Kdo sleduje Masterchefa na Nově a zároveň poctivě čte náš magazín, tak tuší, že s rekapitulacemi jednotlivých dílů jsem trošku pozadu. Všechno napravím a dohoním, takže poctivě čtěte.

chief

Skončili jsme v okamžiku, kdy skončily castingy a porota rozdala 50 bílých zástěr, těm nejlepším amatérským kuchařům. Jestli jsou opravdu nejlepší nebo v některých případech jen dobří a divácky zajímaví, to se asi najisto nikdy nedopátráme. Každopádně já jsem byla mezi nimi a jsem fakt nejlepší :-)

Do Bratislavy, na vyřazovací kola s názvem Velké síto, nás dojelo asi 47. Někteří se rozhodli nepodepsat smlouvu s produkční společností a v soutěži nepokračovat. Během tří dnů, které jsme strávili v krásném bratislavském hotelu a na letišti ve vesnici Kuchyňa, bylo vybráno dvacet postupujících soutěžících, kteří svou obyčejnou bílou zástěru vyměnili za tu s logem Masterchef.

Zážitek to byl skvělý, neopakovatelný a netradiční. Vyzkoušeli jsme si natáčení reality show, nekonečné čekání za různé záběry, rozhovory, vaření. Výborně jsem se najedli díky cateringové společnosti, poznali se s výbornými šéfkuchaři a vyzkoušeli si práci pod tlakem. Nevěřila bych, jak velký stres budu v soutěži zažívat, jak moc mi začne na účasti záležet. Dala jsem do toho všechno a jela jsem opravdu naplno.

První den, pondělí, v sedm hodin ráno jsme odjeli z hotelu na letiště. Tam jsme krájeli cibuli. Bylo vyřazeno prvních sedm soutěžících. Několik hodin a několik kilogramů nakrájené cibule. Naštěstí jsme pracovali venku, vítr pofukoval, takže odpadlo nepříjemné slzení, které mě provází pokaždé když cibuli krájím doma. Chvíli svítili sluníčko, chvíli lilo jako z konve. Nejsem přeborník v krájení cibule, nože byly obrovské a ostré. Skvělá škola života. Po tomto úkolu i doma krájím cibuli jako stroj. Zbylo nás čtyřicet, rozdělených na dvě skupiny.

Moje skupina po několika hodinách čekání nastoupila asi v pět hodin večer na samotné vaření. Po mnoha hodinách na nohou už jsme měli problém stát na nohou, natož ještě přemýšlet jak se zhostíme svého úkolu. Během hodiny uvařit jedno jídlo, kde bude hlavní hrdina kuře a téma bude léto. Z kuřete jsme mohli použít cokoliv, k tomu si vybrat další suroviny.

Rozhodla jsem se pro kuřecí prsíčko s kůží, šťouchanými brambory s jarní cibulkou a anglickou slaninou a velouté omáčkou. Je to typicky letní jídlo? Ne úplně, ale i v létě jsou dny, kdy potřebujete zahřát. Všechno se mi povedlo přesně podle plánu. Riskla jsem rychlovývar z kuřecích kostí a masa a povedlo se. Za třičtvrtě hodiny byl vývar celkem silný a jako základ pro omáčku dokonalý. Kuřecí prsíčko jsem opekla, křupavá kůžička a šťavnaté maso. Skvělá volba. Stihla jsem všechno dokončit jen tak tak a už jsem netrpělivě čekala na to, co na mé snažení řeknou profesionálové.

Uspěla jsem. Mé jídlo bylo ohodnoceno jako jednoduché, ale výborně dochucené a skvěle chuťově ladící. Měla jsem radost a byla na sebe pyšná. Příště by to chtělo jen více kreativity. To snad dám!

Z dvaceti soutěžících porota vybrala pět nejhorších jídel. Jejich kuchaři ihned opustili soutěž. Dalších pět mělo jídla tak výtečná, že ihned dostali postupující zástěru a měli jistý postup do top dvacítky. Nebyla jsem mezi nimi a čekalo mě další vaření ve středu.

V úterý vařila druhá skupinka dvaceti soutěžících. Mezi nimi i má kamarádka Petra Lišková. Za úkol dostali svůj první Mystery Box. Tedy tajemnou bednu, pod kterou se skrývají suroviny, ze kterých musí něco výborného uvařit. Krásná hovězí svíčková, chřest, smetana, máslo, čokoláda, fíky, jahody a další lákavé suroviny. Stejně jako my, měli na svá jídla hodinu času.

Z tohoto kola za dramatických okolností vypadnul Tomášek Lyga, která dostal při castingu svou druhou šanci. Porotcům se nelíbilo jeho pošírované vejce se spálenými kousky anglické slaniny. Byl vykázán z kuchyně ven, musel hned sundat zástěru a soutěž opustit. Další čtyři soutěžící ho následovali, dalších pět soutěžících získalo zástěru Masterchefa a postoupili opět rovnou do top dvacítky. Zbylých deset se přidalo k našemu středečnímu vaření.

Ve středu byl náš úkol trochu netradiční. Ráno nás autobus odvezl k supermarketu Billa, kde jsme si měli utvořit dvojice, které budou spolupracovat. Vybral si mě Patrik Janko, který jakoby z oka vypadnul mému bratrovi. Každá dvojice si domluvila dvojchodové menu, na nákup surovin jsme dostali dvacet euro a pět minut času. A už to fičelo. Domluvili jsme se na rýži s lososem a rajčatovou salsou a dezertu, kterému se říká vtáčie mlieko. Našli jsme dokonce souvislost, mezi těmito jídly.  Já jsem takto upraveného lososa znala z Francie a Patrikův dezert je hodně podobný francouzskému dezertu  île flottante.

První zrada na nás čekala už v obchodě. Losos nebyl. Nahradili jsme ho pstruhem (připadala jsem si trochu jako Babica), u kterého mi Patrik slíbil, že ho vykostí. Já jsem si netroufala… Zbytek nákupu proběhl bez problémů a mohli jsme jet vařit.

U kuchyňské linky jsme se celou dobu skvěle doplňovali, spolupracovali a všechno běželo jako na drátkách. Patrik vykostil rybu, já jsem spařila rajčata s naříznutou slupkou a nakrájela je na kostičky, dala vařit rýži. Patrik se pustil do dezertu, já do ryby. Čas neúprosně prchal a Patrikovy vyvřelo mléko. Chyba, která už v časové tísni nešla napravit. Z mléka měl být jemný vanilkový krém, ale místo toho v něm plavou mléčné cucky. Co teď? Patrik zkusil to poslední, co ho napadlo. Našlehal krém metličkou, takže vznikla pěně, přes kterou sražené mléko nebylo vidět.

Ani já jsem neměla poslední úkol bez potíží. Rýže se povedla na jedničku, rajčatová salsa byla skvěle dochucená, byla jsem spokojená. Rybí filetu jsem nechala na závěr. Když kolem procházel Radek Šubrt, poradil mi, že tenkou pstruží filetu krásně připravím, když na pánev dám pečící papír, který lehce potřu olivovým olejem a jen lehce opeču. Ano, skvělý nápad! To by se mi ale při sundávání na talíř nesměla kůže přilepit k papíru a sloupnout se. Ach jo! Ale zamaskovala jsem to a mohli jsme servírovat.

Závěr nebudu dlouho natahovat. Neprošla jsem. Patrik ano. Prošla i má kamarádka Petra, tak mám alespoň komu držet pěsti. A vy taky :-)