Původně jsem myslela, že téma dne je prádlo špinavé a že budou historky typu Jak jsem odstraňovala modré jídlo z bílého kašmírového svetru za 800 euro..... a ejhle, spoďáry.

Mám jeden roztomilý zážitek. Než jsem přikynula po kortikoidech, nebo co to ksakru bylo, tak má hruď oplývala velikostí B, což mi připadalo jako horní hranice snesitelnosti... a vlastně mi to tak připadá doposud. Jenomže já a trendy jsou dvě mimoběžné záležitosti, takže to, že podle módních plátků a sortimentu v obchodech by každá žena měla vypadat, jako by měla na hrudi dva volejbalové míče, mi připadá jako pěkná pitomost.

Jenomže koupit podprsenku pod velikost E, která není vylepšená centimetrem molitanu nebo aspoň nějakým armováním, aby to bylo aspoň tvrdé jako volejbalové míče, když už to není tak velké, je úkol takřka nadlidský. Když se člověk nespokojí s něčím černým nebo bílým, ale touží po něčem zajímavějším, tak je asi duševně chorý...

Jednou se mi rozpustila poslední slušná podprsenka, takže jsem vyrazila do obchodu. Nebyl to úplně levný obchod, takže jsem očekávala obstojný výběr a obstojný servis. Obcházela jsem regály, hledala něco, co by nemělo tu vrstvu čehokoli navíc, tak to byl nějaký model ke krku, nebo bych si pod takovou podprsenku musela vzít těch pověstných šest svetrů a otep slámy. Ve chvíli, když už jsem usoudila, že se cestou domů stavím v železářství, koupím si stříbrnou montážní pásku... ke mně přistoupila prodavačka, jak že mi může pomoct. Když jsem požádala o něco ve velikosti 80B, co by nebylo ani trochu vycpané, vytvrzené, vyztužené a podložené, prodavačka neřekla něco jako Ano, Jakou barvu nebo Hned vám ukážu. Prodavačka mi sklouzla pohledem na hrudník a zeptala se:
„Proč?"
„Prostě bych chtěla podprsenku. S kosticema, ale bez molitanu a podobných věcí."
„Tahle je jenom trochu podložená... co vy na to?"
„Nechci ani podloženou. Jednoduchý elastický materiál bez čehokoli ostatního."
„Ale... dyť máte jenom béčka, jak to, že nechcete vycpanou?"
„Nechci se vycpávat."
Prodavačka se na mě podívala, jako bych právě přijela do obchodu v Lunochodu.
„Ale každá ženská, která má jenom béčka, si bere takový. Zkuste tuhle, ta vypadá pěkně do výstřihu."
„Promiňte, vy jste mě nepochopila. Já nechci vycpanou podprsenku. Máte nějakou v mé velikosti, která není ničím, ale opravdu ničím vycpaná, vyztužená, vypodložená nebo jinak vylepšená?"
„Vy fakt nechcete vycpanou? To byste ale měla chtít," triumfovala prodavačka.

Předvedla jsem to, čemu se v baletu říká detourné a v civilu otočit se na patě, a odešla jsem. Ne do železářství, ale na panáka.

Podotýkám, že teď se opravdu ani trochu nepyšním velikostí 80C a problém vycpanosti zůstává tentýž. Ještě něco hormonů a třeba se za pár let dostanu někam k H. To už mi snad nebude nikdo vnucovat Wonderbru s extra náplní.
Ach jo.
Gentiana
Milá Gentiano,
a to si představte, že já taky nechci vycpanou, a mám dokonce „áčka".
To by tu prodavačku rovnou kleplo.
Reklama