Milá redakce, dovolte, abych se také podělila o svoje zážitky z cestování. Miluji moře a poprvé jsem ho spatřila před dlouhými 36 lety, ve svých osmnácti, kde jsem byla se školou v kempu pod stanem ve vesničce Kitenu. Byl to pro mě tenkrát velký zážitek, ale po letech, kdy jsem poznala i jné země a jiná moře, mě Bulharsko už nelákalo.
Přesto jsem se letos nechala zlákat řečmi "Bulharsko už není to co dříve" a odjela jsem na stejné místo, snad, abych mohla srovnávat. A opravdu. Už to nebyl pouze kemp a pár domů, ale hotely jeden na druhém a spousta lidí na plážích a vše s tím spojené. Vůbec jsem to místo nepoznávala. Ale pěkně od začátku.
Po vystoupení z letadla nás čekalo nejedno překvapení. To první bylo, že náš kufr se mezi ostatními na pásu vůbec neobjevil. Až po dlouhé době, kdy už ostatní cestující čekali nacpaní v sauně přistaveného autobusu a nejspíš nás proklínali, kde jsme tak dlouho, se objevilo na páse něco, co připomínalo náš kufr. Byl zbaven ochranné folie, rozpáraný a s rozbitým zámkem. Evidentně se do něho někdo stačil dostat, ale v příletové hale už nebyl nikdo, na koho bychom se mohli obrátit, tak nás napadalo zkusit to u naší delegátky. Ta nám však oznámila, že pokud jsme nereklamovali kufr v příletové hale, že už se s tím nedá nic dělat. Takže jsem nasedli k ostatním do "klimati zovaného" neklimatizovaného autobusu, kde už nebylo žádné místo k sezení a vyjeli směr Kiten. Delegátce se ještě podařilo sjednat pořádek a sehnat volná místa pro nás a naše přátele. Přesto, že jsem seděli rozházeni po autobuse, alespoň jsme seděli, protože delegátčina ujištění ještě chviličku a už tam budeme byla sice dost častá, ale cesta trvala na to vedro příliš dlouho. Celou cestu jsme přemýšleli o tom, co nám bude na dovolené chybět.
Po příjezdu do hotelu Kamenec nás čekal uvítací balíček místo večeře. Další rána pod pás. Kousek okoralé veky, v ní vmáčknutá sušenka, plátek špeku a sýra, na kterých bylo znát, že na nás celý den čekal balíček na pultu recepce. Po příchodu na pokoj, kdy jsem se ujistili, že nám alepoň nic nechybí a vyvětrali zápach z odpadů v koupelně, který se linul celým pokojem, jsme byli vděčni alespoň za klimatizaci a slušný výhled na hotelový bazén, pokud jsme se dívali dolů. Pokud by jste se dívali před sebe, viděli byste rozestavěný hotel a další hotely natlačené na sobě, mezi nimi proluky plné plevele a odpadků. Samotný hotel byl ovšem slušný. Hůř e na tom byli naši přátelé, kteří bydeli na druhé straně hotelu v prním patře nad parkovištěm s výhledem nikam. Je zajímavé, že katalogy CKi hotelové letáky mají nafocený hotel o samotě jen v zeleni stromů.
Druhý den jsme se vydali na pláž. Příjemné bylo, že byla jen pár kroků od hotelu, nepříjemné , že byla nacpaná k prasknutí a pokud jste neměli zájem o pronájem slunečníku a lehátek, plavčík vás z ní vykázal pryč . A to jsme opravdu nepřijeli na pláž jen ležet, takže jsme celý den raději trávili ve vodě. Druhý den jsme se vydali na obhlídku. Okolí by bylo opravdu pěkné, i příroda, kdyby se neválelo všude plno odpadků a lidé nepoužívali prostory kolem pláže a zvláště útesů jako veřejné WC. To má na vině i to, že podobné slušné zařízení na pláži chybělo. Cesta na protější pláž z Kitenu do Primorska po silnici byla sice lemovaná toaletn&iac ute;mi papíry a dalšími nechutnostmi, kousali nás komáři a ovádi, ale cíl stál za to. Nádherná pláž s minimem lidí, krásné čisté moře, vlny, nádherné koupání. Trávili jsme zde zbytek dovolené, na zpáteční cestě využili hezký hotelový bazén. Ten v hotelu Kamenec je opravdu krásný, s čistou průzračnou vodou. Má jednu zvláštnost. Lidé si zde obsadí lehátka už ráno v sedm hodin svými ručníky a třeba se tu celý den neobjeví. Lehátek je málo, hostů mnoho. Výhodou je, že je bazén poloprázdný a dobře si v něm zaplavete.
Stala se nám i další kuriozní příhoda v hotelové jídelně. Jídlo bylo stále stejné, už jste ani na ně neměli chuť, ale manžel dostal virozu a nemohl skoro nic sníst. Dovolila jsem si porušit zákaz vynášení jídla z hotelové restaurace a do ubrousku zabalit čtyři sušenky, které mu odnesu na pokoj. Číšník byl však bystrý a přísný a sušenky mi u výtahu zabavil. Tentýž číšník, u kterého jsem si snad jako jediní v hotelu téměř každý večer objednávali pár sedmiček vína.
Těch kuriozit by bylo více. Například to, že výlety nemají odjezd od hotelu ale z nádraží, které je dobré najít si den předem. Ale to ještě nemáte jistotu, že nasednete do správného autobusu a zavezou vás na ten správný výlet. Ale to už by byl zase jiný příběh. I to, že jsme všichni onemocněli nějakou virozou, manžel i pár dalších hostů si to odbylo už na dovolené, já se z toho dostávám ještě dnes.
