Namísto aby se stala matkou, zasvětila svůj život kariéře. Díky tomu to jako jediná z rodiny někam dotáhla a nemá nouzi o peníze. Jenže právě toho všichni kolem, kterým teče do bot, zneužívají. Chodí si k ní půjčovat jako do banky. Zcela bezúročně a s možností posunout splacení. A berou to jako samozřejmost. Ona přece vydělává dost.

„Bratr si nadělal dluhy kvůli sázkám a teď je splácí, takže mu toho z výplaty moc nezbývá. Teta se strejdou si vzali hypotéku a ona přišla o práci, takže často nemají na splátku. Otec zase platí výživné na mou sestru a věčně nemá peníze na nájem. Ti všichni ke mně na střídačku chodí, abych je založila. Jo a nesmím zapomenout ani na švagrovou. Nedokáže vyjít s penězi a každou chvíli mě prosí, ať jí do příštího měsíce půjčím, jinak nebude mít ani na svačinu dětem,“ vyjmenovává Marie s tím, že mezi svými příbuznými má v tuto chvíli rozpůjčováno kolem 165 tisícikorun.

Z půjček se ale bohužel stal začarovaný kruh. „Část peněz mi vrátí, ale za týden si přijdou pro další obnos. Brečí mi tu, psychicky mě vydírají, a já je prostě nedokážu odpálkovat. I když v duchu jim spílám, že by si to za rámeček nedali. Neřeknu, kdyby si pro půjčku přišli výjimečně. Každému se může stát, že nevyjde s penězi. Jenže oni s nimi neumí hospodařit, v tom to je. A už se to zřejmě nikdy nenaučí. Žijí nad své možnosti a nenechají si říct, že dělají něco špatně,“ krčí rameny Marie s tím, že pokud by jim nepůjčila ona, půjdou k lichvářům. To by si prý neodpustila. A neodpustili by jí to prý ani příbuzní.

„Jednou jsem bráchovi řekla, že mu další peníze už nepůjčím, aby si našel brigádu. Máma se mnou pak měsíc nemluvila. Berou moji pomoc jako samozřejmost, když nemusím živit své vlastní děti a žiju jen sama pro sebe,“ dodává Marie.

Čtěte také:

Reklama