Namísto aby se stala matkou, zasvětila svůj život kariéře. Díky tomu to jako jediná z rodiny někam dotáhla a nemá nouzi o peníze. Jenže právě toho všichni kolem, kterým teče do bot, zneužívají. Chodí si k ní půjčovat jako do banky. Zcela bezúročně a s možností posunout splacení. A berou to jako samozřejmost. Ona přece vydělává dost.
„Bratr si nadělal dluhy kvůli sázkám a teď je splácí, takže mu toho z výplaty moc nezbývá. Teta se strejdou si vzali hypotéku a ona přišla o práci, takže často nemají na splátku. Otec zase platí výživné na mou sestru a věčně nemá peníze na nájem. Ti všichni ke mně na střídačku chodí, abych je založila. Jo a nesmím zapomenout ani na švagrovou. Nedokáže vyjít s penězi a každou chvíli mě prosí, ať jí do příštího měsíce půjčím, jinak nebude mít ani na svačinu dětem,“ vyjmenovává Marie s tím, že mezi svými příbuznými má v tuto chvíli rozpůjčováno kolem 165 tisícikorun.
Z půjček se ale bohužel stal začarovaný kruh. „Část peněz mi vrátí, ale za týden si přijdou pro další obnos. Brečí mi tu, psychicky mě vydírají, a já je prostě nedokážu odpálkovat. I když v duchu jim spílám, že by si to za rámeček nedali. Neřeknu, kdyby si pro půjčku přišli výjimečně. Každému se může stát, že nevyjde s penězi. Jenže oni s nimi neumí hospodařit, v tom to je. A už se to zřejmě nikdy nenaučí. Žijí nad své možnosti a nenechají si říct, že dělají něco špatně,“ krčí rameny Marie s tím, že pokud by jim nepůjčila ona, půjdou k lichvářům. To by si prý neodpustila. A neodpustili by jí to prý ani příbuzní.
„Jednou jsem bráchovi řekla, že mu další peníze už nepůjčím, aby si našel brigádu. Máma se mnou pak měsíc nemluvila. Berou moji pomoc jako samozřejmost, když nemusím živit své vlastní děti a žiju jen sama pro sebe,“ dodává Marie.
Čtěte také:
- Petra (34): Partner nejeví zájem o naše děti, a já mu to ani nemůžu vyčítat
- Alena (45): Už jsem nemohla mlčet, příbuzní to pěkně schytali
Nový komentář
Komentáře
Maminka Marie je taky pěkný dárek, otec nějaký moc aktivní, Marii je 46, na jak staré dítě může platit výživné, když mu musí být víc než 65 ? Řeči, že nebude mít někdo na svačiny pro děti jsou jasné vydírání, co je Marii do toho ? Peníze si pomalu nechat vrátit, půjčovat míň a potom se vymluvit na investice, třeba do koupi bytu nebo obchodování s komoditami, to je dobrá věta.
Řekněte - Mám toho dost
Hmm, když se nesypou peníze a nedělá jim oslíčku otřes se, tak s ní nemluví... A stalo by se něco, kdyby s ní nemluvili delší dobu? Nevím, jestli bych stála o dobré vztahy s lidmi, pro které není člověk víc než pokladnička.
A co by se oni vůbec snažili, když ona přece zaplatí...
Často jsem půjčovala bratrovi a protože jsem měla zkušenost, jak těžké je si o peníze říct našim rodičům, nedělala jsem s tím drahoty. Manžel v té době vydělával a ikdyž byly tři děti na vysoké, vyšli jsme s penězi. Bratr zas vždy poctivě vrátil. Když mi ale manžel zemřel a dvě děti ještě studovaly, já byla najednou bez práce, protože jsem pomáhala manželovi. Vdovský důchod 6 tisíc nepokryl ani nájem, obě děti si k sirotčímu našly brigádu a vypomáhaly, jak to jen šlo. Tak jsem před bratrem jednou jenom prohodila, že jsem absolutně bez peněz.... jsem viděla jak ztuhnul, vydech, že taky nic nemá a vytratil se. Já si mu přece o peníze neříkala, ale ta obranná reakce byla tak čitelná, že mě to bolí ještě teď.
No tak příště mít připravenou písemnou smlouvu o půjčce, samozřejmě s přiměřeným úrokem a konkrétním datem splatnosti. Nepodepíšeš, nedostaneš nic. Podepíšeš, tak dodržíš. Nedodržíš, fajn, přijde vymahač dluhů. Úplně stejně, jako by to dělal kdokoliv jiný, například ten lichvář. Jestli příbuzní nemají problém jít k lichváři, tak tím spíš by neměli mít problém stejné podmínky na půjčku přijmout od příbuzné. Jo, oni by s ní nemluvili? A co se tak strašného stane, když s ní nebudou mluvit?
Už jednou zjistila, že nic. Druhá možnost je prostě nepůjčovat. To není žádná povinnost, to je dobrá vůle. Ovšem není-li dobrá vůle řádně splácet, proč by měla být dobrá vůle půjčovat. 
Stačí říct NE!