Pokud si odmyslíte neustále podmračené obličeje obsluhujícího personálu, všudypřítomný nepořádek kolem hotelu i v ulicích, to, že známku na pohlednici seženete pouze na poště, bylo to asi lepší než před těmi 36 lety. Ale příště poletím určitě někam jinam.
Tuto cestu už bych nikdy neopakovala!
Maryene
Pozn. red. : Text nebyla redakčně upraven
Čas od času koukám mlsně na katalogy některých CK, ale pak mě to vždycky přejde. Vidím, že někdy není ani o co stát... Tak ať se ta další dovolená povede! :)
- Cestujete rádi?
- Čím nejraději?
- Co vás veselého potkalo na vašich cestách?
- Co vás překvapilo?
- Na co nikdy nezapomenete?
- Jaká byla ta nejdelší, nejzajímavější, nejpovedenější cesta?
-
Jakou cestu už byste nikdy neopakovali?
Pište mi na redakce@zena-in.cz
heslo: cesta
Pište, budu se těšit na vaše cestovatelské příběhy, zážitky, povídky, zajímavé fotografie...
Kdo mě dnes nejvíce pobaví, rozesměje, překvapí, dostane krásnou dřevěnou kazetu s šesti druhy čajů Pickwick!
Nový komentář
Komentáře
Já byla v Kitenu asi před pěti lety a nedám na něj dopustit. Bydleli jsme v penzionu s vlastní zahrádkou, na jídlo chodili do malých restaurací, pláž byla čistá - nepřeplněná. Jen vzdálenost od penzionu měřili vzdušnou cestou - když jsem si na to stěžovala po příjezdu v CK, vrátili mi 500,- Kč na osobu. Hned bych tam jela znovu.
V Bulharsku jsem zatím nebyla a ani po tom nijak zvlášť netoužím - a zvlášť po tom, co tam moje švagrová letěla stařičkým Tupolevem..
heligona — #11 No je to hrůza, pokud vím tak z našeho zájedzu měli všichni zaplacenou plnou penzi a tak snad nehrozí, že by tam někdo měl trpět hladem...
oalison — #10 Tohle dělali ve Španělsku mladí němci. Dorazili na snídani s batohama a pak to do nich ládovali páté přes deváté
Trochu se divím, že by na letišti nebylo kde reklamovat poškozené zavazadlo.
A k těm sušenkám... kdyby možná rovnou požádala o jiné jídlo pro manžela, nemusela být potupně chycena i když věděla že jídlo se vynášet nesmí...
Já zase zažila pocit ostudy za Čechy v Chorvatsku. V hotelu byly snídaně formou švédských stolů, byli tam i zájezdy z Francie a Německa. Jediní Češi byli natolik drzí, že si nabrali do zásob bagetky, přímo před zraky ostatních si je rozkrájeli, naplnili vším možným, zabalili do ubrousků... pak ještě v klidu vydatně posnídali a obložené bagety pak odnášeli sebou prý jako svačinu na výlet... radši jme si pak s tehdejším přítelem sedali ke stolu sami...
Byla jsem v 16 letech v Rumunsku a zájezd obsahoval i výlet do Bulharska. Nic moc. Lidé tam jezdí, protože je tam pro Čechy levné jídlo, ale já jezdím k moři kvůli moři.
Možná jsem četla rychle a přehlédla,chybělo něco v tom kufru?
Tak v Bulharsku jsem naštěstí nebyla už dobrejch 10 let a nějak mě to nechybí ;-)
Ale asi bych si stěžovala u cestovky, jestli služby v hotelu nebyly takové, jaké nebízeli, viz např. výhled do stromů versus výhled na stavbu, měli by to napravit, buď přímo na místě delegátka nebo pak nějakou finanční kompenzací..
paviocko — #5 ale to nemá s mentalitou Bulharů nic společného
Dobře vím, proč nejezdím na organizované zájezdy ;-)
To je zvláštní v Kitenu jsem byla asi před třemi roky a pláž byla pěkná a čistá. Měli jsme to asi 500m k moři. Je pravda, že jsme se nespolehli na hotely, ale měli jsme pronajaté pokoje u soukromého majitele, takže pokoje byly čisté a vzdučné s výhledem sice do ulice, ale klidné vedlejší, která ústila na hlavní třídu asi až po 200 metrech, takže tam byl i v noci klid.
A hlavně když jsem to srovnala s pláží v Itálii, kde jsem byla rok předtím, tak úplná lahoda, čistý písek bez zbytků od cigaret. Takže jsem byla spokojená a doteď si myslím že nejkrásnější pláže jsou ve Francii a v Bulharsku.
Já jsem tam byla zhruba před 10-ti lety. Místo manžela jela švagrová a ještě moje dcera. Bydleli jsme v soukromí bez stravy. Takže jsme každý večer chodily na večeři do jiné restaurace a začínaly koňakem, potom moc dobré jídlo a nakonec na promenádě ještě něco dobrého. Stále na to vzpomínáme - jak nám bylo bez chlapů dobře.
je vidět, že se toho v Bulharsku moc nezměnilo
jako dítě jsem tam byla párkrát s rodiči - děs běs, naposledy jsem tam byla v r.1991 s nejmladší dcerou, kladně jsem hodnotila akorát stravu, jinak opět - děs běs
od té doby mě tam několikrát lákaly kámošky, ale já jsem vždycky odolala a jak vidím, tak jsem udělala dobře
Naši v Bulharsku též byli celkem nedávno, protože chtěli jako Maryene zkusit rozdíl tehdy a teď...stejný výsledek