Jestlipak se ve vašem bytě, nebo třeba jen v šuplíku, nachází nějaká ta památka po rodičích, případně po prarodičích? Nebo považujete staré věci kdysi patřící vašim příbuzným za krámy? Dnešní téma bude o památkách. Velkých, malých i těch úplně nepatrných.
Stará dobrá „Veritaska“
Památku po rodičích „naštěstí“ ještě uchovávat nemusím. Jsou oba živí a zdraví a dojímat se nad různými předměty „...to bylo maminčino, to měl rád tatínek…“ nemusím a doufám, že ještě dlouho nebudu.
Mám však v bytě památku po babičce, při pohledu na níž si nelze nevzpomenout.
Je to starý šicí stroj Veritas. Pamatuji si, jak mě na něm před mnoha lety učila šít, a já se ne a ne naučit šlapat správně do rytmu a k tomu ještě točit kolečkem. Když jsem se to naučila, moje radost z prvního ušitého polštáře do kočárku pro panenky byla nebetyčná.
Když jsem se vdala a narodil se nám syn, babička mi šicí stroj darovala se slovy, že ona už na šití stejně nevidí a mně se může hodit.
A že se hodil! Za socialismu nebyly k dostání žádné dětské rifličky, a tak jsem z mých a manželových riflí ušila synkovi první džínovou bundičku i rifličky, pak jsem našila plno záclon a závěsů, no šila jsem a šlapala (tedy na té Veritasce) až do úmoru.
Přešly roky a babička zemřela. I já jsem už s šitím dávno přestala.
Stará dobrá Veritaska stojí majestátně v koutě obýváku, ovšem ne jako stroj k využití, ale jako dekorace. Přežila s námi nespočet stěhování, u kterého si chudinka vždycky vyslechla, jak je těžká a kdo se s ní má tahat. Obzvlášť když nebyl v domě výtah.
Nejednou se mě kamarád stěhovák zeptal: „A nechceš ten starý krám už konečně vyhodit?“
Krám? Vyhodit? To není žádný krám! To je památka po babičce, na babičku a koneckonců i na moje první šicí (a šlapací) úspěchy.
- Máte doma také nějakou památku po mamince, po babičce, po tatínkovi, po dědečkovi, po tetě, pratetě…, na kterou nedáte dopustit?
A nemusí jít o velké věci. Ale třeba i o prstýnek, náramek, knihu, památník…
Pište a klidně posílejte i fotografie (nejvýš dvě)
Budu se těšit
Téma dnešního dne: Památky po (pra)rodičích
redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
Jednu z pisatelek odměníme pěkným dárkem: Kriminálním románem autorky Gillian Flynnové: Temné kouty a k tomu přidáme i antiperspirační krém Rexona.
Nový komentář
Komentáře
Čím větší reklama, tím cennější památky mám.
Trefa:znam ji dobre tuhle pamatku ,ale mam uz modernejsi.
Ufff máme plný dům starožitností ( je to jedno velké muzeum :-D ) - psala bych to tu do rána :-)
Mám ruční mlýnek na kávu a stále funkční.
mimo fotek, nemám žádnou památku
Singerka po starých rodičov je u dcéry - ja som nemala pre ňu miesto
Nestihla jsem napsat příspěvek, tak alespoň sem.
Schraňuji po svých předcích to co zůstalo. Po milované babičce, které jsme, ale asi ke konci života ublížili mám také šicí stroj a kuchařku.
Šicí stroj je Minerva a babička říkala, že ho dostala k 16. narozeninám. Tudíž je dneska šicímu stroji....74 let. Bohužel teď tedy stojí v garáži. Ale až doděláme prosrtory v domku, bude mít lepší místo. Dočká se opravy a zušlechtění a určitě bude někdy i šít.
Kuchařka je kniha z 50. let. Líbí se mi jak na nejfrekventovanější straně se šlehanou bábovkou je celá pocákaná těstem
Dost často se vracím ke starým dobrým českým receptům. kdepak nějaké exotické ovoce a kdejaké koření....česká klasika z našich luhů a hájů je nejlepší. 
Kdo by neměl něco po rodičích jako památku....
Starou Singrovku mám také a plno dalších věcí, nejvzácnější jsou asi velké hodiny z 19. století.
Já myslím, že skoro každý má něco co je jeho srdci milé.Různé věci se předávají z generaci na generaci.
U nás se po generace dědí krásné zlaté náušničky pro malou holčičku. Nosila je babička,mamka,já a bude je nosit moje dcera,jestli nějaká bude //zena-in.cz/images/smiles/sml16.gi... momentálně čekám chlapečka,tak náušnice ještě musí vydržet //zena-in.cz/images/smiles/sml16.gi...
Po mamince mám starou Singrovku, ale šlape stále