Z hodin dějepisu nahlížeme na druhorozeného Karlova syna Zikmunda Lucemburského (1368-1437) jako na proradného vladaře, který glejtem vylákal mistra Jana Husa do Kostnice a organizoval křižácké výpravy proti „spravedlivým husitům“. Málokterý panovník má v české historii tak špatné renomé, stejně jako jeho otec je naším panovníkem naopak nejoblíbenějším. Toto černobílé vidění pod vlivem Aloise Jiráska je už naštěstí minulostí. Současní historikové jej hodnotí už reálně jako jednoho z nejlepších středověkých panovníků evropského formátu. Ze všech dětí Karla IV. se ukázal jednoznačně jako ten nejschopnější. Bohužel císař se toho nedožil. Když zemřel, bylo Zikmundovi teprve deset let.

Zasnoubil ho prý už jako třídenní miminko. Co na tom, že ze sňatku sešlo? Ve středověku to bylo běžné. Zanedlouho se pro Zikmunda našla mnohem zajímavější partie a tou byla právě  Marie z Anjou. Její rod sice pocházel z Francie, z hrabství Anjou, nicméně už nějaký ten pátek tato dynastie vládla v Uhrách po vymření domácích Arpádovců a krátkém intermezzu rodu Přemyslovců.

O tři roky mladší Marie, která vešla do dějin také jako Marie Uherská (1371-1395), byla dcerou uherského krále Ludvíka I. Ten neměl žádného mužského potomka, jen čtyři dcery. Dospělosti se ale dožily pouze dvě – Marie a Hedvika. Marie tedy slibovala možné získání uherského, případně polského trůnu, který nečekaně rodu Anjouovců padl do klína. To byl hlavní cíl, který Karel IV. sledoval.

Velkolepé zásnuby s Marií se konaly v roce 1380 za účasti Zikmundovy matky Alžběty Pomořanské. Karel IV. se jich nedožil. Zikmund už v Uhrách zůstal, naučil se maďarsky a brzy jej „skorotchán“ Ludvík poslal „na zkušenou“ do Polska, které zdědil po smrti svého strýce Kazimíra III.

Prvotní plán byl takový: mladší Hedvika se měla stát uherskou královnou a Marie se Zikmundem měli získat polský trůn. Jenže Ludvík v roce 1382 zemřel a všechno bylo rázem jinak. Polská šlechta Zikmunda odmítla, stejně jako spojení s Uhrami personální unii. Dala přednost mladší Ludvíkově dceři Hedvice. Ta se provdala za litevského knížete Vladislava Jagella, přijala polské jméno Jadwiga a založila s ním novou polskou dynastii Jagellonců.

Zikmund se tedy polským králem nestal a ani jeho cesta na uherský nebyla vůbec tak jednoduchá, jak si to představoval Karel IV. Vlády se tam chopila Mariina matka Alžběta Bosenská a ta nechala v roce 1382 korunovat tehdy jedenáctiletou Marii uherskou královnou a fakticky vládla za ni. Taková korunovace bez krále neměla v Uhrách obdoby. A co víc Alžběta Bosenská našla Marii nového ženicha - Ludvíka Orleánského, bratra francouzského krále.

Už to tedy vypadalo, že Zikmund odejde i z Uher s prázdnou. Ten se ale rozhodl, že bude o trůn bojovat. Jeho matka Alžběta Pomořanská spolu s jeho bratranci Prokopem a Joštem shromáždili silné vojsko, které na podzim 1385 dobylo Budín. Zikmund si tak vojensky vynutil 13. listopadu 1385 sňatek s Marií a brzy poté se nechal v Székesfehérváru korunovat uherským králem.

Sen Karla IV. získat uherskou korunu se tedy přece jen uskutečnil. Vztah Zikmunda s Marií nebyl vůbec ideální. Jejich společnému životu bylo vyměřeno pouze osm let. Zikmund ale nebyl vůbec rodinný typ. V Budíně se zas tak často nevyskytoval, a proto Marie Uherská otěhotněla teprve na konci roku 1394. A již v květnu 1395 ji potkala velká tragédie. Navzdory pokročilému těhotenství si neodpustila svou oblíbenou zábavu – lov. Nedbala varování a doplatila na to. Při pádu z koně si zlomila vaz a zemřela spolu s ještě nenarozeným dítětem. Zikmund sice potomka nutně potřeboval, ale na nový sňatek neměl ani pomyšlení. Dal si načas. Ale to už je jiný příběh.

Co mu ale zůstalo i po smrti Marie z Anjou, byl uherský trůn. Však si ho ostatně tvrdě vybojoval. Vládl tu více než padesát let…

 
Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama