Marie Terezie Charlotta, dcera Marie Antoinetty a vnučka Marie Terezie, jako jediná z královské rodiny přežila revoluci

Když Marie Terezie v roce 1770 vdávala do Francie svou nejmladší dceru Marii Antonii, která byla jejím patnáctým, předposledním dítětem, nemohla pochopitelně tušit, jak krutý osud jí chystá. Podobně jako u ostatních dětí i tento sňatek s francouzským následníkem trůnu - dauphinem - byl ryze účelový. Měl utužit zatím křehké spojenectví mezi Rakouskem a Francií. Ani ne patnáctiletá Marie Antonie, nyní tedy nově ve Francii Marie Antoinetta, byla veselé, bezstarostné a povrchní děvče milující luxus, pravý opak svého vážného, těžkopádného a nerozhodného manžela. Tomu chyběla i náruživost předchozích králů, jeho praděda Ludvíka XIV. a děda Ludvíka XV., po jehož smrti v roce 1774 nastoupil na francouzský trůn.

Trvalo dlouhých osm let, než se začal v komnatách přepychového paláce ve Versailles ozývat dětský smích a pláč. Královna Marie Antoinetta konečně přivedla v prosinci 1778 na svět první dítě, dcerušku, která dostala jméno po babičce Marii Terezii. Za léta nenaplněného manželství, z něhož Marie Antoinetta utíkala k zábavám, mohl s největší pravděpodobností drobný zdravotní hendikep zvaný fimóza, který bránil plnohodnotnému sexuálnímu životu mladého páru. Teprve po zásahu Josefa II., Antoinettina bratra, se Ludvík XVI. odhodlal k drobné urologické operaci a výsledkem bylo narození Marie Terezie Charlotty.

Foto:  Marie Terezie Charlotta jako dítě
Alexander Kucharsky, Public domain, via Wikimedia Commons

Ta byla přivítána s nadšením nejen rodiči, ale celou Francií, i když se pochopitelně očekávalo narození syna-následníka. Ten přišel na svět v roce 1781 a dostal jméno Ludvík Josef. Narodil se však se zdeformovanou páteří a poškozenými plícemi, což bylo také o sedm let později, krátce před revolucí, příčinou jeho brzkého úmrtí. To už byl naštěstí na světě další chlapeček, jeho mladší bratr Ludvík Karel, pozdější Ludvík XVII. V roce 1786 se pak narodilo ještě poslední dítko královského páru, dcera Marie Sofie Beatrice. Bohužel přišla na svět předčasně a v jedenácti měsících zemřela na tuberkulózu.

Foto: Marie Antoinetta se svými dětmi, to je notoricky známý portrét od její dvorní malířky Louise Élisabeth Vigée Le Brun
Élisabeth Louise Vigée Le Brun, Public domain, via Wikimedia Commons

Revoluční řádění a popravu rodičů tedy přežily jen dvě královské děti. Ty si ani otrlí jakobíni netroufli sprovodit ze světa. Nakonec zůstala na světě z celé rodiny jen Marie Terezie, protože její bratříček kruté zacházení ve vězení s absencí jakékoli hygieny nepřežil. Za podivných okolností zemřel ve zbídačelém stavu v pouhých deseti letech v roce 1795.

Do dějin vešla dívenka také jako Madame Royale, což byl tradiční titul určený pro nejstarší žijící neprovdanou dceru francouzských králů. Odmalička byla sice rozmazlována především dobráckým otcem, ale zároveň vedena ke skromnosti paradoxně svou matkou Marií Antoinettou, o její rozmařilosti kolovaly legendy. Mnohdy neprávem. Ta do paláce zvala chudé děti, aby se dcerka naučila vnímat jejich problémy.

Když bylo Marii Terezii necelých jedenáct let, padla Bastila. Brzy se život celé rodiny zcela obrátil. Nejdříve byli všichni vězněni společně, pak byli rozděleni. Jako zázrakem se právě Marii Terezii jako jediné podařilo přežít. Že by ji trochu chránilo její jméno zděděné po babičce?

