Někdejší ochranná a prosperitní funkce masek zanikla proměnou životního stylu, nezávislosti na vlastní zemědělské produkci a v neposlední řadě oslabením církevního vlivu.

Magický a symbolický základ se vytratil, maškarní obchůzky a zábavy přestaly být obřadem a staly se hrou.
Masky přestoupily z lidových obřadů do masopustního reje, a některé se staly dokonce jeho základem.

V každém kraji se uchoval specifický kolorit maškar a nemůžu zde jmenovat všechny, ale pojďme se podívat alespoň na ty, které se v masopustních průvodech objevují nejčastěji.

Jaký je jejich původ a význam.

Důležité místo jako kult plodnosti zaujímá nevěsta a ženich, Manka či Dorka s dítětem a cikánky s kočárkem.
Představení žen bývá jednoznačně parodické. Za staré baby, konkubíny, cikánky, nevěsty a svobodné matky se převlékají většinou muži.

Konec zimy či smrtelnost člověka  připomíná přeneseně maska smrti s kosou.
Bývá oblečena v bílé plachtě s papírovou škraboškou a spolu s kostlivcem vyjednává a kupčí o prodloužení či zkrácení života.
Někdy bývá doprovázena lékařem a katem a stává se jádrem mnoha vtipných scén.

Masky židů byli ztotožňováni s postavami hadrníků, pochodujících obchodníků s pytlem na zádech, s homolovitými klobouky či v černém kaftanu.
Mluví, jednají a nabízejí.

Existuje ještě jeden typ židů, kteří jsou zakukleni v textilních nebo kožešinových kuklách opatřených křídly. Jsou to vlastně dědové, předci.
Jejich symbolika přesahuje hranice reálné skutečnosti a vytváří iluzi antisvěta.
Zastávají obvykle roli soudců.

A co by byl masopustní průvod bez zvířecích maškar?
Medvěd, koza, kůň, kohout, čáp většinou symbolizují mužskou plodivou sílu.

Medvěd s medvědářem je tradiční dvojicí jako kůň a sedlák. V dřívějších dobách měl tancem a ustrojením zajišťovat bohatou úrodu lnu, konopí a ovsa a výškou skoku ovlivnit vzrůst těchto plodin.
Medvědí tanec také symbolizoval plodnost lidského rodu.
Dnešní pochůzky s medvědem u nás ustrnuly na roli cirkusové atrakce, stejně jako vystoupení šimly-velké kobyly.

Maska koně je vůbec nejtypičtější zvířecí maškarou v Čechách.
Má několik podob, bývá dvounohá nebo čtyřnohá.
Buď ji představují dva masopustníci přikrytí plachtou: jeden drží na holi koňskou hlavu, druhý, shrbený má vzadu ocas z konopí nebo žíní.
Druhý typ je nejčastěji zhotoven z obručí na síta, která se nosila na ramenou přikrytá plachtou, různě pomalovanou.
Vodil je sedlák nebo paňáca s pytlem na zádech a za provedenou drezúru byli odměňováni ovsem nebo jinými dary.
Malé kobyly s jezdcem, nejčastěji husarem, měly kromě komického tance ještě imitovat oplodňování žen a děvčat.

“Lidové" tvořivosti a fantazii se meze nekladou.

Do masopustního veselí se postupně zapojovali i  představitelé různých živností a řemesel s nářadím i výrobky, jako jsou řezníci, policajti, fotografové, myslivci, holiči atd. a tropili si z přihlížejících i aktérů masopustního průvodu žerty, přímo úměrné vypitému alkoholu.

A co vy, nemáte také chuť skrýt se za anonymitu masky a jít si zařádit do masopustního reje?

Viděly jste někdy „pravý“ masopustní průvod s tradičními figurami?
Nebo jste se ho dokonce zúčastnily?

Napište nám.

 

Více o historii masopustu ZDE

TÉMATA:
KRÁSA