Maroko, země vůní, zelených plání i písečných dun

Pohádky tisíce a jedné noci, volání muezínů, bazary hýřící všemi barvami světa, středověk prolínající se se současností - to je Maroko, které se začíná otevírat českým turistům.

Jestli se někdo domnívá, že Maroko je díky islámské kultuře stejné jako Egypt či Tunis, bude překvapen opakem. Maroko je daleko kultivovanější, bohatší, zelenější, barevnější... Prostě intenzívně kořeněná hustá polévka, ve které se mísí obrovské kusy islámského orientu s drobnějšími zbytky starých Římanů a původních kočovných Berberů, kteří zemi vedle arabského obyvatelstva, které ji dobylo v 7. století, obývají dosud. Na rozdíl od amerických přistěhovalců, kteří domorodé indiány vytlačili na okraj společnosti, však žijí vedle sebe jako rovnocenné národy. A není žádná ostuda, když si Arab vezme za ženu Berberku a naopak.

Kdo se rozhodne pro cestu k africkému severovýchodnímu pobřeží Atlantiku, nejlepším obdobím je jaro nebo babí léto. Jindy bývají pláže přeplněné turisty z celého světa a vedro je spalující. Za velice příznivé ceny se sem dostanete nově s cestovní kanceláří Exim tour, která nabízí několik variant pobytu kombinovaný s cestováním. Pojďme se tedy vydat na okruh zemí, která se té naší ani trochu nepodobá.

Fez

Začínáme ve městě Ouijda (Užda) na samé hranici s Alžírem a vydáme se do Fezu, vnitrozemské perly orientu. Toto starobylé město, stejně jako všechna ostatní, se skládá ze staré mediny s původními hradbami, tržištěm, úzkými uličkami a polorozpadlými obytnými domy. Kolem mediny se rozprostírá nová část města a královský palác. Tím se v Maroku pyšní každé větší město, protože král nespoléhá na hotelové ubytování, a když cestuje po své zemi, všude chce být doma.

Pohled na bílé město mezi zelenými kopci se naskytne hned při příjezdu.

Vchod do mediny starobylou branou. Korán zakazuje zobrazování lidí i zvířat, proto se zde umění ornamentu rozvinulo do nebývalé úrovně.

Hádejte, kam tyto dveře vedou? Kdo nepoznal, je to zubní ordinace uznávaného stomatologa.

Cestou po Fezu se určitě stojí za to stavit v místních proslavených koželužnách. Kdo viděl film Parfém, ocitne se v identických kulisách té doby. Způsob zpracování kůží si se středověkem nezadá. Zde ho však budete vnímat třemi smysly - zrakem, čichem a sluchem.

Pověstné středověké fezské koželužny. Místním jirchářům není co závidět. V kádích se leskne louh a odér je tak silný, že každý návštěvník dostane u vchodu větvičku máty, kterou si má mnout u nosu.

Rabat

V současnosti hlavní město země. Královský palác je obohacen o hrobku, kde pod zraky mnoha stráží leží otec současného vládce Mohamada VI. Výzdoba je impozantní! Naproti hrobce stojí marocký fenomén. Mešita, která by se pyšnila přívlastkem největší na světě, kdyby byla dostavěná. Pojme 14000 věřících, ale chybí jí střecha.

Takto by vypadala největší mešita na světě, kdyby jí nechyběla střecha.

Takto „řecky“ vypadá v Rabatu stará čtvrť.

V Maroku kde kdo hraje na tento drnkací nástroj. Má tři struny a na arabskou hudbu s příslušným kvílením to stačí. Folklor nařizuje při tom točit dlouhým střapcem na fezu.

Je libo kaftan? Podle míry zdobení a dle materiálu poznáte, jak si ženin manžel finančně stojí. Sametové a krajkové kaftany jsou nejdražší, vyjdou asi na 2-5 tisíc korun.

Jestliže se budete v Maroku vdávat, ponesou vás ve svatebním průvodu na takových nosítkách.
My jsme ve Rabatu byli na vynikajícím obědě a zúčastnili se demonstrace za zaměstnanost vysokoškoláků.

