Martin Zach: Na vozíku život nekončí

Jedno staré přísloví říká: Nic se neděje bez příčiny. Ale jakou příčinu má to, že mladý, zdravý kluk najednou, po zdánlivě nevinném skoku do vody, ochrne na půl těla?  Životní zkouška? Osud?  Uvědomění si sám sebe? Svých životních hodnot?

Dnes jsem pro vás připravila rozhovor s Martinem Zachem, mužem roku 2009, ale také s člověkem, který si své životní hodnoty „sakra“ uvědomuje.

Bohužel jsme se nemohli setkat osobně. Martin bydlí ve Vrchlabí, kam se z časových důvodů nedostanu, a i když jezdí často do Prahy, kde bychom se setkat mohli, zase nám to nevycházelo termínově. Nic však nebránilo tomu spojit se telefonicky.

Přeji hezký den, Martine, co právě děláte?

Dobrý den, před chvílí jsem se vrátil domů z Brna, kde jsem moderoval zahájení Evropských her handicapované mládeže Brno 2011.

Než se dostaneme k handicapu, ohlédla bych se s dovolením dva roky nazpátek, do roku 2009, kdy jste vyhrál titul Muž roku 2009. Kdo vás do této soutěže přihlásil a jaké jsou vůbec podmínky přijetí? Stejné jako třeba u miss? Míry, váha, věk?
Na casting mne vyslala agentura, u které jsem v té době působil. Podmínky přijetí do soutěže neznám, určuje je porota.

Je i mezi muži v této oblasti taková rivalita jako mezi ženami?
Já jsem se s žádnou rivalitou nesetkal, spíš jsme se tou soutěží bavili. 

Omlouvám se za otázku, ale připadá vám tato soutěž smysluplná? K čemu vede? Co si z ní vítěz odnese, tedy kromě silného sebevědomí.
Je to soutěž jako kterákoliv jiná. Mně osobně šlo o zviditelnění v modelingu a také o zábavu. Ale každý vítěz si odnese něco jiného, podle toho, jak k tomu přistoupí.

Pojďme od přehlídkových prken k prknům lyžařským. Narodil jste se ve Vrchlabí v Podkrkonoší, tam dostávají děti už do kolíbky lyžařskou výstroj. Nebyl jste žádnou výjimkou a na lyže jste se postavil také. V kolika letech poprvé?
K lyžování jsem byl veden vlastně odmalička. Začínal jsem na sjezdovkách, na běžky jsem pak přešel až vstupem na sportovní ZŠ, a závodit jsem začal v 6. třídě.

Je pravda, že tam i v současnosti jezdí děti v zimě do školy na lyžích?
(smích) Tak to už dávno nefunguje.

Čím jste chtěl být jako malý kluk?
Tak asi jako každý kluk kosmonaut, taky popelář a v pozdější době vrcholový sportovec.

Lyžařství jste se věnoval závodně několik let, a to velmi úspěšně, z důvodu rozporu se Svazem lyžařů jste však s vrcholovým sportem skončil. Prozradíte nám důvod toho rozporu?
Do toho bych se radši nepouštěl.

Pokud mám správné informace, a vlastně ono to i logicky vyplývá, chtěl jste se věnovat dráze trenéra. Ale člověk míní, život mění. Dostávám se pomalu oklikou k vašemu nešťastnému úrazu, v srpnu to budou už dva roky, co jste při skoku do rybníku špatně dopadl, poranil si míchu a zůstal na půl těla ochrnutý. Dva roky je dlouhá doba, co všechno vám za tu dobu probíhá hlavou? Jste ještě moc mladý na nějaké životní ohlédnutí, ale přesto, myslíte si, že to byl osud? Já vím, že to zní divně, ale nemáte pocit, že vás to „někam“ posunulo?
Za dva roky toho hlavou proběhne opravdu hodně, ale že by mě to nějak zásadně změnilo, to se říct nedá. Úraz posune každého člověka ze zaběhlého životního rytmu a je na každém, jak se s tím vypořádá.

Já osobně si neumím představit, jak bych se zachovala, kdyby mě něco takového potkalo, první moment šok, pak asi deprese, ale pak nový život, nový smysl. O vás se říká, že jste ho našel.
S depresemi jsem se naštěstí nesetkal a ani šok jsem neprodělal. Smysl života je pro mě stále stejný, prostě pokračuji dál. 

Angažujete se ve spoustě akcí, na veřejnosti je o vás slyšet, můžeme vás i vidět, např. v roli moderátora na TV Barrandov. Líbí se vám práce moderátora?
Práce moderátora se mi líbí, je to dobrá zkušenost, další věc, kterou jsem si chtěl vyzkoušet. Ale v tuto chvíli na Barrandově už nemoderuji, uvidím po prázdninách, jestli se spolupráce obnoví. Na veřejnost chodím i proto, aby bylo vidět, že na vozíku život nekončí.  

