Marie Curie – dvojnásobná nositelka Nobelovy ceny

Když se tu nedávno řešilo téma Nobelovy ceny, okamžitě mi naskočila Maria Curie-Skłodowska.To bude ta pravá žena pro dnešní povídání! Ta je s touto cenou spjatá dokonce dvakrát - a to více než zaslouženě! Úžasně vzdělaná, a přesto tak nesmírně skromná! Neměla jednoduchý život ani v rodném Polsku, ani na studiích či po nich v Paříži.

Marie přišla na svět v roce 1867 jako páté dítě do učitelské rodiny. Její otec, profesor matematiky a fyziky, byl zástupcem ředitele na gymnáziu, matka ředitelkou vyšší dívčí školy v tehdy ruské Varšavě. Polsko už vlastně v předchozím století fakticky zmizelo z mapy Evropy – bratrsky si ho rozdělily tři evropské velmoci – Rusko, Rakousko a Prusko. Mariini rodiče byli katolíci a velcí vlastenci. A tak vychovávají i své nadané děti. Rodina je však chudá, poměry se ještě vyhrotí po onemocnění Mariiny matky. Její léčení spolyká zbytek skromných úspor. Přesto umírá na tuberkulózu. Marii je necelých jedenáct let.

Marie i její starší sestra Broňa jsou krásné a inteligentní dívky. Otec nemá ani na věno, natož na studia! A je obě přitahují přírodní vědy. Jenže kde vzít peníze na cestu do Paříže či  Berlína? V Polsku totiž ženy na univerzitách nemohou studovat. A tak se obě dívky rozhodnou, že si na studia vydělají. Nejdříve pojede studovat na pařížskou Sorbonnu medicínu Broňa a Marie ji bude podporovat ze svého učitelského platu. Ten je však nedostačující, a tak si Marie najde místo guvernantky dvou dcer bohaté rodiny Zemiňských na venkově. Zde se do ní zamiluje Kazimír, bratr obou dívek. A chce si Marii vzít! Ani on Marii není lhostejný. Prožívá s ním nádhernou první lásku. Jenže Kazimírovi rodiče svatbu nepovolí. Když se Marie po šesti letech vrátí do Varšavy, je už Broňa lékařkou, je vdaná a vyzývá sestru k odjezdu do Paříže. Bude bydlet u nich, bude mít v Paříži zázemí! A tak se Marie ve 24 letech sbalí a jede za sestrou. Zapíše se na katedru fyziky jako jedna z 23 žen na Sorbonně a možnosti studovat si náležitě považuje! Vůbec ji neláká veselý studentský život! Musí se učit, musí toho tolik dohnat! Cesta do školy z Bronina bydliště poblíž Gare du Nord však trvá dvě hodiny. Marie musí šetřit nejen penězi, ale hlavně časem, a tak se rozhodne, že si najde bydlení v blízkosti Sorbonny v Latinské čtvrti. Pidibyteček v rue Flatterse je skromný, ale skromná je i Marie. Za skvělé studijní výsledky brzy dostává stipendium. Občas dokonce zapomíná jíst, a že by si koupila nové šaty? Tak takové přízemnosti ji ani nenapadnou! Po večerech si ještě přivydělává doučováním.

Konečně Marie dokončí první část svého studia, získává další stipendium a je jí svěřen průzkum magnetických vlastností různých druhů oceli pro jednu francouzskou společnost. Jenže nemá laboratoř. Jednou je pozvána na večeři k profesoru Kowalskému a k jeho ženě, s níž se zná ještě z Varšavy. Mají pro ni překvapení! Seznamují ji s Pierrem Curiem, o osm let starším doktorandem z laboratoře Henri Becquerella. Slibují si od toho, že jí Pierre pomůže najít prostor k výzkumu. Marie a Pierre našli k údivu svých hostitelů okamžitě společnou řeč. A nejen to!

Vědec Pierre se zamiloval tak, že Marii brzy žádá o ruku. Marie váhá. Chce se přece vrátit do Varšavy! Pierre je však rozhodnut opustit vědu a následovat Marii do Polska. Natrvalo. Ne, takovou oběť po něm nemůže Marie chtít! Co by v nesvobodném Polsku dělal? Zahodil svůj talent a učil francouzštinu? Je potřeba, aby jí dával větší důkaz své lásky? Ne. Je rozhodnuto. Vdá se za milovaného muže a zůstane s ním v Paříži! Je zachráněna pro vědu! Jednoho červencového dne v roce 1895 si Marie oblékne nové šaty a na radnici v Sceaux přijme Pierrovo jméno. Sňatek je jen občanský, Pierre je totiž bez vyznání, což těžce nese Mariina rodina. Brzy Marie otěhotní, ale pracuje dál.

