Souhlasím s redakcí, že láska má milion podob... Například i taková platonická láska dokáže úplné zázraky, a co víc, dokáže život člověka obrátit vzhůru nohama...
....dokáže člověka přinutit dělat věci, které by normálně – „se střízlivou hlavou“ – nedělal.
Se svým přítelem žiji téměř pět let.
Máme se rádi, vážíme si jeden druhého a mimo nepatrných hádek mezi námi nikdy nebyl žádný konflikt, či žádná vážná prasklina.
Před dvěma měsíci jsem nastoupila do nového zaměstnání a můžu vám říci, bylo to peklo. Práce mě bavila, to ano, ale můj šéf byl (a stále je) neuvěřitelný pes.
Nikdy nevíte, s jakou náladou přijde do práce, nikdy nevíte, kdy mu přeskočí v hlavě a seřve celé naše oddělení. Je to nevyzpytatelný člověk a já z něj mám strach.
Občas jsem se s ním i „chytla“ a hádka s ním je hotový očistec. Když se dostane do afektu, nezná bratra a kolikrát vysloví věci, za které se nám následně omlouvá...
Jenže mně se v poslední době hlavou honí dost podivné myšlenky. Myšlenky, kterým nerozumím a ze kterých mám strach.
Ve snech se se šéfem miluji...
Když masturbuji, vždy si představuji šéfa...
Když se miluji s přítelem, představuji si, že mě líbá a miluje šéf....
Několikrát jsem tyto dotěrné představy snažila odehnat, ale vždy se vracejí.
Aniž si to uvědomím, mám je zase v hlavě!
Přitom šéf není žádný playboy! Je mu hodně přes čtyřicet let (skoro padesát) a soutěž krásy by jistě také nevyhrál. Přesto mě ty představy „o něm“ doženou doslova k extázi.
Jemu jsem samozřejmě nikdy nic nedala najevo, stejně jako příteli. Vlastně tento dopis je má první zpověď o mých snech a představách.
Myslím, že bych ani ve skutečnosti s ním spát nechtěla – tedy myslím, jistá si tím nejsem, ale především se chci zbavit těch fantazií, jenže mi to opravdu nejde....
Je to normální?
Je normální, že mě vzrušují erotické sny o člověku, kterého vlastně ani nemám ráda a bojím se ho?
Chci se toho zbavit, ale nevím, jak na to. Přemlouvání a hlídání sama sebe nepomáhá. Někdy mám pocit, že mě ty představy skutečně ovládají a manipulují s mým životem. Nemám je, nemám sebe pod kontrolou.
Zažil jste někdo něco podobného? Ráda bych věděla, jak najít cestu z tohoto začarovaného kruhu.
Nový komentář
Komentáře
Romy..je to uplne normalni..ve snech se ti totiz zda o vecech co si bud v podvedomi prjes a nebo to,z ceho mas obrovsky strach..aspon psycholozka nam to na prednasce rikala.. Tak ti preju hezci sny..
pa
Fiona: to mně, když bylo šestnáct a byli sme se třídou sjíždět berounku, nějakej ožrala v hospodě přemlouval, ať si sundam plavky! to už nebylo tolik normální... bylo mu tak šede..
tak ty máš prostě představy někoho, kdo by byl na tebe přísnej. je to ok. časem to vyšumí... 
Romana: myšlenky sou myšlenky a nejsou to činy. neměj z toho takovou hlavu _ kolik pubertacek asi v posteli radši vidí Bradda Pitta než toho svýho?
Fiona:
Taky bych řekla, že je to normální, určitě to není nemoc ani úchylka
Ale těžko říct, co s tím, když tě to tak obtěžuje... Jediná cesta asi bude naučit se s tím žít, nějak se s tím srovnat, netrápit se tím. Protože představy si člověk nemůže zakázat, to nefunguje...
Já si myslím, že to normální je. Asi to vychází z podvědomí, z něčeho, co si možná Romana ani neuvědomuje. Ale jak se toho zbavit, to nevim.