Staří Egypťané či Římané prý používali listy, kožešiny nebo mech vložené do látkových pruhů, do nichž balili malé děti. Hrozná představa… Jiné národy, žijící v teplých krajích, nechávaly prý děti jen tak nahé. Také nepředstavitelné … Obrovským pokrokem tedy bylo pozdější balení dětí do pruhů lněného plátna, které pak bylo nahrazeno bavlnou.
Marion se narodila v roce 1917 na malém městě ve státě Indiana do rodiny vynálezce. Její tatínek Miles O’Brian si spolu se svým bratrem Johnem vybudoval firmu na výrobu hlavní do pušek a nechali si patentovat stroj na broušení automobilových převodovek. Marion byla u nich ve firmě pečená vařená, zvláště proto, že jí v sedmi letech zemřela maminka. Byla to velice zvídavá a zručná dívenka a tatínek ji v jejích nápadech podporoval.
Vystudovala anglickou literaturu na univerzitě a po promoci v roce 1939 pracovala jako redaktorka v módních časopisech 
A jako žena v domácnosti a matka tří dětí měla práce nad hlavu. Už jí pomalu docházela trpělivost neustále převlékat nejen děti, ale i jejich postýlky. Musí přece na něco přijít! A tak jednoho dne si sedla k šicímu stroji a ušila vodotěsné plenkové kalhotky. Prvním materiálem, který použila, byl závěs ze sprchy. Svůj výtvor nazvala „boater“, protože tak trochu připomínal lodičku, která zachycovala čurání. Kalhotky izolovaly mokré plenky od ostatního oblečení, a přitom nezpůsobovaly dětem vyrážky. Brzy objevila lepší materiál - jemnější padákový nylon. K tomu na uchycení začala používat tehdy začínající suché zipy.
Když začala svůj nápad nabízet, žádná firma nejevila zájem ho koupit, což byla pro Marion výzva. Založila si tedy sama firmu na výrobu plenkových kalhotek a začala je prodávat jednomu obchodnímu domu na Páté avenue v New Yorku. Úspěch byl okamžitý! Americké maminky byly nadšené! V roce 1951 si nechala Marion tento vynález patentovat. O několik let později získaný patent i s firmou prodala nejvyšší nabídce - za milion dolarů. Ta přišla od společnosti Keko Corporation.
Tímto to ale neskončilo. Přemýšlela dál a jako další úkol si vytýčila vymyslet jednorázové pleny či plenkové kalhotky - z papíru. A to nebylo vůbec tak jednoduché, jak by se nám mohlo zdát. Najít vhodný savý materiál, který by odváděl vlhkost a neměl negativní vliv na jemnou dětskou pokožku, to byla pro činorodou Marion opět výzva. Když pak navštívila několik amerických papírových společností se svojí nabídkou, nikdo se nechtěl do výroby plen na jedno použití pustit. Nevěřili, že by to mohlo mít budoucnost.
Pak se rozhodla, že se už jako matka tří dětí vrátí do školních lavic a začala studovat architekturu na prestižní Univerzitě Yale. Tam promovala v 41 letech. Pak si navrhla vlastní dům, který si nechala postavit. Vedle toho běžně pracovala – řadu let v pojišťovně nebo v několika nemocnicích. Když jezdila v 50. letech na univerzitu, zabudovala si do auta magnetofon a učila se francouzsky. Hrála ochotnické divadlo, vedla taneční kurzy.
Člověk musí smeknout, kolik toho tato mimořádná žena za svůj život stihla! Skutečně nepromarnila ani minutu! Zemřela v 81 letech v roce 1998.
Teprve v květnu 2015 se jí posmrtně dostalo zaslouženého ocenění – byla zvolena do Národní síně slávy vynálezců.
Další slavnou ženu minulosti představíme příští čtvrtek!
Foto: Wikipedie a youtube.com
Na našem webu jste si mohli také přečíst o dalších zajímavých ženách:
- Trampoty první americké doktorky
- Annie Londonderry, první žena, co objela na kole svět
- Barbie pojmenovala Ruth Handlerová podle své dcerky
Nový komentář
Komentáře
Obdivuhodná to žena, klobouk dolů. Děkuji.
Děkuji
Neskutečná paní, všechna čest jí
Děkujeme, šikovná paní.
Vynalezla toho hodně,velice zajímavé čtení.
Pěkné a zajímavé čtení
Činorodá paní
. Kde jen na tohle všecko brala energii? Zajímalo by mě její rodinné prostředí. O manželovi se v článku nepíše, myslím ale, že musela mít opravdu solidní zázemí. Jinak by asi hodně zápasila s časem 
.
Perfektní vynálezy, pěkný článek.
Úžasná to žena
