svobody, muset se ptát na každou hloupost, respektive, raději nic nepodnikat, to jsem si užila hodně v prvním manželství. Takže takoví chlapi existují
ale vydržet se to prostě nedá, takže ač mě to trvalo hodně dlouho se z toho vymanit, jsem teď pryč. Můj nový přítel, s kterým jsem již téměř dva roky mi do ničeho nemluví, naopak, sám mě ponouká, abych měla nějakého koníčka, nebo šla s kamarádkou na kafčo, nebo vínko, nebo dělala něco, co mě bude bavit. Jenže já po těch mnoha letech nějak nemůžu jen tak přijít a říct mu, že bych třeba ráda šla tam a tam...takže se i tak ptám. Nojo, starýho psa novým kouskům nenaučíš, takže když už dělám něco, co chci, je to především čtení na netu, pletení, a už se těším, až letos budeme budovat verandu, tak tam se určitě vyřádím, kytičky totiž miluju a hlavně potom relax u bazénu, nebo pivko pod slunečníkem
. Jinak jsme si se 
pořídili ještě jednu radost, ve které se oba jen vidíme a náležitě užíváme, a tou je naše 
Vendulka, která se nám vyklubala na svět 2.1.2005. Takže teď si to náležitě užiju, všechno...
Můj největší žrout času je žena-in
Ještě že můj drahý dělá do internetu, tak ho mám doma zadarmo. Pak mu ovšem nemůžu brblat, že sedí furt u PC. Je to jeho práce a koníček. To já zas ráda někam vypadnu. Zrovna dneska je večer babský sedánek. Ještě jsem to 
ani neřekla, protože nevím, jestli půjdu, nasněžilo a je to přece jen 11 km a já jsem 14 dní před porodem.
Ale jinak znám i takové, které se musí dovolit manžela, když někam chtějí jít. A ta jedna se vdávala v 17, takže jakože musela a teď "musí" trpět takového chlapa.