Možná cítíte od partnera potřebu vaší blízkosti, je kontaktní, chytá vás za ruku, objímá, mačká. A dělá to ráda a přirozeně. Na druhou stranu je spousta mužů, kteří si drží "odstup". Kde se to v nich bere?

tul

Většina žen touží po muži, v němž by našly oporu a cítily jeho ochranitelskou ruku. Na druhou stranu ale potřebujeme, aby nás dokázal partner obejmout, pohladit, aby byl „kontaktní“, a to nejen ve chvíli, kdy to situace přímo vyžaduje. Kde se to mají ale muži naučit? Je to skryto v každém z nich?

Možná se mnou nebudete souhlasit, ale já jsem přesvědčená, že je tato schopnost, nebo spíše vlastnost dána hlavně jejich vztahem k matce, především tím, jaký byl tento vztah v dětství, kdy byla právě máma tou hlavní a jedinou ženou, která pro něho existovala.

Pokud ho matka dokázala pochovat či pohladit, a to nejen ve chvíli, když si  natloukl nos nebo se mu něco nepovedlo, věřím, že stejně se pak on dokáže přitulit ke své partnerce, mnohdy i velice rád a často, aniž by mu to připadalo nepřirozené nebo se u toho cítil jako chlap jaksi „nepatřičně“.

Taková je má zkušenost…

Abych nečinila závěry pouze ze své zkušenosti, oslovila jsem psycholožku Zuzanu Liškovou z partnerské poradny v Jičíně a zeptala se jí, jaké jsou její zkušenosti...

Výchova dítěte probíhá ve velké míře prostřednictvím imitace-nápodoby. Je-li dítě vychováváno v prostředí, kde je běžné projevovat city, většinou inklinuje k témuž.

Rovněž je známo, že vztah matka-dítě je pro rozvoj jedince nesmírně důležitý, pokud matka uspokojuje základní psychické potřeby dítěte (potřeba bezpečí, jistoty, sounáležitosti, lásky přijímané a poskytované), buduje tak základ pro harmonický rozvoj jeho osobnosti, tzn. i základ jeho dobrých interpersonálních vztahů.

Dobré matky mívají dobré syny, dobří synové často bývají i dobrými manželi.

Nicméně vliv výchovy a rodiny nelze přeceňovat, do hry vstupuje dědičnost (kdy se v našem genotypu mohou objevit vlohy získané po pradědovi, který umřel dávno před našim narozením), dále okolnosti nitroděložního vývoje, porodu, traumatické zážitky z dětství, vliv mikroskupin, jejichž jsme byli či jsme členy...

Někdy dokonce příliš těsný vztah syna s matkou jeho partnerský život ovlivňuje negativně...

Prostě - šedivá je teorie, zelený je strom života!