Narodila se v Miláně v roce 1718 jako nejstarší dítě do rodiny bohatého a vlivného obchodníka s hedvábím Pietra Agnesiho. Maminku, která pocházela z aristokratických kruhů, ztratila jako malá, zemřela totiž při porodu osmého dítěte. Tatínek se stihl oženit ještě dvakrát, takže měla Maria nakonec 21 sourozenců. Početná rodina byla velmi dobře zabezpečená díky otcovým prosperujícím obchodům.

Nejstarší Maria byla ze všech dětí nejnadanější, vynikala fenomenální pamětí. Vedle rodné italštiny ovládala francouzštinu, latinu, hebrejštinu, němčinu, řečtinu a španělštinu. Ve třinácti letech už z těchto jazyků dokázala překládat. Bavila ji ale také matematika a fyzika, takže jí otec zajistil ty nejlepší učitele přírodních věd. Jako nejstarší pomáhala své sourozence nejen vychovávat, ale byla jim i dobrou učitelkou.
Otec byl na ni velice pyšný. Pravidelně zval domů vzdělance z celé Evropy, které udivovala svými rozsáhlými znalostmi z oblasti přírodních věd i jazykovými schopnostmi. Moc se jí to sice nelíbilo, ale netroufala si odporovat. Zatím… Ostatně chlubit se geniálními dětmi nebylo v té době nic neobvyklého. Vzpomeňme třeba malého Mozarta či Beethovena.

Když jí bylo 21 let, rozhodla se, že vstoupí do kláštera a bude se starat o nemocné. Tím otce totálně vyděsila! Nakonec se nechala od něj přesvědčit a dosáhla kompromisu: zůstala doma, ale dala si několik podmínek. Především chtěla kdykoli chodit do kostela, obyčejně se oblékat a nechodit na žádné zábavy. Prostě chtěla žít podle řeholních podmínek, i když se řeholnicí nestala.
Od této chvíle se věnovala pouze studiu náboženských a matematických knih. Často využívala rady Ramira Rampinelliho, profesora matematiky na univerzitách v Bologni a Římě. Ten ji přesvědčil, aby napsala učebnici integrálního a diferenciálního počtu. Byl to skvělý nápad, který Maria zrealizovala. Původně to měla být jakási učebnice pro Mariiny sourozence, ale když kniha nakonec v roce 1748 vyšla, byla věnována studentům matematiky. A to nejen těm italským. Brzy byla totiž přeložena i do francouzštiny a angličtiny.


Foto: thefamilycoppola



Roku 1750 ji papež Benedikt XIV. jmenoval profesorkou matematiky a přírodní filozofie univerzity v Bologni. Tohoto titulu dosáhla jako druhá žena v historii, první byla Laura Bassi, ta se stala profesorkou fyziky.

Když o dva roky později zemřel její otec, konečně si mohla život uspořádat po svém. Opustila vědu, stala se ředitelkou hospice a po zbytek života pomáhala chudým a nemocným. Možná to bylo i proto, že se sama se po celý život potýkala s různými nemocemi. Zemřela už těžce nemocná a odkázaná na pomoc druhých ve svých osmdesáti letech v lednu 1799.

Dostalo se jí té cti, že ji odměnila Marie Terezie křišťálovou kazetou s diamanty. Její jméno také nese matematická křivka Agnesi a kráter na Venuši. Nejvíc by ji ale překvapilo a možná i potěšilo, že po ní pojmenovali pětiletou brandy. Sama totiž žila víc než asketicky…



Foto: thefamilycoppola

Na našem webu jste si také mohli přečíst:

Reklama