Možná cítíte od partnera potřebu vaší blízkosti, je kontaktní, chytá vás za ruku, objímá, mačká. A dělá to ráda a přirozeně. Na druhou stranu je spousta mužů, kteří si drží "odstup". Kde se to v nich bere?
Většina žen touží po muži, v němž by našly oporu a cítily jeho ochranitelskou ruku. Na druhou stranu ale potřebujeme, aby nás dokázal partner obejmout, pohladit, aby byl „kontaktní“, a to nejen ve chvíli, kdy to situace přímo vyžaduje. Kde se to mají ale muži naučit? Je to skryto v každém z nich?
Možná se mnou nebudete souhlasit, ale já jsem přesvědčená, že je tato schopnost, nebo spíše vlastnost dána hlavně jejich vztahem k matce, především tím, jaký byl tento vztah v dětství, kdy byla právě máma tou hlavní a jedinou ženou, která pro něho existovala.
Pokud ho matka dokázala pochovat či pohladit, a to nejen ve chvíli, když si natloukl nos nebo se mu něco nepovedlo, věřím, že stejně se pak on dokáže přitulit ke své partnerce, mnohdy i velice rád a často, aniž by mu to připadalo nepřirozené nebo se u toho cítil jako chlap jaksi „nepatřičně“.
Taková je má zkušenost…
Abych nečinila závěry pouze ze své zkušenosti, oslovila jsem psycholožku Zuzanu Liškovou z partnerské poradny v Jičíně a zeptala se jí, jaké jsou její zkušenosti...
Výchova dítěte probíhá ve velké míře prostřednictvím imitace-nápodoby. Je-li dítě vychováváno v prostředí, kde je běžné projevovat city, většinou inklinuje k témuž.
Rovněž je známo, že vztah matka-dítě je pro rozvoj jedince nesmírně důležitý, pokud matka uspokojuje základní psychické potřeby dítěte (potřeba bezpečí, jistoty, sounáležitosti, lásky přijímané a poskytované), buduje tak základ pro harmonický rozvoj jeho osobnosti, tzn. i základ jeho dobrých interpersonálních vztahů.
Dobré matky mívají dobré syny, dobří synové často bývají i dobrými manželi.
Nicméně vliv výchovy a rodiny nelze přeceňovat, do hry vstupuje dědičnost (kdy se v našem genotypu mohou objevit vlohy získané po pradědovi, který umřel dávno před našim narozením), dále okolnosti nitroděložního vývoje, porodu, traumatické zážitky z dětství, vliv mikroskupin, jejichž jsme byli či jsme členy...
Někdy dokonce příliš těsný vztah syna s matkou jeho partnerský život ovlivňuje negativně...
Prostě - šedivá je teorie, zelený je strom života!
Nový komentář
Komentáře
moc krásný článek ze života
můj muž byl spíš opak,ale je příklad toho,že to tak nemusí u každého chlapa i zůstat,že se to dá asi naučit,prostě jsem si ho k tomu vychovala
,obrátila k sobě samé...,tím že jsem se k němu jako tuleň chovala já 
je tak i nyní on ke mě,takže ano nyní mám i já doma tuleně 
Za jedno mám asi muže jak říkáte tuleně a zrovna tak i náš syn je dle toho co vidíme tak je taky tuleň a to nejen k dětem ale i k manželce.
Jsme rádi, že se tak chová.
fefule — #48 Plno žen dělá tu chybu, že se po narození dítka ňuňá jen s ním. A manžela všelijak odbývá a odstrkuje. Kolikrát si to ani ty ženy neuvědomují, jak to může být pro muže těžké, když jsou sice živitelé rodiny a byli by se ochotni pro manželku a dítě rozkrájet, ale jaksi to nikdo neoceňuje a jsou vysloveně na vedlejší koleji. To pak brzo chuť na něžnosti přejde, není-li ta odezva...
A druhý průšvih může nastat, byl-li pán u porodu. Ovšem to se dá všechno řešit. Utéct z manželství kvůli tomu, že pán nedbale líbá, to mi přijde poněkud dětinské. 
fefule — #48
Já bych tuleně moc brala, a kdysi takový i býval. Ale s těhotenstvím to padlo, teď mě ne málem, ale vůbec nevezme ani za ruku, povinnou pusu na rozloučenou odbude tak, že je mi z toho do breku. Pomalu docházím k rozhodnutí, že sama budu míň sama, než žít vedle rampouchu. Jen doufám, že syn se v tomhle nepotatí - jinak může, tatínek je krásnej inteligentní chlap. Ale tohle nějak už nejde vydržet :´(
Eliana — #36 Recyklujem jenom flašky, to se nekazí a dokud to nikdo neodšpuntuje, tak ani neubývá
Jednoho tuleně mám doma, sice to ještě jde, není to tak hrozné. Jo a výchovou matky to určitě nebude. Jeho máma se s ním vůbec nemazlila a vychovával ho dědeček. Máma mu jenom celý život vyčítala, že svým narozením jí zkazil život. A měl z toho dost deprese. Změnila jsem to až já svým postojem k jeho matce a vysvětelním, že radší žádná máma, než taková, jakou má. Teď jsem jeho rodina já a moji rodiče a už je v pohodě.
peetrax — #44 Jo, třeba vystudovaná... v Plzni
"Dobré matky mívají dobré syny, dobří synové často bývají i dobrými manželi." - to řekla psycholožka, pravděpodobně teda vystudovaná?
heligona — #42 ...taková smůla, chtěl jsem jich pár kapesních koupit kamarádkám k Vánocům..
Eliana — #41 Takový vánoční tulenci by se mohli vyskytovat na vánočních večírcích... a zadarmo
heligona — #39
...kdybys našla e-shop s vánočníma tulencema,kožešinové i bez ...určitě dej vědět!
heligona — #39
Laura.xy — #38 To není milenec, to je jenom tulenec. To přece nemůže vadit
Manžel se netulí, tak jsem si pořídila psa (na děti mi chybí dostatečně pevné nervy). Tulící milenec mi nebyl povolen...
ToraToraTora — #35 Eliana — #36 se dívám, jak jste se dostaly od tuleňů až pod vánoční stromek
Brácha před pár lety dával celé rodině ty nejkýčovitější dárky, na který si vzpomenul. Nejhorší bylo, že jsme při rozbalování prvních 3 mysleli, že to myslí skutečně vážně. Tak jely děkovné přetvářky, jak je to FAKT hezký apod. no a po rozbalení extra hnusnýho obrázku s třpytkama to nevydržel a začal se smát, tak jsme si hromadně oddychli a mohli jsme se bavit tím, jak odporný dárky vybral
ToraToraTora — #35 aspoň, že tak :-))) Vloni, kvůli krizi frčelo v Británii recyklace dárků...ikdyž to jsou kolikrát kuriozity, co se u nás sejdou napříč rodinou :-))
Eliana — #34
Dostala ho kámoška
ToraToraTora — #33 ...no a jak to dopadlo nakonec, z parfému se stal osvěžovač na wc?