8a902a3e23dd6-Patro-0-amp-1-Day-2-credit-adam-amp-costey-studio-154.jpg
Foto: Makro

I tento rok budete moderovat Makro Czech Gastro Fest. Letos jste prezentována jako Lady Sorbet. Jak to vlastně vzniklo?
Mám ohromnou radost, že opět vstoupím do „stejné řeky“. Letos už dokonce počtvrté! Moderování MCGF je pro mne ctí a zároveň velkou výzvou. Festival je každým rokem větší a lepší a tím pádem taky náročnější na přípravu a taky realizaci. A právě to mě na tom baví! S Pavlem Cejnarem jsme už bezvadně sehraní a tak doufám, že to klapne i letos! A Lady Sorbet je hravý vizuál, který bezvadně vymyslel Dan Krásný z agentury Socialsharks. Je to kretivní propojení nás ambasadorů s gastronomickými termíny. A tak je Zdeněk Pohlreich „Postrach oblohy“, Kovy „Youtubeurre blanc“, Lukáš Hejlík „Papá Benedikt“ a já „Lady Sorbet.“

Makro fest patří mezi největší gastronomické akce u nás. Čím je podle vás výjimečný a proč ho máte ráda?
Kuchaři a kuchařky jsou jedna velká rodina. Všichni, co tohle neuvěřitelně těžké řemeslo dělají poctivě, mají jeden společný cíl. Snaží se, aby nám všem chutnalo a abychom, pokud možno, jedli dobře. A je úplně jedno jestli je to kuchař/ka s michelinskou hvězdou nebo kuchař/ka v provozu veřejného stravování. A to samé platí o všech dalších lidech z oboru - výčepních, baristech, barmanech, technických složkách a dalších. A právě to je na tomhle festivalu výjimečné. Spojuje dobré lidi napříč všemi obory v tom obrovském moři s názvem gastronomie.

Na festivalu se potkávají špičkoví kuchaři i milovníci jídla. Na které osobnosti nebo odborníky z gastronomie se letos nejvíc těšíte?
Těším se úplně na všechny! Je to každoročně obrovský svátek pro celé české gastro! Tohle je prostě nedocenitelná zásluha společnosti Makro! Jde skutečně o zcela ojedinělý projekt, který nemá konkureci. A jsem ráda, že to všichni cítíme stejně. Každý rok potkám na festivalu neuvěřitelné množství kamarádů a známých. Studenty gastronomických škol a jejich mistry, členy Národního týmu AKC, kteří reprezentují Česko na světových soutěžích, majitele restaurací, výčepní, kuchaře a kuchařky ze školních jídelen a nemocnic, ale i kuchaře/ky z (nejen) fine dininngových restaurací.

Vy jste se během své kuchařské kariéry potkala s mnoha šéfkuchaři. Je někdo, koho považujete za svého gastronomického učitele nebo člověka, který vás hodně ovlivnil?
Měla jsem tu čest být od začátku svého vaření vedle těch nejlepších z nejlepších. A to doslova! Zdeněk Pohlreich, Radek Kašpárek, Honza Punčochář, Přemek Forejt, Jirka Štift, Roman Paulus... nechci na nikoho zapomenout, ale ta řada je opravdu velmi dlouhá...Od všech jsem se něčemu naučila. Ale společeným jmenovatelem jsou 3P. Příprava! (Musí být neprůstřelná!) Poctivost. (K sobě i k ostatním). Pokora!

Vaření je pro vás velká vášeň, jak do ní zapadají sladké věci jako sorbety nebo zmrzlina? Máte k nim nějaký speciální vztah?
Asi vás zklamu, ale já na sladké vůbec nejsem. Zmrzlinu si dám tak jednou do roka, když je opravdu horko. Pokud si mohu vybrat mezi slaným a sladkým, jednoznačně zvítězí první varianta. Maso, zelenina, těstoviny, ryby, luštěniny, sýry – tohle všechno miluju a taky mě s těmito surovinami baví pracovat.

A jste tedy víc na sorbet nebo zmrzlinu, jaká příchuť je pro vás absolutní favorit? A máte raději klasiku, nebo ráda experimentujete s netradičními kombinacemi?
Pokud si mohu vybrat, tak volím raději lehký ovocný sorbet. Těžké smetanové krémy v čokoládě mi nic neříkají. A stejně jako v životě, tak ani v kuchni nemám ráda experimenty. Ony mají ty tradiční kombinace svoji logiku a opodstatnění. Pokud se někdo snaží mermomocí změnit něco, co bezvadně funguje po staletí, nemůže to dobře dopadnout.

Vzpomínáte si na nějakou zmrzlinu z dětství, na kterou dodnes nezapomenete? Jak chutnalo vaše „zmrzlinové léto“ v mládí?
Nejlepší „zmrzlinové léto“ bylo vždycky s mou milovanou babičkou a dědou v Kroměříži. Po společném obědě jsme se vždycky všichni hezky oblékli a šli na procházku do Podzámecké zahrady. Na náměstí byla restaurace Avion a tam měli okénko se zmrzkou. Už si nepamatuju, jakou příchuť jsem měla nejraději – snad jahodovou nebo vanilkovou? Nejdůležitější byla ta všeobjímající láska a pocit jistoty a bezpečí!

Když se sejde vaše rodina nebo přátelé u stolu, jaké sladké dobroty nebo dezerty mají u vás doma největší úspěch?
Ta Lady Sorbet vám nedá spát, že? Možná mě měli raději propojit s nějakým slaným pokrmem. Ale máte pravdu, když vařím pro rodinu nebo přátele, dělám vždycky i nějakou sladkou tečku. Hodně oblíbené jsou třeba hrušky v červeném víně s badyánem a skořicí a k tomu kopeček vanilkové zmrzliny.

Čím tedy nejraději „hřeší“ Markéta Hrubešová? A vyčítáte si pak někdy takové mlsání, nebo si ho umíte bez výčitek užít?
Hřešit je přece sexy, ne? Nic si nezakazuju, nic si nevyčítám. Jídlo miluju! Jídlo spojuje. Jídlo zklidňuje rozjitřenou mysl. Jídlo dokáže vyprávět příběhy! Jídlo umí vyvolat emoce! Dobré, poctivé a s láskou uvařené! A taky jídlo snězené pokud možno v klidu a úplně nejlépe s někým koho máte rádi.

A poslední otázka, která asi zajímá mnoho z nás, jak nejraději spalujete kalorie, které do sebe při všech těch gastronomických zážitcích dostáváte?
Vše by mělo být v rovnováze. Jím ráda, ale to neznamená, že se musím nutně přejídat. Už naši předci nám říkali: „Jez do polosyta..“ A měli pravdu. No a taky se snažím trochu hýbat. Chodím hodně pěšky a taky si ráda zajdu „vyčistit hlavu“ na aerobní trenažer Vacushape. Dám si půlhodinky svižné chůze na pásu v podtlaku a pak už se těším na nějaký dobrý oběd.


Zdroj: Autorský článek