Tak v tom máme, myslím, všichni jasno. Nemá. Dnes tedy zamlžíme i tuto oblast.

Zkouška pohorky v akváriu
Maturita na střední pedagogické škole se skládá z praktické a teoretické části. Nejdříve nás nasadili do mateřské školky. Zde jsme byli vystaveni účinkům dvaceti dětí. Kdo viděl ve výloze s goretexovou obuví tlakovou zkoušku pohorky v akváriu, ví, o čem mluvím.

Dále byly vyklizeny dvě třídy a část tělocvičny. Praktická zkouška zahrnovala také tělocvik, hudební a dramatickou výchovu dle výběru. Někteří se rozhodli překonat zkoušku pomocí metání kozelců. Jiní se dramaticky převlékli za někoho jiného a doufali, že proklouznou kolem poroty zcela nepozorováni. Část z nás se musela vydat severní stěnou - maturita z hudební výchovy. To víte, výtvarku neotevřeli. Kotoul vpřed je poslední gymnastický prvek, který jsem zvládla. A dramatické umění... mi zavřelo své brány v momentě, kdy po mně zaskakující profesor chtěl otevřít čakru někde hluboko pod teplákama...

Do Rokycan cesta daleká...
Zatímco na základní škole jsme zpívali Skalastepídivočinou, středoškolská hudební výchova vyžadovala i hru na klavír, flétnu, kytaru a hudební nauku. Před praktickou zkouškou ze hry na hudební nástroj jsme orosení až na zadku čekali před třídou rychle přebudovanou na koncertní síň. Jako na potvoru přišla hromada obecenstva a pozván byl i pan Rokl. Asi půlhodiny před začátkem jsem zjistila, že pečlivě vybrané noty jsem položila na stůl doma a ty zbylé mám s sebou. Vymámila jsem ze spolužáka kolo, naskočila na něj ve svém působivém kostýmku a spurtovala k budově nového internátu, kde jsem tou dobou bydlela. Vychovatelka zamkla hlavní vchod a odešla na oběd. Nový internát byl klasický panelák s balkony u kuchyněk. Vylezla jsem po balkonech do našeho 4. patra, v kuchyňce se naštěstí větralo, sebrala v pokoji noty a mazala zase zpátky ke škole. Abych pravdu řekla, ten den sněžilo, ale nečekám, že tomu uvěříte.

Samotná zkouška byla děsná. Mám trému, i když jdu s odpadkama, což teprv toto... Na flétnu jsem to nějak odkroutila, ovšem hra na klavír - byla pro porotu větší zkouška než pro mě. Finále přišlo s kytarou. Vybrnkávání "Jede, jede poštovský panáček" probíhalo za vydatné podpory publika ve stylu: C!
                                                       Ukazováček dolu!
                                                       Pryč prostředníček!
                                                         Fis!

To byste nevěřili, jak dlouho to trvalo do Rokycan...

Hlavně vyslechnout porotu!
Asi po měsíci oddechu došlo na teorii. Ještě teď vidím, jak si profesorka hudebních dějin bere můj umolousaný papír z potítka a cosi tam zaškrtává. Strašně dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že mám mluvit jen o těch podtržených jménech :o). Ovšem část b - předvedení orffovského mobiliáře, tu nezapomenu nikdy! Dlouhý stůl s bílým ubrusem, deset vážných profesorských tváří, já a košíček těch dřevěných blbinců, které jeden po druhém vytahuji s komentářem: "Tak tohle je hříbeček, cink!"

Ještě dojemnější byla psychologie a pedagogika, neboť jsem dostala otázku Hry a hračky. Co si víc může takový dětina jako já přát! Zjevně téma nadchlo i utrápenou komisi, protože mě ani nenechali domluvit a jeden přes druhého mi nadšeně líčili, jaké měli mašinky, pokojíček a řehtací plechovou zebřičku, když byli malí!

Nebudu už dál zdržovat. Ukázalo se zkrátka, že je třeba všechny ty lidi v porotě hlavně vyslechnout. To byste nevěřili, co všechno mi navyprávěli, když jsem se snažila jim říct něco k otázce z dějin a literatury.

A co váš boj na potítku? Máte se také čemu smát? Nebo vaše vlastní vzdělávací cesta je lemována nejen úspěchy, ale i dřinou a pílí, o jaké se mi může jenom zdát?