^{na vozíku život nekončí...}

Máte moc příjemný hlas, neuvažoval jste o dabingu?
Děkuji. To mě zatím ještě nenapadlo, asi bych si to i rád vyzkoušel, ale nedostal jsem zatím příležitost. Třeba se nabídne v budoucnu.

Angažujete se i v nějaké organizaci pro pomoc vozíčkářům? Neumím to přesně definovat. Prostě pro zlepšení jejich podmínek, pro to, aby lidé věděli, jak se k těmto lidem chovat apod.
Momentálně nejsem stálým členem žádné takové organizace. Ale většinou nevynechám žádnou akci podobného typu, které se příležitostně naskytnou.

Co byste vzkázal lidem, jak se mají chovat k vozíčkářům, a vůbec, s jakým chování vůči vaší osobě se setkáváte vy? Lidé vás litují, nebo se chovají naprosto normálně?
Setkal jsem se s různými reakcemi a chováním. Mně osobně lítost nic nepřináší. Lidé by se k nám měli chovat přirozeně a hlavně se nás nebát.

Martine, a co vaši rodiče? Povězte nám o nich něco.
Pro rodiče byl můj úraz samozřejmě těžký. Smiřovali se s tím asi hůř než já. Ale nyní si myslím, že už si zvykli. Samozřejmě mě od začátku podporovali a pomáhali mi, a pomáhají do teď.

Herec Jan Potměšil, který se pohybuje na vozíčku už léta, je známý tím, že žije prakticky plnohodnotný život, se svým handicapem se vyrovnal. Vy také, ale vy pro to děláte ještě víc, pravidelně cvičíte a trénujete v rehabilitačním centru v Kladrubech.
Mezi mnou a panem Potměšilem je rozdíl v tom, že on je paraplegik, kdežto já jsem kvadruplegik. Tím pádem nejsem plně soběstačný a k naprosté většině činností potřebuji asistenci. Ale v Kladrubech už nerehabilituji, teď jsem doma ve Vrchlabí a dojíždím na cvičení do Jánských Lázní, občas si zajdu i zacvičit do posilovny.

Máte kolem sebe spoustu přátel, rodiče a také lásku. Vaší přítelkyní je Nikola Hrubá, mimo jiné i jedna z finalistek iMiss 2011, jak jste se spolu seznámili?
Ano, sám na to nejsem, mé okolí mě velmi podporuje. S Nikolkou jsme se seznámili v Kladrubech, kde její maminka pracuje jako fyzioterapeutka.

Finálový večer této soutěže se bude konat v říjnu v pražském Óčko Music Clubu, budete držet palce? 
Ano, samozřejmě palce držet budu a budu i osobně přítomen na finále.

Vy si určitě držíte palce navzájem, viďte? Nejen v kariéře, ale i v životě? Plánujete někdy i rodinu?
Nikolka mě hodně podporuje a pomáhá mi, a tak je to i naopak. Rodinu samozřejmě do budoucna plánuji, ale jsem stále mladý, takže to není ještě aktuální.

^{s přítelkyní Nikolkou}

A taková obligátní otázka na závěr: Kdybyste chytil zlatou rybičku a ona by vám měla splnit tři přání, jaká by to byla?
Samozřejmě první přání by bylo zbavení se vozíku a návrat na nohy. Druhé přání by bylo zdraví pro všechny mé nejbližší a přátele. A třetí přání by bylo, abych měl deset dalších přání. :)

Tak to je chytré. :) Děkuji za rozhovor a držím palce, ať se vám vyplní všechna přání, i když tu zlatou rybičku nechytíte.

^{Ve zkratce}

^{Bc. Martin Zach se narodil 13. listopadu 1985 ve Vrchlabí v Podkrkonoší.}

^{Studuje tělovýchovnou fakultu a závodně se věnoval běžeckému lyžování, reprezentoval Českou republiku na Evropském poháru.}

^{S vrcholovým sportem skončil kvůli rozporům se Svazem lyžařů počátkem roku 2009, jen několik měsíců poté, co na Masarykově univerzitě v Brně úspěšně obhájil bakalářskou práci.}

^{29. srpna 2009 zvítězil v desátém ročníku prestižní soutěže Muž roku v Náchodě. Den poté po skoku na lyžích na rybníku Kačák dopadl na dno a vážně si poranil míchu a páteř. V Nemocnici v Hradci Králové absolvoval sedmihodinnou operaci, ale celkovému ochrnutí těla se zabránit nedalo.}

^{Martin podstoupil reoperaci, kdy mu lékaři více zpevnili páteř. V Motolské nemocnici během dvouměsíčního léčení začal s rehabilitací.}

^{Žije společně se svými rodiči ve Vrchlabí, jeho přítelkyní je studentka Nikola Hrubá}

^{Foto poskytl: Martin Zach}

Čtěte také:

• Michaela Nosková: Zbavit se nálepky rychlokvaška dá hodně práce
• František Peterka, herec s duší sportovce