Narodila se v roce 1886 v Bukurešti do vlivné šlechtické rodiny a díky svým francouzským guvernantkám uměla francouzsky dřív a líp než rumunsky. Dětství prožila střídavě v Paříži, kde byl její otec diplomatem, na panství rodiny Lahovary v Balotești v dnešním jižním Rumunsku a v tehdy módním letovisku evropské smetánky Biarritzu. Přestože oficiálně nenavštěvovala téměř žádné školy, nabyla díky svým příbuzným hlubokých znalostí z historie, literatury a politiky, která ji zajímala od dětství. Byla i jazykově zdatná.
Ve svých patnácti letech se tajně zasnoubila a o rok později se provdala za vzdáleného bratrance Georgese Valentina Bibesca pocházejícího rovněž z prestižní aristokratické rodiny. Georges byl významný průmyslník, diplomat a rovněž také průkopník automobilismu a letectví v Rumunsku. Podílel se i na založení Mezinárodní letecké federace a později se stal jejím prezidentem.
Foto: Giovanni Boldini, Public domain, via Wikimedia Commons
V sedmnácti letech Marthe málem zemřela při porodu svého jediného dítěte – dcerky Valentine. Manželství moc šťastné nebylo, protože Georges se kromě svých obchodů a koníčků zajímal též o jiné ženy a byl Marthe celoživotně nevěrný. Marthe to prožívala těžce a útěchu hledala v literatuře. Díky své tchyni si také rozšířila své vzdělání. Stará selka Baba Uța ji zase naučila dobře se orientovat v rumunských lidových tradicích a pověstech.
Přesto to všechno se ale mladinká žena doma nudí. Zlom nastává, když je její manžel poslán rumunským králem Carolem I. na diplomatickou misi do Persie. Marthe jej nadšeně doprovází a nalézá nový smysl života. Exotická místa i zajímavá setkání ji nadchnou. Vše pečlivě zapisuje do deníků a po návratu je na radu spisovatele a politika Maurice Barrèse zveřejňuje pod názvem Osm rájů. Francouzští kritici i kolegové-spisovatelé nešetří chválou. Kniha získává Prix de l'Académie française a nastartovala celoživotní kariéru úspěšné spisovatelky. Nadchla i slavného Marcela Prousta a otevřela začínající literátce dveře nejen do uměleckého světa.
Brzy nato je i s manželem pozvána do Berlína. S korunním princem Vilémem Pruským se setkala při jeho návštěvě Rumunska a udělala na něj velký dojem! Po následujících patnáct let ji píše láskyplné dopisy a stává se jejím obdivovatelem. V Berlíně se manželům dostalo velkolepého přijetí. Nebyly to jen oboustranné sympatie, ale také trocha diplomacie. Martha by mohla pomoci díky svým kontaktům Německu v odvěkých sporech o Alsasko-Lotrinsko.
Foto: See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons
Manželství s Georgesem je už víceméně formální, Martha uvažuje i o rozvodu, ale nakonec k němu po dohodě nedojde. Mezi šlechtou se rozvod považuje za politickou sebevraždu. Nic ovšem nebrání mimomanželským vztahům a přátelstvím. Marthe jich prožije několik většinou s významnými muži z uměleckého či politického života. Ostatně jen mezi takovými se celý život pohybuje. Bouřlivý život v Paříži střídá s klidnějším na rodinném zámku poblíž Bukurešti nebo na venkově v Karpatech. Tady má klid k psaní. Usedá k němu pravidelně vždy ráno a pracuje až do oběda. Jen její deníky čítají 65 svazků. Píše i scénáře či divadelní hry a historické romány, pod pseudonymem Lucile Decaux pak lehčí žánr, tzv. literaturu do vlaku. Raná díla volně vycházejí z jejího života, literatura faktu zase zahrnuje knihy, příběhy a články o mnoha slavných lidech, které důvěrně znala - spisovatelích, politicích, diplomatech a aristokratech, s nimiž udržovala rovněž čilou korespondenci. Mezi nejznámější její díla patří román Isvor, země vrb, který začala psát ve Švýcarsku a dokončila na zámku Loučeň, kam ji v době první světové války pozvala knížecí rodina Thurn-Taxisů. Líčí v něm každodenní život, tradice a zvyky rumunského lidu.
Foto: Georges Chevalier, CC BY 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by/4.0>, via Wikimedia Commons
Ve dvacátých letech pak v Paříži píše a vydává román Zelený papoušek. Vlastně cokoli Marthe napsala, mělo úspěch a dobře se prodávalo. Peníze jí ale zdaleka nestačily na pokrytí vysokých výdajů na opravu paláce Mogoșoaia u Bukurešti, který jí koupil manžel a kde pak ve 20. a 30. letech 20. století královsky hostila evropskou politickou i uměleckou smetánku té doby. Jak prohlásil francouzský ministr zahraničí Louis Barthou, tento luxusní palác se stal druhou „Společností národů“. Z finančních důvodů se tedy Marthe vrátila k psaní svých románků a přispívala i do módních časopisů.
Foto: Nicubunu, CC BY-SA 3.0 RO <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/ro/deed.en>, via Wikimedia Commons
V doprovodu svého manžela, který zemřel v roce 1941, ale i bez něj hojně cestovala po celém světě – autem i letecky. V době války ji trápilo, že Rumunsko stojí na nesprávné straně barikády, že bojuje po boku fašistických států. Proto také ve svém paláci pořádala neoficiální diplomatická setkání, na kterých se scházeli zástupci válčících vlád, kteří se nemohli setkávat nebo vyjednávat na veřejnosti.
Když se do Rumunska blížila Rudá armáda, podařilo se jí odejít ze země. Pak se sice na čas vrátila, ale v roce 1947 zemi definitivně opustila a zbytek života strávila v Paříži a Anglii. To se nepodařilo její dceři a zeti, kteří se dostali v Rumunsku do komunistického vězení. Poválečná léta přinesla Marthe finanční problémy. Poté, co jí v Rumunsku zabavili komunisté veškerý majetek, neměla žádný zdroj příjmů. Navíc musela podporovat své vnuky, když byli jejich rodiče ve vězení.
Nezbylo jí nic jiného než prodávat rodinné šperky, které si odvezla z Rumunska a psát. Psaní tedy přestalo být pouhým výnosným koníčkem, ale stalo se základním zdrojem obživy celé rodiny. Naštěstí se jí to díky jejím po léta budovaným kontaktům dařilo.
Nedokázala ale dokončit to, co se mělo stát jejím celoživotním dílem. Z plánované několika svazkové publikace nazvané Nymfa Evropy stihla za svého života vydat pouze první díl. Zemřela v úctyhodném věku osmdesáti sedmi let roku 1973 ve svém domě na Île Saint Louis v Paříži…
Zdroj info: Martina Winkelhoferová: Evropské šlechtické rody v zrcadle svých skandálů, 2016, Wikipedie-en
Nový komentář
Komentáře
Zajímavé čtení,děkuji.
Pěkné čtení o této krásné a zajímavé ženě.
Musím říci, opravdu zajímavý článek. Děkuji ??
Děkuju