Jídlo

Jídlo je v marockých restauracích zhruba o polovinu levnější než u nás. Ovšem jenom tam, kde nejsou domluveni s mazaným arabským průvodcem, který vás zavede do údajně vybrané a osvědčené restaurace, kde vám naúčtují horentní částku a on se s hospodským rozdělí o zisk. Proto si restauraci vždy vybírejte sami, a nebo si aspoň porovnejte ceny s vedlejším podnikem,

Co doporučit dobrého?

Určitě vyzkoušejte tajine (tažín) - hlavní jídlo, které se po dlouhé hodiny připravuje dušením ve speciálních nádobách. V nich probublávají různé druhy zeleniny, slepičí, jehněčí nebo rybí maso a rýže či brambory. Vynikající! K pití nejspíš vybírejte zdejší specialitu - silný čaj z čerstvé máty, hojně slazený.

Celý pobyt se také můžete přímo koupat v čerstvé pomerančové šťávě, kterou vám prodavači vymačkají před vašima očima. Čím víc na jih, tím je levnější. Na severu jsme začali na 12 dirhamech, což je asi 30 korun a v Marakeši skončili na 4 dirhamech - 10 korun!!! O nejkrásnějším městě Maroka - Marakeši se však dočtete ve zvláštním pojednání někdy příště. Toto město totiž stojí za zvláštní článek.

Casablanka

Od mládí mě název tohoto města uváděl do vytržení. Cesta sem v mých představách připomínala podobné dobrodružství jako let na povrch Jupiterových měsíců. A dnes jsem tady. Bohužel až večer, takže stihneme pouze prozkoumat noční život velkoměsta. Chceme si dát něco ostřejšího, tak vycházíme do setmělých ulic. Sehnat v islámské zemi alkohol však není tak jednoduché. Uspěli jsme až v pátém podniku. Alkohol znamená pivo. Dostáváme ale k němu takzvaný tapas, misku nějaké pochutiny. Někde jsou to olivy, jinde pár krevet, dnes před nás přistává talířek s praženou kukuřicí. Hrají evropskou pop music 80. let střídanou místními arabskými umělci. Hospoda praská ve švech. Sedí zde ale samí muži, protože slušná muslimka nejen, že nenavštěvuje podobné podniky, ale ani nevychází po setmění z domu. Naše novinářská skupina je smíšená, dva muži a dvě ženy. Na nás ženy se zde dívají skrz prsty. Pro místní jsme něco na způsob povětrných děv. Odhalená žena po setmění v hospodě a ještě pijící alkohol - to by Alláh žádné muslimce neodpustil. A když ne Alláh, tak její manžel. Nám však žádný svatý ani manžel v cestě nestojí, takže si jdeme užívat. Dokonce se rozhodneme, že půjdeme tančit na diskotéku.

Kdo z vás tančil v noci v Casablance?

Najít takový podnik ale není lehké ani v několikamilionovém městě. Nakonec se vracíme zklamaně zpátky do hotelu. A co se nestane? Hned naproti hřímá hudba a bliká stroboskop! Ve dveřích stojí obrovská černá „gorila“ a za mikrofonem skvěle zpívá černošský zpěvák. Obsazenost je mizerná, všehovšudy asi 15 lidí. Tančíme a veselíme se do chvíle, než nám dojde, že jsme se ocitli v marockém nevěstinci. Pozorujeme pár arabských krásek, kterak opečovávají dva tři evropské šedivějící businessmany a doufají, že některé kápne výdělek. My dvě děvčata jsme zde vyloženě nežádoucí, po asi dvou hodinách bujarého tance odcházíme spát. Ráno vstáváme v šest a vyrážíme do Agadiru.

Agadir

Co říci. Klasické turistické letovisko s dlouhými palmovými promenádami a kilometry písečné pláže. Začátkem května je však Atlantik jako břitva, koupou se jen ti nejotužilejší. Kdyby nebylo zahalených muslimek, budete si připadat jako na Mallorce.

Přímořská promenáda v Agadiru připomíná středomořská letoviska v Evropě.

Agadir - Fialová kráska, po které se ohlédlo snad každé oko. Líbí se vám?

Na pláži jsme si zde ale s mojí souputnicí koupili dva kaftany - jeden asi za 200 korun. Už se těším, až v něm v Praze vyrazím do práce. Z Agadiru vede naše cesta do Marakeše. O tomto fenoménu se dočtete příště.