Maria Manrique nám dovezla ze Španělska sošku Jezulátka

Celé její jméno - pro našince těžce vyslovitelné - zní: Maria Manrique de Lara y Mendoza nebo také Maria Maximiliana Manrique de Lara y Briceno (asi 1538 – 1608). Kdo byla tato pozoruhodná dáma a jak se ocitla u nás?

Narodila se do vznešené rodiny někdy kolem roku 1538, přesné datum ale neznáme. Rod Manrique de Lara patřil tehdy k těm nejvýznamnějším ve Španělsku. Otcem Marie byl guvernér provincie Abruzzo a oblasti Piacenza, matkou italská šlechtična, která často s dětmi pobývala ve své rodné vlasti.
Roku 1552 byla Maria přijata ke dvoru infantky Marie, budoucí císařovny Marie Habsburské, manželky Maxmiliána II.  Stala se její dvorní dámou.  A právě díky tomu jí byl později vybrán vhodný ženich – Vratislav II. z Pernštejna, který se stal nejvyšším kancléřem Českého království a mj. naším prvním držitelem řádu Zlatého rouna. Vratislav byl první z Pernštejnů a jeden z prvních českých šlechticů, kteří si přivedli choť z ciziny. To do té doby běžné nebylo, stalo se to módou až po bitvě na Bílé hoře a bylo to jednou z příčin odcizení šlechty českému národu. Honosná svatba se konala dne 14. září 1555 ve Vídni.

Maria byla ortodoxní katolička. Ještě Vratislavův otec byl utrakvista, jeho bratr luterán. Heslem otce bylo: S Římany věřím, s Čechy držím, s Bratry umírám.  Jeho syn Vratislav, kterému se říkalo Nádherný, už byl ale vlivem své španělské manželky plně katolíkem. Velmi krásná Maria bezpochyby přinesla do rodiny Pernštejnů španělský vliv – mluvilo se kastilsky, oblékalo se podle španělské módy, na zdech visely obrazy španělských mistrů, kteří rodinu portrétovali. Rovněž vybavení domácnosti pocházelo ze Španělska. V přísně katolickém duchu byly vychovávány také děti. Maria jich během sedmadvacetiletého láskyplného manželství přivedla na svět úctyhodných jednadvacet, z toho bylo osm synů a třináct dcer. Z tohoto pohledu se jednalo o manželství opravdu obdivuhodné.

Foto: Marie Manrique de Lara y Mendoza z Pernštejna s malou Polyxenou
Alonso Sánchez Coello, Public domain, via Wikimedia Commons

Více než polovina dětí však zemřela v raném věku, což bylo v tehdejší době naprosto běžné. Je zcela evidentní, že dospělosti se dožili pouze dva synové – Jan a Maxmilián. U dcer se informace různí - většinou se uvádí osm dcer, někde ale jen pět přeživších dcer. Kromě počtu dětí však mnoho nejasností doprovází i data narození. Maria nesla smrt dětí velmi těžce, truchlila a prakticky celý život nosila černý šat. Díky tomu se jí také přezdívalo Černá paní.

Děti zatím žily v bezstarostném blahobytu ve dvou sídlech, která patřila – kromě jiných nemovitostí – Pernštejnům od poloviny 16. století. V Litomyšli to byl nově vybudovaný reprezentativní renesanční zámek sloužící za hlavní letní sídlo. Původně zchátralé sídlo dostal Vratislav do zástavy od císaře na dvacet let a nechal tu vybudovat opravdový skvost, který z lásky daroval své krásné španělské manželce a který je od roku 1999 zapsán na Seznam kulturního dědictví UNESCO. V Praze v Jiřské ulici v areálu Pražského hradu se pak centrem vznešené společnosti stal přepychový Pernštejnský palác.

Foto: Bývalý Pernštejnský, dnes Lobkovický palác
Roman Boed from The Netherlands, CC BY 2.0 <https://creativecommons.org/licenses/by/2.0>, via Wikimedia Commons

Dobré časy končí v roce 1582, kdy Vratislav z Pernštejna ve dvaapadesáti letech nečekaně u Lince na lodi při plavbě na řece Dunaji umírá. Tehdy vyšlo najevo, že neměl na rozdíl od svých úspěšných předků obchodního ducha. Ukázalo se také, v jakých dluzích se rodina díky Vratislavově nehospodárnosti topí. Zlí jazykové dokonce tvrdili, že si Pernštejnové museli půjčit na pohřeb...

Byla to rána nejen pro jeho manželku, ale zejména pro jeho dcery. Znamenalo to, že nemohly očekávat věno odpovídající jejich postavení, pakliže by bylo aspoň nějaké. Musely se tedy výhodně vdát. A to byl vážný problém! Situaci dívkám komplikovala i jejich španělská matka Maria Manrique, která nedovolila, aby se „zahodily“ s „českými“ nekatolíky. Jenže v řadách vysoké šlechty bylo pouze 20 % katolíků! Jak nakonec rodina tuto nepříjemnou situaci vyřešila? Ještě za otcova života se stihla vdát jen jedna jediná dcera, další vstoupila do kláštera a ostatní se postupně provdaly za katolíky do cizích knížecích a vévodských rodin.

Jediná Polyxena, ze všech dcer nejznámější, se rozhodla hledat „v domácích vodách“. Byla mimořádně krásná, vzdělaná, ovládala několik jazyků. Přesto nemohla najít toho pravého. Ještě ve dvaceti letech byla neprovdaná, zatímco její vrstevnice vstupovaly do manželství v patnácti letech!!!
Nakonec ji požádal o ruku o jednatřicet let starší Vilém z Rožmberka. Nebyl to žádný princ na bílém koni. Jednalo se o obchod. Tento sňatek z rozumu sledoval jediný cíl: zajistit Rožmberkům dědice, kterého mocný jihočeský magnát nedokázal zatím zplodit v žádném ze svých předchozích tří manželství. Nepovedlo se to ani napočtvrté! Polyxena však byla zajištěná a Vilém se postaral i o umoření většiny dluhů celé rodiny Pernštejnů.

Foto: Polyxena z Lobkowicz
Attributed to Rolan de Mois, Public domain, via Wikimedia Commons

A nyní se vracíme na začátek příběhu. Když se Polyxena vdávala, dostala jako svatební dar od své matky Marie Manrique rozkošnou sošku Pražského Jezulátka. Ta ho dostala před cestou do Čech od své matky, aby ji v cizí zemi ochraňovala. Maria ji původně umístila v kapli prostějovského zámku, který také patřil Pernštejnům. Dnes můžeme „zázračnou“, většinou luxusně oblečenou sošku obdivovat v kostele Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského na Malé Straně, kam proudí prosebníci či "obyčejní turisté" z celého světa. Mnoho z nich, nevyléčitelně nemocných, slepých či hluchých, prý Jezulátko údajně vyléčilo. Polyxena tuto rodinnou památku darovala v roce 1628 Klášteru bosých karmelitánů, kteří ho do sousedního kostela Panny Marie Vítězné později přenesli…
Foto: Shutterstock

Zdroje info: Jarolímková Stanislava: Slavné Češky, 2019, Janáček Josef: Ženy české renesance, 1987, Ryantová Marie: Polyxena z Lobkovic, 2016

Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách:

• Proč musela zemřít kněžna Marie Eleonora Windischgrätzová?
• Blahoslavená Marie Restituta ráda chodila na guláš a pivo. Dočká se Brno jejího svatořečení?
• Ludovika Bavorská zavřela o svatební noci manžela do skříně