V roce 1795 byla tedy nakonec propuštěna ze zajetí. Královská dcerka totiž pro revolucionáře neměla téměř žádnou cenu, neohrožovala je, a tak ji prý s Rakušany vyměnili za jednoho francouzského zajatce. Její další cesta směřovala tedy do Rakouska, rodné země její matky. Tam tehdy vládl její bratranec císař František II. Ten se okamžitě chopil příležitosti vybrat jí ženicha. Tím se měl stát jeho mladší bratr arcivévoda Karel. Chtěl tím posílit vliv Rakouska u francouzského dvora. Počítal totiž do budoucna s návratem Bourbonů na trůn.

Foto: Marie Terezie Charlotta kolem roku 1827
Alexandre-François Caminade, Public domain, via Wikimedia Commons

Marie Terezie Charlotta se však proti jeho vůli provdala v roce 1799 za vévodu Ludvíka z Angoulême, svého francouzského bratrance. Díky tomuto sňatku se ocitla v pozici budoucí francouzské královny. Musela si však počkat. Zatím byl ve Francii u moci Napoleon a Bourboni jako jeho nepřátelé raději ze země prchli. Do Francie se Marie Terezie Charlotta s manželem vrátila teprve po restauraci království v roce 1814, kdy začal vládnout její strýc jako Ludvík XVIII., s výjimkou krátkého intermezza Napoleonových 100 dní vlády v roce 1815.

Když Ludvík XVIII. zemřel jako bezdětný v roce 1824, dostává se konečně na trůn Karel X., další z bratrů popraveného Ludvíka XVI. Jeho synem nebyl nikdo jiný než Ludvík z Angoulême, tedy manžel Marie Terezie. Po vypuknutí revoluce v roce 1830 byl Karel X. nucen abdikovat ve prospěch svého syna Ludvíka z Angoulême. I ten musel ustoupit revolučnímu nátlaku a přibližně po 20 minutách pouhé "titulární vlády" (jako Ludvík XIX.) abdikoval stejně jako jeho otec. Byl to tedy nejkratší dobu vládnoucí panovník, stejně jako jeho žena Marie Terezie Charlotta, která se s ním stala královnou na pouhých 20 minut.

Důsledkem této abdikace byl samozřejmě nucený odchod Karla X., jeho syna Ludvíka a tedy i Marie Terezie do exilu. Pobývali na mnoha místech v Evropě, například ve skotském Edinburgu, na několika místech Rakouského císařství, mj. i na Pražském hradě. Závěr života prožili na zámku Graffenberg v Gorizii, která tehdy patřila Rakousku. Dnes je toto hraniční město rozděleno na italskou Goriziu a slovinskou Novou Goricu, kde začala mohutná výstavba v roce 1948.

Foto: Františkánský klášter Kostanjevica v Nové Gorici - pohřebiště posledních Bourbonů
Jiří Lády

Foto: Klášter Konstanjevica je také nazýván malý Saint-Denis, protože je zde pohřbeno několik posledních příslušníků rodu Bourbonů
Renaud Camus from Plieux, France, CC BY 2.0 <https://creativecommons.org/licenses/by/2.0>, via Wikimedia Commons

Právě na jižní straně Nové Gorici se vypíná hora Kostanjevica, na níž stojí kostel Zvěstování Panny Marie a františkánský klášter Kostanjevica pocházející ze 17. století. Zde se nachází místo posledního odpočinku posledních Bourbonů – tedy kromě jiných i Karla X., Ludvíka z Angoulême i Marie Terezie Charlotty, která zemřela v roce 1851 v rakouském Frohsdorfu. Navzdory útrapám se dožila relativně vysokého věku 72 let, manžela přežila o sedm let…

Zdroj info: Doktorová, Blanka: Marie Tereza Charlotta Bourbon, 2012, Pavka, Marek: Temná hraběnka, 2012

Na našem webu jste si mohli též přečíst:

• Marie Antoinetta – nešťastné dítě Marie Terezie
• Louise Élisabeth Vigée Le Brun proslavily portréty krásných aristokratek
• Kateřina Schrattová, diskrétní přítelkyně Františka Josefa