Martha přišla na svět v roce 1826 v Baltimore ve Spojených státech. Jako malá holčička se přestěhovala s ovdovělou matkou a sourozenci do Philadelphie. Tady se coby čtrnáctiletá náhodně setkala s devatenáctiletým mladíkem Benjaminem Franklinem Costonem a zamilovala se do něj. Benjamin nebyl jen tak někdo. Už tehdy se proslavil prototypem ponorky, kterou bylo možné navigovat osm hodin pod vodou.

Původně si mladí lidé naplánovali, že počkají do Marthiných osmnáctin, a teprve pak se vezmou. Jenže osud tomu chtěl jinak. Americký ministr námořnictva se dozvěděl o Benjaminových schopnostech a nabídl mu lukrativní místo ve vedení Námořní laboratoře ve Washingtonu. Do Washingtonu se už stěhovali Benjamin se šestnáctiletou Marthou jako manželé. Brzy se tu zařadili mezi společenskou smetánku.

O něco později se stal Benjamin předsedou Bostonské plynárenské společnosti. Pobyt v chemických laboratořích této společnosti se ale negativně podepsal na jeho zdraví. Toxické látky, které při pokusech vdechoval, zapříčinily jeho smrt. Bylo mu teprve 26 let!

Martha tak přišla o milovaného manžela i finanční jistotu. Jenže to nebylo všechno! V krátké době zemřela i její matka a dva ze čtyř synů!  Nějak hodně tragédií na jednu křehkou mladou ženu! Mohla si stěžovat, jak je k ní život nespravedlivý, mohla upadnout do depresí…

Nicméně ona se nevzdala! Nemohla! Zůstali jí přece ještě dva synové, pro ty musela žít a o ně se musela postarat. A tak se jednou probírala manželovou pozůstalostí v naději, že objeví nějaký vynález, který ještě nebyl patentován. Rozpracovaných materiálů našla poměrně dost. Jeden ji obzvláště zaujal, obsahoval náčrtek pro pyrotechnické noční signály. Přes veškeré zaujetí jí ale bylo jasné, že je tento vynález „v plenkách“. Nenechala se tím však odradit.

Zahájila tedy své mnohaleté úsilí, při kterém se snažila manželovy myšlenky zrealizovat a zdokonalit. Protože nebyla v této oblasti školená, musela při svých výzkumech často zaměstnat odborníky. Taky se setkávala s předsudky, že je žena, a také ne vždy byla náležitě respektována. Desetileté úsilí nakonec přineslo své ovoce. Její vynález světelné signalizace na moři byl hotov. Mohla ho nabídnout armádě k testování. Přece jen tu měla z dřívějška staré známé.

Testy dopadly výborně a potvrdily užitečnost objevu. Martha získala v dubnu 1859 patent (U.S. Patent No. 23.538) na „pyrotechnické noční signály“. Byl evidovaný na jméno jejího zesnulého manžela. Zčásti to bylo z piety, zčásti z obchodního hlediska. Za svůj vynález ale obdržela místo slíbených 120 000 dolarů jen 15 000!
Marthin vynález sehrál velkou roli ve válce Severu proti Jihu a byl využíván armádou i nadále - prakticky až do poloviny minulého století. Pomohl zachránit desetitisíce lidských životů při námořních katastrofách.

Protože ale byly další kontrakty s armádou USA spíše prodělečné, rozhodla Martha prodat svůj patent i do zemí západní Evropy, kam často jezdila na obchodní cesty. A byla tam úspěšná! I když mohla, nepřestala pracovat. Nedokázala zahálet. Svůj vynález inovovala a získala na něj nový patent, tentokrát už na své jméno.

Její dva synové William a Henry se rovněž stali úspěšnými vynálezci. Pracovali v matčině firmě ještě za jejího života a po její smrti v roce 1886 vedli firmu úspěšně dál. Ta zanikla teprve v osmdesátých letech 20. století…


Foto: Wikipedie
 
Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách:

Reklama