Vilemína Pruská (1709-1758) byla emancipovaná, inteligentní a velmi schopná žena, talentovaná malířka, hudebnice a spisovatelka. Narodila v Postupimi do početné rodiny pruského krále Fridricha Viléma I. a byla nejstarší z jeho deseti přeživších dětí. Její otec, kterému se přezdívalo „kaprál na trůně“, neuznával žádné radovánky a opovrhoval francouzským dvorem, který v té době mnozí evropští panovníci bezmezně obdivovali a napodobovali. Své děti vychovával sparťansky a veškeré finance věnoval na budování silné armády. Je až s podivem, že v tak strohém prostředí vyrostli z Vilemíny i jejího bratra uměnímilovní lidé.

Manželství jejích rodičů mělo do idylky daleko. Bohužel se to podepsalo právě na dětech. Vztahy mezi Vilemínou a jejím otcem nebyly zpočátku až tak špatné. Radikálně se ale změnily po známém, nezdařeném pokusu o útěk bratra Fridricha, tehdy ještě korunního prince, do Anglie. Otec Fridrichova přítele, který mu útěk připravoval, nechal popravit a obviňoval Vilemínu, že o všem věděla a pomáhala mu.

Vilemína měla možnost stát se v budoucnu anglickou královnou, což by se jí i velice zamlouvalo. To prosazovala její matka pocházející z hannoverské dynastie, sama s anglickým dvorem spřízněná. Bohužel otec byl tvrdě proti, a tak osud Vilemínu zavál do provinčního a ospalého německého městečka Bayreuthu. Tady se na nekompromisní příkaz otce musela provdat v roce 1731 za bayreuthského markraběte Fridricha. I přesto bylo manželství v prvních letech kupodivu šťastné. Hned v následujícím roce se narodilo jediné dítě markrabského páru – dcera Alžběta, údajně velká krasavice.

Vilemína. Foto: Wikipedia

Ambiciózní Vilemína se rozhodla z Bayreuthu učinit centrum umění. Brzy po svatbě dostala od manžela darem Eremitáž (Poustevnu), která se nachází za městem a kterou si vybudoval strýc jejího manžela, když chtěl uniknout před únavným luxusem svého dvora v Bayreuthu. Tehdy strohou Eremitáž, jejíž název se dnes používá pro celý komplex zahrad a staveb, změnila Vilemína v luxusní letní sídlo, kam se uchylovala se svými přáteli. Najala si ty nejlepší umělce a řemeslníky té doby. Starý zámek zmodernizovala a zvětšila o dvě křídla, kde zřídila mimo jiné hudební salón, japonský kabinet a čínský zrcadlový kabinet, kde napsala své slavné memoáry.
V dalších letech soustředila markraběnka pozornost na zahrady, kam nechala zakomponovat mnoho vodotrysků, soch a umělých ruin, z nichž nejkrásnější jsou trosky Ruinentheater. Nejúchvatnější stavbou Eremitáže je Nový zámek, který budí dojem divadelní kulisy pro zahrady. Uprostřed dvou křídel je nádherný Sonnentempel (Chrám slunce) obložený úlomky barevného skla. Kupoli chrámu pak vévodí socha zlatého boha Apollona jedoucím ve zlatém kočáře taženém čtyřmi koňmi.



Eremitáž - Nový zámek. Foto: Jiří Lády

U příležitosti zásnub své dcery Alžběty nechala Vilemína postavit v Bayreuthu opravdový skvost, monumentální Markrabskou operu, dokončenou v roce 1748, která je jedním z posledních barokních divadel zachovaných v původním stavu. Ta byla v červnu 2012 zařazena na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Díky přepychovému baroknímu interiéru, který je celý ze dřeva a který má tři úrovně balkonů, bývá řazeno mezi nejkrásnější divadelní sály na světě. Pokud byste měli v Bayreuthu navštívit jen jednu památku, doporučujeme vám rozhodně právě tuto!



Markrabská opera. Foto: Jiří Lády, Wikipedia

Vilemína na svém dvoře přijímala vzácné návštěvy, k častým hostům patřil její bratr Fridrich II. Veliký či filozof Voltaire, s nímž vedla i čilou filosofickou korespondenci. Do konce svého života tu psala své paměti, které jsou vysoce ceněné i historiky. Zpočátku šťastné manželství dostávalo vážné trhliny, jejíž příčinou byl dlouholetý poměr markraběte s Vilemíninou dvorní dámou. Veškeré další plány Vilemíně překazila smrt. Zemřela v pouhých 49 letech…  


Město světově proslavil i Richard Wagner svým festivalem, který je nejstarším hudebním festivalem na světě a který se koná s malými přestávkami už od roku 1876. I na tom má tak trochu zásluhy markraběnka Vilemína Pruská a její Markrabská opera. Původně totiž Wagner plánoval pořádat festival v Markrabské opeře. Teprve na místě samém zjistil, že budova neodpovídá jeho nárokům. Nicméně v Bayreuthu se Wagnerovi zalíbilo. Město se cítilo skladatelovým zájmem nesmírně poctěno, a tak mu nabídlo nejen zdarma pozemek na stavbu divadla podle jeho představ, ale také zdarma pozemek na stavbu jeho soukromé vily.


Mohli jste si u nás také přečíst:

Reklama