Marie Calma je umělecký pseudonym dnes polozapomenuté spisovatelky, překladatelky a sopranistky, která je s kulturním životem nejznámějších moravských lázní nerozlučně spjata. Že vám to jméno moc neříká? Dobrý důvod přiblížit si tuto pozoruhodnou osobnost první poloviny 20. století!

Marie Hurychová (1881 – 1966) se narodila do rodiny známého advokáta, který svou praxi začínal v Unhošti, aby ji brzy přenesl do Karlína, kam se i s rodinou přestěhoval. Dívenka byla obdařena hudebním i literárním talentem.

Zpočátku to vypadalo, že se bude věnovat hudbě. Vystudovala hru na klavír i operní zpěv na Pivodově hudební škole, kde byl jejím učitelem hudební skladatel Karel Kovařovic, tehdejší šéf opery Národního divadla. S úspěchem začala koncertovat ve Vídni i Mnichově, kde dokonce dostala nabídku na stálé angažmá. Tu na přání rodičů ale nepřijala a napříště vystupovala pouze koncertně.

Marie CalmaV létě roku 1908 navštívila s tatínkem Luhačovice. Na večeru právníků, kde zazářila jako Bizetova Carmen, se seznámila s charismatickým ředitelem lázní MUDr. Františkem Veselým, mužem o devatenáct let starším, právě ovdovělým.

Oboustranné sympatie brzy vyústily v lásku a v pozvání na oslavu Mariiných narozenin v září 1908. Tu pro ni pan ředitel Veselý uspořádal ve vile Lipová, v níž bydlel. Mezi mnoha hosty byl i skladatel Leoš Janáček, který se zrovna v Luhačovicích léčil. Byl mile překvapen, když mu Marie dokázala za jeho klavírního doprovodu zazpívat z listu árie Jenůfy i KostelničkyJejí pastorkyně. Marie se stala Janáčkovou obdivovatelkou a propagátorkou jeho díla.

Ještě v říjnu 1908 se konala svatba a po ní přijala Marie manželovo jméno Veselá. Umělecký pseudonym Calma, který vznikl podle italské písně, používala nadále jako literátka či pěvkyně. I když je nám dnes její dílo skoro neznámé (v katalogu KJM jsem například žádné nenašla), ve své době to byla prý docela plodná autorka. Vydala více než 30 knih, mezi nimi i pohádky pro děti, novely či sbírky básní. Ale hlavně přispívala do nejrůznějších časopisů – Lumíra, Venkova, Luhačovických lázeňských listů a mnoha dalších. Čím méně koncertovala, tím víc se věnovala literární činnosti. Úspěšně také překládala z polštiny a francouzštiny.

Po boku svého manžela se okamžitě zapojila do kulturního života v Luhačovicích. Iniciovala tu například vznik Luhačovických lázeňských listů, které vycházely dvakrát týdně v její režii a jejichž vydavatelem byl lázeňský lékař Zikmund Janke. V roce 1909 uspořádala při příležitosti otevření Domu Bedřicha Smetany velký Smetanův hudební festival, který měl nevídaný ohlas.

Úspěšný byl i její manžel, díky němuž lázně jenom vzkvétaly. Jenže úspěch, jak ostatně víme, se u nás neodpouští. Když se správní rada lázní díky intrikám postavila proti doktoru Veselému, ten se rozhodl, k velké škodě lázní, Luhačovice opustit. Neodcházelo se mu lehce, cítil křivdu. Vždyť toho tolik pro Luhačovice vykonal a ještě více toho měl v plánu!

Luhačovice

Luhačovice - obraz z doby, kdy tu žili manželé Veselí

Manželé se poté na nějakou dobu přestěhovali do Brna a pak vedla jejich cesta do lázní Bohdaneč, kde se František Veselý stal vedoucím lázeňských lékařem. I zde se manželé okamžitě zapojili do kulturního života městečka. V té době se rozhodli pomoci Leoši Janáčkovi, o kterém bylo známo, že mu nestačil punc moravského skladatele a toužil se prosadit se svými operami a zejména s Její pastorkyňou i v Národním divadle v Praze.

Jenže tam ho šéf opery Karel Kovařovic zatvrzele dvanáct let odmítal. Vlastně se nemáme ani čemu divit! Ona v tom trochu hrála roli i uražená ješitnost. Když totiž před lety působil Karel Kovařovic v brněnském divadle jako dirigent, byl to Leoš Janáček, kdo měl k jeho práci kritické připomínky. A co hůř! Při brněnském uvedení Kovařovicovy opery Ženichové, která předtím v Praze celkem „prošla“, si už nebral horkokrevný Janáček vůbec servítky! Teď mu to nejspíš Karel Kovařovic tak trochu vracel…

Tehdy zasáhla v Janáčkův prospěch právě Marie Calma Veselá. Obratnou diplomacií se jí podařilo přesvědčit ředitele Národního divadla Gustava Schmoranze a využila rovněž své dřívější známosti s Karlem Kovařovicem. Ten konečně k uvedení opery svolil, ale vymínil si možnost úprav v partituře. S tím Janáček nakonec souhlasil. I podle dnešních odborníků to bylo v dané situaci nutné a přispělo to k přijetí této nezvyklé opery. Doktor Veselý se ovšem musel zaručit vlastním majetkem na šest vyprodaných představení pro případ finančního krachu. Tehdy Marie Calma doufala, že by mohla titulní roli na prknech ND ztvárnit právě ona. Marně!

Uvedení Její pastorkyně před sto lety na jaře 1916 bylo mimořádným úspěchem. Jenže Leoš Janáček měl zrovna slabost pro pěvkyni Kamilu Ungrovou a prosadil do titulní role právě ji! A dokonce manžele Veselé nepozval ani na pražskou premiéru! I když se o něco později Marii přece jen podařilo v jednom představení v roli Jenůfy na prknech Národního divadla hostovat, nevděčný Janáček se neráčil ani přijít na ni podívat.

Do Luhačovic se manželé Veselí ještě vrátili v roce 1922, když tu doktor Veselý přijal místo lázeňského lékaře. Bohužel jen na jednu sezónu. Právě když se začalo jednat o jeho povýšení, nečekaně díky svému válkou podlomenému zdraví v roce 1923 zemřel.

Jeho žena ho přežila o více než 40 let. A rozhodně to nebylo pro ni jednoduché. Až do stáří se věnovala především literární tvorbě. Svými články propagovala hlavně odkaz svého manžela a zasloužila se také o to, aby Luhačovice měly jeho sochu, jejímž autorem byl František Úprka, bratr malíře Joži Úprky. Zemřela osamělá a zcela zapomenutá v roce 1966 ve svém bytě v pražském Karlíně.  

Dnes se jméno této pozoruhodné ženy začíná dostávat znovu do povědomí širší veřejnosti. Před několika lety vzniklý Luhačovický okrašlovací spolek Calma přijal její jméno dokonce do svého názvu. Aspoň takto jí splácí dluh, který vůči ní i jejímu manželovi tyto lázně nepochybně mají.

Foto: Wikipedie

 

Na našem webu jste si také mohli přečíst:

Reklama