Foto: Ilustrační / Shutterstock
Ať už je to jakkoli, v každém případě Marie Hoppe Teinitzerová položila základy tomuto umění u nás. Dnes se o ní začíná opět mluvit, v dobách totality se ale na tuto mimořádnou ženu a její zásluhy téměř zapomnělo.
Marie Teinitzerová přišla na svět v roce 1879 v malé vesničce Čížkově, ale jako malá holčička se s rodiči přestěhovala do Jindřichova Hradce, kde její tatínek provozoval koloniál. Byla nejstarší ze čtyř sester. Měla jazykové nadání, takže jí rodiče umožnili, aby se naučila francouzsky a německy, což se jí v budoucnu dost hodilo. Hrála také na klavír, ale brzy převážil výtvarný talent. V Brně díky příbuzným navštěvovala malířskou školu Zdeňky Vorlové a ve Vídni pak malířské lyceum profesora Böhma, protože to byla v té době jediná škola v monarchii, kde se mohly dívky výtvarně vzdělávat.
Marie Hoppe Teinitzerová
Foto: Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons
Když se pak ženám otevřela možnost studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, přijali Marii jako jednu z prvních posluchaček. O studiu měla ovšem trochu jiné představy, a tak po čtyřech letech ze školy odešla získávat zkušenosti do zahraničí. První její cesta vedla do Berlína a pak se jí podařilo získat stipendium Národohospodářského ústavu na studijní cestu do Švédska a Dánska. Pokračovala ještě v Anglii a Švýcarsku a zejména pak ve Francii. Všechny tyto studijní pobyty ji nesmírně obohatily. Po návratu v roce 1908 spoluzakládala spolu s dalšími mladými výtvarníky sdružení Artěl, který se v rané fázi inspiroval kubismem. Už tehdy uvažovala o založení vlastní textilní dílny. Tu si pak skutečně v roce 1910 založila - nejdřív v Praze, brzy ji ale přestěhovala do domu rodičů v Jindřichově Hradci, kterému zůstala celoživotně věrná. Výrobky zde vyráběné pak prodávala ve své prodejně na Ferdinandově (dnes Národní) třídě v Praze, k níž po několika letech přibyla i prodejna v Brně.
První významnější zakázku si u ní objednala hraběnka Františka Černínová, majitelka jindřichohradeckého zámku. I díky tomu si Marie brzy získala nebývalé renomé ve šlechtických, intelektuálních i uměleckých kruzích a zakázky se jen hrnuly. Například pro Andulu Sedláčkovou navrhla honosné roucho pro hru Salomé.
Po vzniku republiky pak vytvořila pro senát monumentální závěs s československým státním znakem podle návrhu Františka Kysely. Spolupracovala s mnoha významnými výtvarníky, ale podle jeho návrhů vytvořila nejvíce tapisérií, které jí přinesly mezinárodní ohlas i ocenění na Světové výstavě dekorativního umění v roce 1925 v Paříži.
Práce ji natolik naplňovala, že šel její soukromý život na dlouhá léta stranou. Vdávala se teprve v šestačtyřiceti letech za filozofa Vladimíra Hoppeho, který pracoval v kanceláři presidenta republiky T. G. Masaryka. I odtud získala zakázky. Harmonické bezdětné manželství ukončila po šesti letech náhlá smrt manžela a Marie opět zůstala sama – tentokrát už do konce života. Opět žila jen svou prací.
Ve třicátých letech se v době hospodářské krize dílna v Jindřichově Hradci silně zadlužila a došlo dokonce k jejímu uzavření. Naštěstí ne navždy. Novou etapu nastartovala velká zakázka ministerstva průmyslu, jež se stala Mariiným životním dílem. Velká nástěnná tapisérie s názvem Československý len, která vznikala v prvních dnech nacistické okupace na jaře 1939, nás pak reprezentovala na Světové výstavě v New Yorku. Dnes asi nejznámějším a veřejně přístupným dílem Marie Teinitzerová je tapisérie podle návrhu Vladimíra Sychry, která zdobí průčelní zeď auly pražského Karolina. Vznikala v letech 1947–1948 k oslavám 600. výročí založení Univerzity Karlovy v roce 1948. Je na ní zobrazen Karel IV. a svatý Václav se symboly fakult a říká se jí Karolínský gobelín.
Už ve třicátých letech 20. století vznikl plán velké stavební obnovy Karolina. Nejdříve proběhl historický průzkum. Válka vše zbrzdila, a tak se stavební práce i výzdoba naplno rozběhly až v roce 1946. Jenže velkým problémem se staly finance, tapisérie nebyla levná. Byla považována za luxus a trvalo dlouho, než se její realizace podařila po několika zamítnutích prosadit. Důvody ovšem nakonec nebyly jen dekorativní, ale i ryze praktické. Stěna pod ní byla značně porušena, ale odstranění by byl velký hřích z hlediska památkové péče. Takže tapisérie vlastně také zakrývá stěnu, která má mimořádnou historickou hodnotu. Dnes je svědkem slavnostních promocí na naší nejstarší univerzitě.
Ještě v roce 1952 sice Marii Teinitzerové udělili státní cenu II. stupně za zásluhy o rozvoj českého textilního umění, ale to byla formální záležitost. To už jí byly celý majetek a dílny, v nichž vznikala tato nádhera, dávno znárodněny. A pomalu se na tuto mimořádně schopnou ženu cíleně zapomínalo. Zemřela po těžké nemoci v roce 1960. Dnes se její jméno dostává znovu do povědomí uměnímilovné veřejnosti také díky stálé expozici v Domě gobelínů v Jindřichově Hradci.
Zdroj info: Kovaříková Blanka: První republika, 2022, Wikipedie
Nový komentář
Komentáře
Šikovná a nadaná výtvarnice. Děkuji za pěkný článek o ní.
Krásná práce,děkuji za článek.
Děkuju