Když ještě byla moje dcera menší, četly jsme si knížku V. Klimtové Ze života domácích skřítků. Představovaly jsme si, že u nás doma taky bydlí ti milí Cupitálkové a Bambulkové. Časem jsem ovšem nabyla přesvědčení, že v našem bytě přebývají docela jiní skřítkové, než ti z pohádky. Takoví malí zlomyslníčkové.

Bezpečně tedy vím o třech. Ten první obývá okolí pračky a koše na špinavé prádlo. Říkám mu Fuseklík jednonohý. Způsobuje mizení ponožek, zvláště pánských. A tak mám díky němu šuplík plný lišek (lichých ponožek) a čekám (marně), kdy se k nim najde ta druhá. Nenajde, jak by mohla, když ji nosí Fuseklík. Ačkoli ... Tak mě napadá, jestli si natahuje na nohu ponožky mých synů, tak to snad nemůže být skřítek. S takovou sloní nohou? Že by ponožku používal k jinému, mně neznámému účelu? Ke všemu ještě je velmi mazaný: z páru, kde jedna byla děravá, si zaručeně vybere tu druhou.

Druhý skřítek bydlí v ledničce. Je to Mlsoň ledničkový. Kdykoli objeví nějakou dobrůtku, hned se do ní pustí. Je-li lahůdka zabalená do papíru, zanechává ho po sobě mastný jako důkaz. Vyhýbá se syrovým potravinám, mléčným výrobkům, zelenině. Nejvíc mu chutnají majonézové saláty, šunčička, párečky, prostě různé mlsy. Zpočátku jsem podezírala ze žravosti někoho z rodiny, ale když se při opakovaných výsleších všichni dušovali, že oni teda opravdu ne, a co si o nás myslíš ?, pojala jsem podezření na Mlsoně. Jen mám o něj trochu strach. Při takovém nezdravém způsobu života nám dlouho nevydrží. :-)

Nejrafinovanější je skřítek třetí, no vždyť je to taky ženská, Lejstrovka šantročilka. Specializuje se hlavně na důležité papíry, ale nepohrdne ani tužkou, peněženkou či klíči. Potřebuji se třeba podívat na jednu smlouvu, jdu do šuplíku, vím, že tam určitě je. Hledám, hledám, není! No, možná bude v tom druhém šuplíku... ve třetím? Marnost nad marnost! Postupně začínám hledat i na místech, kam bych ten papír nikdy zaručeně nedala., v knihovně, v prádelníku, mezi hrnci... Zmožena klesám do křesla. Z práce přichází můj muž. „Co se děje?“ zděsí se při pohledu na mě. Líčím mu své trampoty. Otevírá první šuplík, vytáhne smlouvu a povytáhne obočí: „A co je tohle?“ Je mi to jasné! Byla to ona! Lejstrovka! Ztopila smlouvu, celé odpoledne se mi pošklebovala, ale teď ji zase vrátila!

A teď mi, prosím, poraďte, co se s nimi dá dělat? Máte je doma taky?  

Reklama