Budu vám vyprávět jeden příběh, který se stal a který mi vzal jedinou kamarádku, na které mi záleželo. Kdysi dávno, je to zpátky asi 4 až 5 let, jsem měla kamarádku, kterou jsem měla opravdu ráda. Hodně jsme toho prožily, navzájem jsme se podporovaly, prožívaly spolu to krásné i to zlé. Nebydlela ve stejném místě jako já, a proto jsme se navštěvovaly, jak jen to šlo. Byla to pro mě taková ta kamarádka, za kterou bych dala i svůj život, a vím, že až s tímto příběhem budu u konce, že mi i po těch letech budou po tvářích stékat slzy.

Jak už jsem napsala, stalo se to někdy před 4-5 lety. Tenkrát jsem prožila jednu nezdařenou lásku, ale v zápětí jsem začala chodit se svým nynějším manželem. Jednou večer mi zazvonil telefon a má kamarádka brečela, že jí její přítel dal pár facek a odešel do hospody a že se ho bojí. Já, protože vím, jaké to je, jsem okamžitě sedla do auta a jela za ní. Celou cestu jsem neměla na tachometru míň než 120 km/h, ale většinou se ručička přibližovala spíš ke stopadesátce. Riskovala jsem a nikdy jsem toho nelitovala. Tu noc, než se její přítel vrátil, jsem ji odstěhovala k nám i s jejím roztomilým králíčkem. Pár dní u nás zůstala, a pak jela k rodičům.

Věci si nechala u nás a k tomu mi tam nechala i králíčka :o) Byl to takový roztomilý chlupáč:o) Asi po měsíci si věci odvezla, ale dál jsme se vídaly. Byla pro mě něco jako sestra (i když sestru mám, nikdy jsme si nerozuměly tak jako s mou kamarádkou). Byla mým vzorem, byla krásná, hodná, vždycky mi řekla, co si myslí, prostě taková, jaké kamarádky mají být.

Pak se ale něco stalo. Dodnes nevím co. Nebo tedy tomu spíše věřit nechci a nemůžu, protože to není pravda. Prostě přestala jezdit. Nebrala mi telefony, nereagovala na sms. Až jednou mi přišla sms, kde mě obvinila, že (když to tak musím říct) jsem jí ukradla nějaké její oblečení.

Já nevím, co ji přimělo k tomuto závěru, a já sama si nejsem vědoma, že bych kdy něco takového udělala. Pořád jsem četla její sms a po tvářích mi tekly slzy. Nikdo to nepochopí, kdo to nezažil. A to nemluvím o tom, jak rozdílné máme velikosti. Už se asi nikdy pravdu nedozvím a je mi upřímně líto, že naše kamarádství skončilo takhle. Vždyť musí existovat nějaké vysvětlení. Bohužel to ale dopadlo tak, jak to dopadlo.

Jaká šance je, že si tohle přečte??? Asi nulová, ale i ta malá naděje pro mě znamená moc.
Prostě chci říct, Maruško, mám tě ráda, vrať se!!!

Radůza007


Milá Radůzo007, díky za smutný příběh... mocinky držím palečky, aby se vše vyjasnilo a vy si k sobě opět našly cestu.

I Tobě posílám prima dáreček, a to: dámský parfém zn. Adidas.