Spisovatelka Martina Formanová se proslavila knihou Skladatelka voňavého prádla, ve které popisuje své životní peripetie a vztah s Karlem Gottem. Tušíte správně, Martina si nakonec Karla nevzala, její srdce se rozlétlo k režiséru Miloši Formanovi.
Četla jste knihu Skladatelka voňavého prádla? Pokud ano, jistě víte, že její autorkou je manželka režiséra Miloše Formana Martina. Protože tento bestseller vychází již potřetí (tentokrát jako audiokniha), dostal jsem možnost setkat se s autorkou, která jinak žije s Milošem, dvěma dětmi a rodiči za oceánem...
Vychází to potřetí, když nepočítám nějaké ty dotisky. Poprvé kniha vyšla v roce 2002, ale i dnes je zajímavá, protože má takový svůj život, navíc je v nové audio podobě, což mě těší. I když i další dvě mé knihy byly úspěšné, tak Skladatelka je asi nejvíc. Pořád dostávám dopisy od čtenářek, které zaujala. Je to autobiografické a psané v první osobě, tak jim připadá, jako bych to vyprávěla pro ně. Často píší, že se ztotožňují s nějakou mojí životní etapou, že zažily podobná zklamání a očekávání, čekání na muže... je to hezký pocit, když knížka ve čtenářích rezonuje.
Skladatelka je hodně o vašem vztahu s Karlem Gottem a je to místy hodně osobní – zeptám se napřímo – co na to říkal?
Tehdy jsem mu to poslala, když to bylo hotové. Tušila jsem, že se na mě nemůže vyloženě zlobit, protože tam o něm nic zlého nepíšu. Tehdy mi řekl, že si to přečetl, ale jenom ty pasáže o něm, ne o jiných partnerech (usmívá se). Takže to pojal s humorem. Myslím si, že to bere tak, že je to pro mě důležitý příběh.
Dočetl jsem se o vás, že studujete sociologii...
S tou sociologií to nakonec nedopadlo. V posledním ročníku školy to bylo tak náročné, že jsem najednou neměla čas brát děti do školy ani ze školy, nemohla jet s manželem, když někam potřeboval doprovodit... takže jsem ten poslední ročník vzdala. Ale neberu to jako prohru. Život není jen o úspěších, ale i o věcech, které člověk vzdá, a jsem na sebe vlastně i pyšná, že jsem nakonec upřednostnila rodinu před kariérou.
Děti, když jsou malé, nebo období, kdy člověka potřebují, je relativně krátké. Práci, kterou jsem předtím dělala jako dobrovolnice, mohu dělat dál, k tomu nepotřebuji žádný papír.
Spolupracujete s manželem nějakým tvůrčím způsobem? Vy spisovatelka, on slavný režisér...
Ne, máme oba dost odlišnou škálu témat. On je na ta velká témata o svobodě a jednotlivec versus instituce, já jsem spíš na ta ženská témata: City ve všech možných podobách... Ale ovlivňujeme se. Je to zajímavé, když se koukáme na filmy nebo čteme knížky... Společnou práci si však nedovedu představit. Navíc mám k jeho práci stále velký respekt.
A diskutujete alespoň o svých dílech?
Určitě. Zeptám se ho: Miloši, řekni mi k tomu něco... Jeho názor mě zajímá. I když také ne vždy ho poslechnu, mám svou hlavu. Občas mu také pomůžu, když píše, ale nekritizuju to.
Takže v sobě nemáte žádnou vnitřní touhu napsat scénář pro manžela?
No – to se nedá takhle jednoduše říct. Milošova témata jsou, jak říkám, pro mě zatím příliš velká. Možná bych měla i vnitřní trému. Ještě tam prostě zatím nejsem...
Píšete nějakou novou knihu?
Už je skoro hotová. Je to o dvou rozdílných manželských párech, které se setkají přes internet. Celé je to hodně provázané právě s internetem, takže je to hodně současné. Řeší se tam trošku krize středního věku a všelijaké další trampoty. Knížka ale ještě nemá název. Doufám, že by mohla vyjít na podzim.
Jak je to s prodejem vašich knih v Americe – prodáváte je tam vůbec?
Ne, nemám žádnou přeloženou. Trochu jsem pracovala na překladu té první, ale nebyla to asi úplně nejlepší volba, právě proto, že první půlka je hodně spjatá s českým prostředím a v Americe tak úplně neznají ta jména. Navíc je to popsané hodně stroze, což tady v lidech vyvolává různé asociace, ale v Americe by to nefungovalo. Ale rozhodla jsem se, že třetí knížku, která je vlastně variantou mého příběhu, kdy hrdinka emigruje do New Yorku, přeložím. Nebo nechám přeložit překladatelem a budu s ním na tom spolupracovat, protože neumím anglicky tak dobře, abych to mohla přeložit, ale poznám, když to bude přeložené jinak, než jak to být má. Pak bych to zkusila nabídnout, ale nemám přemrštěné ambice. Ale bylo by to hezké.
Už jste si dělala přehled, jak se shání v Americe nakladatel?
Tomu dávám čas. Chci mít v ruce překlad. Chodit někde s českou knížkou a říkat: To je skvělé, přeložte si to a uvidíte. To ne. Ale není to pro mě tak důležité. Zatím jsem hodně naplněná rodinou a dětmi. Takže pěkně jedno po druhém, a když to nebude, tak se také nic neděje.
Mockrát jsem se při poslechu Skladatelky nasmál, ať už to byly situace, nebo jazyk... dá se říct, že jste veselý člověk?
Pevně doufám.
A co děláte pro to, abyste si v životě udržela právě tu veselou mysl a nadhled – poraďte třeba našim čtenářkám...
Důležité je naslouchat sám sobě a dělat to, co člověka činí šťastným. A možná to udělat třeba i navzdory tomu, že to ostatní neschvalují. Mě třeba překvapuje, že hodně lidí je kritických k našemu vztahu s manželem, protože je o mnoho starší, tak to neschvalují. Vždycky říkám, že nikoho nepřesvědčuju, aby si vzal o tolik staršího člověka, jen vím, že mně to funguje, a jsem ráda, že jsem měla tu odvahu jít s Milošem do vztahu. A jsem ráda, že i Miloš ji měl. Mohla jsem si vzít nějakého vrstevníka a dneska být už třikrát rozvedená... víte, co tím myslím.
Nečekat na štěstí na místě...
Tak. Ale i jít za ním i tam, kam by to jiní nečekali, ať už je to po proudu, nebo proti proudu.
Nový komentář
Komentáře
Skladatelka voňavého prádla je moc zajímavá kniha. Tak dlouho jsem si ji chtěla "jen" vypůjčit v knihovně, až jsem si ji raději koupila. A nelituji!