Pierre a Marie Curie při práci v laboratoři

Curieovi bydlí velmi skromně a milující Pierre je velmi tolerantní muž. Ctí Mariin zájem o vědu, nevyžaduje od ní, aby se věnovala domácnosti, vařila složitá jídla a přijímala návštěvy. Marie totiž dále studuje, i když potají nakukuje i do kuchařských knih. V červenci 1897 skládá doktorské zkoušky a za pár dní se jí narodí holčička, která dostává jméno Irène. Na mateřské radosti, ale ani starosti nemá Marie moc času. Má tak trochu vlastně štěstí. Dědeček Curie, Pierrův otec, je venkovský lékař. Moc příjemný muž. Je v důchodě, nedávno ovdověl. Nabídne se, že bude manželům pomáhat s péčí o domácnost i o malou Irenku.

Marie se může věnovat své práci, k níž ji i inspiroval Pierrův šéf Henri Becquerell. K výzkumu se přidává i Pierre. Jejich úsilí přináší ovoce! Spolu objevují dva radioaktivní prvky. Pro první zvolili vlastenecky latinský název Mariiny rodné země – polonium. Později tak trochu litují, že si toto pojmenování nenechali pro objev prvku ještě významnějšího - ten nese jméno radium. Jejich spolupracovník ještě odhalí další prvek – aktinium. A poprvé se objevuje i termín radioaktivita.

Vše je ale stále v teoretické rovině. Teď nastává mravenčí práce – získat radium ze smolince, jsou to měsíce obrovské dřiny. Rodina však, ač velmi skromná, neustále zápasí s finančními problémy. Pierre dostává zdánlivě lukrativní nabídku pracovat na katedře fyziky v Ženevě. Dokonce ji přijme, jenže na místě zjistí, že by se s Marií museli vzdát výzkumu radioaktivity. Vše tedy zůstane při starém. A Marie si přibírá další úvazek - učí na gymnáziu v Sèvres.

V roce 1902 konečně slaví úspěch! Mají první gram radia! Ze světa přicházejí gratulace. Ve Francii jsou však nedoceněni. Pierre stále není jmenován profesorem na Sorbonně. Řád čestné legie – jakousi náplast – odmítne.

Teprve rok 1903 přináší změnu. Manželé Curieovi získávají spolu s Henri Becquerellem Nobelovu cenu za fyziku za teorii radioaktivity. Finanční odměna jim pomůže zbavit se některých pracovních povinností brzdících další výzkumy. Zůstávají však i nadále skromní. Sláva jim nestoupne do hlavy.

Následující rok konečně Pierre získává profesorské místo na katedře fyziky a radiologie pařížské Sorbonny. K výzkumům ale potřebuje laboratoř. Ta, kterou nakonec získá, je ale neskutečně vzdálená od univerzity. A Marie mu v ní dělá asistentku. Pracuje, vůbec se nešetří a čeká přitom druhé dítě! Narodí se holčička Eva, Pierre je zvolen do Francouzské akademie.

Place de la Sorbonne - kolegiátní kostel pařížské Sorbonny

Bohužel toto štěstí trvá pouhé dva roky. 19. dubna 1906 spěchá věčně zamyšlený Pierre ráno na univerzitu.

Při přecházení rue Dauphine se nerozhlédne a je sražen plně naloženou koňskou drožkou. Je na místě mrtev. Pro Marii je to zdrcující zpráva! Nesmí však propadnout smutku, má dvě malé děti, které ji potřebují! Ještě tři roky jí pomáhá přeochotný dědeček Curie.

Marie nastupuje na Pierrovo místo na univerzitě a je jmenována první řádnou vysokoškolskou profesorkou. V roce 1911 odjíždí do Švédska znovu. Tentokrát získává Nobelovu cenu sama, bez milovaného Pierra. Je jí udělena za chemii – za objev polonia a radia. V následujících letech pomáhá po celém světě zakládat ústavy pro léčbu rakoviny, dostává čestné doktoráty, jezdí přednášet na kongresy. Několikrát navštíví i rodné Polsko. Dokonce uvažuje o návratu do vlasti. Delegace polských vědců ji však přesvědčí, že její domov je ve Francii.

Zdatnou spolupracovnici má ve své starší dceři Irène. Ta spolu se svým manželem Frédéricem Joliotem dostává v roce 1935 rovněž Nobelovu cenu. Té se však už Marie bohužel nedožije. Je to už třetí cena do rodiny Curieových!

Ve třicátých letech se u Marie přihlašují vážné zdravotní potíže. Přestává vidět, podrobuje se operaci šedého zákalu. A bojuje s nemocí, která lékařům připomíná tuberkulózu Mariiny matky. Zdánlivě. Specialista ze Ženevy odhaluje její pravou příčinu. Verdikt zní: zhoubná anémie. Léta strávená v laboratoři při práci s radioaktivními látkami vykonala své! Tato geniální, a zároveň tak skromná žena umírá v červenci 1934.

Panthéon v Paříži – zde je Marie pochována

V roce 1995 jsou Mariiny a Pierrovy ostatky přeneseny do pařížského Panthéonu, kam právem patří! Dostalo se jí té cti jako vůbec první a dosud jediné ženě…

V seriálu Jany Ládyové o slavných ženách si můžete také přečíst:

• Dáma s kaméliemi, která proslavila Muchu
• Říkali jí Vrabčák
• Marie Antoinetta